To je univerzál! Začínal jako obránce, pak v Teplicích chytal dorosteneckou extraligu a teď v mužích dává góly jako útočník! Pořád je ale ve svém klubu, na soupisce LoKo Chomutov, vedený Jaroslav Poloprutský jako gólman. Jenže ve středeční dohrávce ústeckého přeboru prohrál Chomutov s Krupkou 2:3 a Poloprutský dal dva góly!
Hlavně po něm nechtějte, aby si stoupnul do brány. Naposledy tam musel letos při prvním jarním kole. „Byl sem nas… Měl jsem jít do útoku, ale hodinu před zápasem přišel trenér, že naši jedničku bolí loket. Ale vyhrálo se, takže nakonec dobrý,“ usmívá se 27letý fotbalový všeuměl Jaroslav Poloprutský.
Od té doby už ho prý trenér smí stavět jen do útoku. Lépe řečeno, tenhle rozkaz dal svému kouči už po posledním podzimním zápase v Blšanech. „Byl to hezký zápas, proti dobrému soupeři, navíc jsme vyhráli 1:0. Tak jsem si řekl, že to bude můj poslední v bráně,“ vykládá Poloprutský.
Totiž, chytání ho vůbec nebaví. Dokonce měl kvůli němu několikrát zlomenou ruku. „Moc se padá, do toho přijdou úrazy s chytáním spojené. Ve hře je to lehčí, není tolik zodpovědnosti a bolesti,“ vysvětluje.
Přeměna na útočníka ale začínala u Poloprutského daleko dřív. Ještě v extraligovém dorostu Teplic. Při gólmanských trénincích si s parťákem místo procvičování výkopů, centrů nebo chytání neustále zkoušeli přímé kopy. „Byli jsme takoví hraví. On teď působí taky v ústeckém přeboru v Horním Jiřetíně. A taky hraje v útoku!“ vysype ze sebe podivuhodný kamarádský příběh. „Pořád se pravidelně vídáme,“ praví.
Poloprutský svou obojživelnost využíval už ve třetí lize v konkurenčním FC Chomutov. Taky byl veden jako brankář, jenže i tady si párkrát vydupal start v útoku. A dokonce dal gól! „Jo! Bohemce, ale té druhé, ze Střížkova. Ale prohrálo se 1:9,“ vzpomíná si.
V letošní sezoně má chomutovský univerzál v naprosto netradiční bilanci tahle čísla: čtyři vychytané nuly + dva vstřelené góly. Mimochodem ten první proti Krupce padl po chybě obránce a Poloprutského samostatném úprku, druhý přidal po skrumáži při rohovém kopu.
„Doufám, že když jsem se teď takhle trefil, tak už to mám v útoku jisté,“ směje se Poloprutský. Jinak by taky svého trenéra mohl pěkně zkrotit, ostatně je to jeho práce. Dělá dozorce ve všehrdské věznici. „Moc vám o tom ale vyprávět nebudu. Je to prostě věznice,“ stáhne se.
Chodí na 12hodinové směny, dva dny denní, dva noční, pak pár dní klid. A zase. Kvůli tomu mu uteče pár zápasů v sezoně.
Přesto stíhá chytat, střílet góly…
