Dostával to zprava zleva. Hlavně od fanoušků. Pro některé se stal pokřik „Habanec ven“ koloritem utkání fotbalové Zbrojovky. Od comebacku do mateřského klubu čekal trenér Svatopluk Habanec (47) něco úplně jiného. Ale první rok vydržel, Brno mezi elitou zachránil a pokračuje dál. „Hraje se tady lepší fotbal než předtím,“ přesvědčuje v otevřeném rozhovoru pro deník Sport.
Udělal průvan v kádru, z kabiny vymetl většinu defenzivních typů. A slíbil ofenzivní hru. Když se pak nedařilo, vracela se mu ta věta na hlavu jako bumerang. Až do konce sezony, v níž Zbrojovka nenaplnila očekávání. „Vnímám nadstandardní podporu majitele,“ přiznal kouč Svatopluk Habanec, jenž přivedl Brno na 11. místo. Že to za rok musí být lepší, to sám dobře ví.
Čekal jste asi o něco snazší sezonu…
„Jednoznačně jsem si představoval, že bude vypadat jinak. Nemyslel jsem si, že budeme hrát až do závěrečných kol o záchranu. Všichni v klubu jsme chtěli hrát klidný střed tabulky, v duši jsem očekával umístění kolem osmého místa. Je potřeba si popsat, co bylo špatně a dobře. Příští týden dodám představenstvu materiál, stejně jako jsem to udělal po půl roce. Vyhodnotíme si naše chyby. Bodů bylo strašně málo, remíz hodně.“
Jak moc dostala zabrat vaše psychika? Fanoušci po vás docela šli…
„Jedna věta, kterou jsem pronesl v létě, nakopla fanoušky i vás novináře. Řekl jsem, že chceme hrát útočný fotbal. Měli jsme v sezoně čtvrtý nebo pátý nejvyšší počet střel na branku. Nevím, jak bych měl jinak definovat, že střela na branku soupeře je útok. Byl to jeden výrok, který se mi pak vracel. Měl jsem snad prohlásit, že zaparkujeme náklaďák hráčů v šestnáctce? Říct to jinak, nebyl bych tolik pod tlakem.“
Hráli jste fotbal dle vašich v představ?
„Určitě jsem čekal, že budeme za mě hrát líp. Ale k tomu musíte mít na hřišti servis, zažité automatismy. Zápasy, které jsme měli vyhrát, jsme remizovali a fanoušek se dívá na výsledek. Já jsem přišel do Zbrojovky s určitou vizí a koncepcí. To slovo není žádná fráze. Moc lidí neví, co vlastně znamená. Je to trofej platná pro celý klub, ne že ji přinesl odněkud Habanec. Koncepce se musí neustále opatrovávat a zdokonalovat. Pokud do toho někdo hází vidle, ať už zevnitř nebo zvnějšku, prodlužuje žuje č se čas, aby se koncepce realizovala.“
Nebyla očekávání od Zbrojovky větší než reálná kvalita kádru?
„Dříve tady bylo tolik typologicky defenzivních hráčů, že ani útočněji hrát nešlo. Snažili jsme se vštěpit do mančaftu ofenzivu. Na jaře nám nevyšly jen zápasy v poháru v Opavě, v Jihlavě a na Slavii. Kdy jindy jsme vyloženě zklamali, byli horší?“
Trápily vás reakce příznivců na vaši osobu? Pokřik „Habanec ven“ se z hlediště ozýval docela často.
„Musím říct, že hodně. Některé pokřiky mě urážely. S fotbalem jsem začínal v Horních Heršpicích. V Králově Poli jsem strávil velkou část mládí, v dorostu jsme pod trenérem Haraštou získali titul mistra Československa. Člověk si pak říká: Kurňa, máte trenéra, který je srdcem Zbrojovák, a vy na něj takhle křičíte?! Nejsem typ, který to umí nahecovat na tři měsíce hecovat a postupně elán uhasne. U mě šlo vždycky o dlouhodobější práci, což jsem na první tiskové konferenci deklaroval. Byl to také jeden z důvodů, proč mě majitel Zbrojovky oslovil.“
Jako by vás fanoušci ani nebrali jako Brňáka, že?
„Je potřeba rozlišit jednotlivé skupinky fanoušků. Některé zajímá striktně výsledek, jiní vědí, že začalo něco nového a půjde o čas. Nejsem cucák, který přišel před rokem trénovat ligu. Od dcer, které to prožívaly, jsem se dozvídal, co píší různí pisálkové na sociálních sítích. Někdy jsem se musel smát, co lidé dokážou pod pseudonymem napsat. Dnešní svět bohužel umožňuje, že si můžou dovolit cokoliv. Radši bych byl, kdyby se mě někdo zeptal na ulici. Ještě víc mě mrzí některé regionální noviny, které určitými články vyhánějí fanoušky z hlediště.“
Vnímáte nadstandardní důvěru majitele klubu Václava Bartoňka?
„Jednoznačně. Neznám člověka, který by tak dlouho odpaloval nárazy, které na něj musely jít ze všech stran. Na druhou stranu, máme vizi tříletého cyklu. Po této době si vyhodnotíme, co a jak. Majitel se toho drží, není to per huba.“
Takže máte na další dva roky jistotu?
„Ta není nikdy. Je potřeba, abychom se posunuli už v následující sezoně a neměli jsme problémy se záchranou. Musím říct, že jsou i pozitiva. Myslím, že mám kolem sebe lidi, kteří vidí, že hrajeme lepší fotbal, než se tu hrál. Dalším důležitým aspektem klubu je a musí být mládež. Jen tento rok se výkonnostně posunuli Láďa Krejčí, Kuba Přichystal, Kuba Šural.“
Byl jste v nějakou chvíli nalomený k předčasnému odchodu?
„Nikdy. (důrazně) S majitelem věnujeme hodně času debatám, jak vidím věci já a jak on. Určitě ale nerozhoduje o sestavě a tréninkovém cyklu. Na to nemá kapacitu, to sám uznává. Jen mi řekne, jaký hráč se mu líbil víc a jaký míň. Já se ho zase ptám na záležitosti kolem fotbalového byznysu.“
