Má za sebou extrémně náročnou sezonu. Vrátit Baník zpět do první ligy, to byla pro trenéra Vlastimila Petrželu de facto povinnost. Splnil ji, těžký úkol zvládl. Ocitl se ale pod velkým tlakem. Občas bylo znát, že jej vyčerpával. Zejména psychicky. Únavu skrýval někdy velmi těžko.
Bez léků se dnes Vlastimil Petržela neobejde. Mluví o tom docela otevřeně. Už to tak bude navždy. V jeho případě se vzhledem k tomu, čím si v minulosti prošel, jedná o ožehavější téma. Petržela to ví. A nemá problém si o tom popovídat.
Kolik psychických sil vás cesta s Baníkem do první ligy stála?
„Hodně, to nebudu nikomu nalhávat. To byla řacha. Zvlášť v době, kdy se blížil konec a s ním to rozhodnutí. Dlouho jsem byl vysmátý. Většinou jdu na zápas jako na svátek, usmívám se. I proto, že hráči se na vás pořád dívají. A když budete nervózní, tak na hřišti neudělají nic. V posledních týdnech jsem se ale dokonce osypal. Měl jsem obklady. Bylo to hodně náročné.“
Po zápasech na vás obvykle značná únava vidět byla…
„Není divu. Zápasy strašně moc prožívám. Ale to jsem měl vždycky. Jednou, to už je dávno, jsem si dokonce nechal změřit tepovou frekvenci během zápasu. A měl jsem 220. To nemají ani hráči na hřišti. Doktor mě kolikrát varoval, abych to tak nepřeháněl. Každý zápas si odžiju, a to je samozřejmě šíleně vyčerpávající.“
Nebojíte se o své zdraví?
„Bývám vyčerpaný, ale ne tolik, aby mě to poškodilo. To ne.“
S odstupem času vyšlo najevo, že jste měl v průběhu sezony také několik dopravních nehod…
„Já vám něco řeknu. V autě jsem toho najezdil už hrozně moc. Dá se říct, že jsem v autě strávil život. Jezdíval jsem přes celou republiku na východ Slovenska do Michalovců. Kromě jedné srážky se srnou jsem žádnou nehodu neměl. A to jsem jezdil třeba celou noc. Pak jsem dvakrát v týdnu, někdy i třikrát, jezdil do Vlašimi. Bez problémů. A teď ta Ostrava. Bohužel v době, kdy je stav našich silnic katastrofální, všude se opravuje a vy tady stojíte půl hodiny, tady hodinu, na velkých silnicích i na těch malých. Já to nesnáším.“
Souvisí to s tím? Nebyl jste zkrátka příliš vyčerpán?
„Souvisí, protože mě i to věčné stání strašně moc vyčerpává. Je pravda, že jsem jezdil hodně rychle. Abych byl brzy doma a abych tu cestu měl rychle za sebou. Někdy jsem doplatil na mikrospánek. S tím jsem míval potíže i dřív, ale nikdy jsem kvůli tomu neboural. Vždycky jsem si zastavil, vystoupil, odpočinul a pokračoval dál. Teď jsem to ale někdy příliš protahoval. Říkal jsem si, ještě jednu benzinku, pak zastavím. A před tou benzinkou jsem boural. I když tehdy za to nemohl ani mikrospánek. Tam přede mnou zastavil náklaďák, já se toho lekl, druhý odjížděl a já ho neviděl.“
Jedna z těch nehod byla údajně velmi vážná. U Litomyšle. Auto bylo na odpis…
„Tam jsem právě zaspal. U toho mikrospánku je to mžik. A když jsem se probudil, uviděl jsem proti sobě auto a musel jsem to strhnout na stranu. Auto bylo na odpis, to je fakt, ale já z toho normálně vylezl. Samozřejmě povinnost zdravotníků je taková, že vás musí odvézt do nemocnice. Já nechtěl, protože jsem se cítil normálně. Vyšetření jsem ale absolvovat musel. Stejně tak prodělat testy na alkohol, drogy a nevím, na co ještě. V nemocnici mi všechno vyšetřili, to je dobře, já bych sám na taková vyšetření nikdy nešel. Chtěli, abych tam zůstal týden ležet, ale já jim řekl, že to nejde, protože mám trénink a jel jsem pryč.“
Neunavují vás za volantem prášky na uklidnění?
„Ty já neužívám. Nesmím si brát prášky na spaní. Což je pro mě někdy průšvih. Protože někdy se trápím třeba do rána. Nějaké sice mám, ani nevím, jak se jmenujou, ale ty užívám úplně minimálně. Jinak mám své prášky, které budu užívat do konce života. Na tlak a antidepresiva. A ta by mě neměla ovlivňovat, to jsou prášky třetí generace. Jinak nic.“
Dostihne vás někdy závislost, z níž jste se léčil? Třeba v narážkách fanoušků?
„Za celou dobu od té doby se mi stalo jen jednou, že na mě někdo třeba z tribuny zařval, ať jdu hrát nějaké bedýnky, nebo co to bylo. Jinak nic. Ale teď jsem si o sobě přečetl, že mám své démony. A to přece není pravda! Že jsem byl v blázinci, to nikomu neskrývám. A říkám to i hráčům. Všechno to způsobil ten tlak, který jsem si hlavně v Rusku zažil. A nejen tam. Znám řadu lidí, kteří se léčili v blázinci tak jako já. Vím o nich, oni o tom nemluví a já bych si nikdy nedovolil je urážet. Alkoholik nejsem. Feťák taky ne. U prášků na uklidnění, tam to mám jasně dané a vím, co můžu a co ne. A žádné problémy už nemám.“
