Znovu to dokázal. Offline finále iSport LIGY zatím nepoznalo jiného vítěze, i v sobotu se jím stal Lukáš „T9Laky“ Pour. Cestu k vysněnému hattricku ovšem zrovna lehkou neměl, v semifinále byl dokonce krůček od vyřazení. „Byly to velký nervy, ještě teď se klepu,“ smál se šťastný vítěz. Pro něj byl úspěch na sparťanském stadionu o to cennější, protože hraje v esport týmu Viktorie Plzeň.
Vítězstvím na Letné jste vybojoval pomyslný hattrick, jaký je to pocit?
„Je to něco neskutečného. Zatím ale pořád vydýchávám ty zápasy, protože byly neskutečně psychicky náročný. Sotva dýchám a musím říct, že se celý klepu. Jsem hrozně rád, že jsem ten pomyslný hattrick tady dokončil.“
Máte z toho radost o to větší, že jste jako plzeňák vykradl Letnou?
„Právě, že jsem za to strašně rád. Mám radost, že jsem to tu pro Plzeň vyloupil. Ale nebylo to tak jednoduchý, jak bych asi chtěl.“
Trošku i chraptíte. Byly to tedy velké nervy?
„Já jsem se u gólů potom hodně radoval a řval. Musím říct, že to byly pěkný nervy.“
Který z těch tří soupeřů byl pro vás nejtěžší?
„Já bych asi neřekl, že byl nejtěžší. Huhnak (Patrik Hornák) i Rozsi (Radek Rozsívač) byli hodně dobří soupeři. Asi jsem úplně nehrál, co jsem chtěl. Naštěstí jsem to ale zvládl.“
Byl jste největším favoritem a patříte mezi špičku českých FIFA hráčů. Cítil jste na sobě o to větší tlak?
„Tlak jsem úplně necítil. Musím říct, že jsem vážně rád, že mám psychiku nastavenou dobře. V semifinále při druhých penaltách jsem totiž vydržel něco neskutečného. Diváci museli mít větší nervy než já. Na mě to většinou přijde, až se vydýchám.“
Jak se vám líbila atmosféra na Letné, kam dorazila obrovská spousta fanoušků?
„Je to super! Hrozně se mi líbilo, když dal Huhnak ve druhém zápase gól, tak jsem viděl, jak všichni radostí vyskočili. Sice to nebylo pro mě, ale musím říct, že to bylo skvělý. Čím víc lidí přijde, tím je to lepší. Aspoň si konečně zvykneme na hodně diváků, protože tohle bylo neskutečný.“
Jak se vám vůbec líbilo hraní pod širým nebem? Říkal jste před finále, že jste venku ještě nikdy nehrál.
„Asi bych další turnaj hrál zase radši v klidu ve stínu. (směje se) Skupinová fáze nebyla úplně ideální, svítilo na nás sluníčko. Pak už se sluníčko naštěstí schovalo a ke konci jsme se dokonce trochu báli, aby nezačalo pršet. Bylo to něco nového, takhle velké vedro je hodně vyčerpávající. Ale nemůžu si stěžovat. Vyhrál jsem.“
