Zlatý chlapec nebo nový Rosický. Adam Karabec žije s cejchem geniálního mladíka, který prostě musí uspět. Není však snadné ve dvaceti plnit nároky – být nejlepší, tahoun, čarovat s balonem každý týden. Ve Spartě, v brutální konkurenci jmen jako jsou Lukáš Haraslín či Veljko Birmančevič, se postupně rozpíná, šance se navyšují. Vedle toho má být ofenzivním klíčem reprezentační jedenadvacítky v ultradůležitém zítřejším kvalifikačním duelu s Islandem v Hradci Králové.
Jaké to je být sparťanské zlaté dítě? Slýcháte to odmalička.
„Hodně lidí bude, myslím, říkat, že je to náročné. Velký nátlak to je, ale já to beru jinak. Vezmu si stejně staré hráče ve světě a řeknu si, jaký musí být tlak na ně. Oproti nim to nic není. Cítím ho, ale oni jsou tam, kam já se chci jednou dostat, takže to nemůže být nic, co by mě mělo rozhodit.“
Není to spíš privilegium?
„Záleží, jak se k tomu člověk postaví.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
