V Rusku střílí kachny, v Česku góly. Mraky gólů. V první polovině sezony FORTUNA:LIGY osmnáct v osmnácti zápasech! Ruský bohatýr Nikolaj Komličenko útočí na rekordní zápis Davida Lafaty ze sezony 2011/12, kdy za Jablonec nasázel 25 gólů. Není divu, 23letý útočník dostával v Česku zdarma lekce od toho nejpovolanějšího – Milana Baroše. „Předal mi hodně ze svého mistrovství,“ s úctou vzpomíná útočník s přezdívkou Kolja v obsáhlém rozhovoru.
V minulé sezoně vstřelil čtyři góly v 21 duelech. Víc než přívalem vstřelených branek se zapsal exemplárním osmizápasovým distancem za úder loktem do obličeje Davida Limberského.
Od léta je všechno jinak a fotbalové Česko se ptá, co stojí za obrovským vzestupem ruského kanonýra s postavou burlaka.
„Práce v tréninku, důvěra od trenéra, to všechno nese ovoce. Dal jsem jeden gól, druhý gól, získal jsem sebevědomí, na hřišti jsem se začal cítit lépe a zase mám stejný pocit jako onehdy v Liberci: s každým tréninkem se zlepšuju, rostu. Střílím góly, pomáhám mužstvu. V Boleslavi jsme všichni na jedné vlně. Víme, co od sebe čekat, to je veliké plus,“ vysvětluje Nikolaj Komličenko.
Až se vrátí na svátky do Ruska, s otcem, bývalým hráčem FK Krasnodar, vyrazí na milovaný lov. Pěkně na kachny. Na králíky. „Čekáš, čekáš, všude ticho, najednou vyletí kachna a ty uděláš pic, pic, pic. Celý ten proces mě fascinuje,“ svítí oči krasnodarskému rodákovi.
Než jste vzal do ruky flintu, byl fotbal jediným vaším koníčkem?
„Dá se to tak říct. Otec byl fotbalistou. Bylo logické, že jsem měl míč pořád u nohy, byl mým nejlepším kamarádem. Fotbal se mi hrozně líbil, proto jsem otce poprosil, aby mě přihlásil do žákovského týmu Krasnodaru. Začal jsem chodit na stadion. Bylo to něco neskutečného, moc se mi tam líbilo. Táta byl skvělý. Ve všem mi vycházel vstříc, pomáhal mi, radil, jak se zlepšovat.“
Byl otec vaším vzorem?
„Přesně tak. Šel mi příkladem a já ho následoval. Byl profesionálem. V dětství jsem na něj často koukal. Chodil na jeho zápasy, na tréninky. Fotbalový svět mi učaroval. Začal jsem chodit do školy, přímo na stadionu Kubáně Krasnodar.“
Přímo na stadionu?
„Ano, sportovní třída. Strávil jsem tam pět let a rozhodoval se, co dál. Odešel jsem na jinou sportovní školu, která byla mnohem víc profesionální. Měli jsme víc tréninků, často jsme se dostali na hřiště. Uplynuly další tři roky, když přišla nabídka z FK Krasnodaru na přestup do jejich mládežnické akademie. Týden jsem se rozhodoval, zda do toho jít. Přece jenom to byla změna. Nakonec to bylo skvělé rozhodnutí. Ve čtrnácti letech jsem zahájil svoji profesionální dráhu.“
Otec na vás musel být pyšný, že?
„To nevím. (usměje se) On byl vážně dobrým hráčem. Hrál za FK Krasnodar první ligu. Stal se mistrem Kazachstánu. Když se vrátil zpátky, klub už byl v druhé lize. Až jednou něco vyhraju, určitě na mě pyšný bude.“
Jak jste se dostal do Česka?
„Měl jsem slušnou sezonu v druhé ruské lize, stal jsem se nejlepším střelcem Krasnodaru a společně s agentem jsme přemýšleli, co dál. Byla to náhoda, ale zrovna v tu chvíli se na mě vyptávali lidé ze Slovanu Liberec, zda s ním okamžitě nechci podepsat smlouvu. Od první chvíle mi to přišlo jako velmi zajímavá možnost.“
To mi vysvětlete. Proč se chce nadějný ruský střelec stěhovat z domova do Liberce? Sice nadprůměrného a etablovaného českého klubu, nicméně nijak špičkového…
„Vždy mě zajímala Evropa. Nechtěl jsem zůstat v Rusku. Proto mě Liberec tolik lákal.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
