O víkendu Slavia rozhodla duel se Slováckem způsobem, který fanoušky trochu překvapil. Za záda gólmana totiž poslali „sešívaní“ hned dvě přesné střely z dálky. Že se to zpoza vápna nezkouší častěji, vyčítají fanoušci hráčům snad všech klubů v lize. Je to logické, s příchodem datové analytiky se průměrné zakončení hráčů stále více přibližuje k bráně. Přesto je ve FORTUNA:LIZE pár expertů – Marek Havlík nebo hráči Viktorie Plzeň.
Tým vykombinuje akci před vápno soupeře, hráči padne míč ideálně na nohu a z ochozů se ozve hlasité „Zkus!“ A když ohrozit brankáře z dálky nezkusí, následuje nespokojené mručení. Problém je ale v tom, že když to hráč zkusí, v naprosté většině případů skončí balon právě mezi diváky. Tým ztratí nejen nadějný útok, ale musí se přeskupit do obranné fáze, míč třeba získá až za dvě minuty.
Když tedy Lukáš Provod i Václav Jurečka překonali Milana Heču z dálky, slávističtí fanoušci byli příjemně překvapení. Bomba z větší vzdálenosti má něco do sebe, má šmrnc, zvedne ze sedaček, lidé na ni budou vzpomínat týdny až měsíce.
Statistika ale krásu přebíjí. Za poslední dekádu, tedy od rozmachu datové analytiky, se vzdálenost mezi střelcem a bránou snižuje. V Anglii asi o dvacet procent, zbytek Evropy je na tom podobně.
Každá druhá střela v Premier League přitom před deseti lety letěla z prostoru mimo vápno. Trenéři si ale zkrátka dali dohromady, že metrika (očekávaného gólu) střely z vápna vysoko převyšuje xG dalekonosné střely. Datoví analytici často u zakončení z 25 metrů mluví jen o jednoprocentní šanci gólu.
Jsou ale týmy, které pravděpodobnost staví na hlavu. Například Slovácko v čele s rakeťákem Markem Havlíkem. Hned 31 % gólů celku z Uherského
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
