Matějovský: Nehráli jsme jen za Lavičku, ale i za sekretářky
Šlo o zápas s velkým Z. Sparťané si po postupu přes Zwolle do základní skupiny Evropské ligy výrazně vydechli. Podzim v pohárech dá mužstvu klid a možná i navrátí ztracené sebevědomí. „Chtěli jsme do pohárů, to se povedlo. Jsme spokojení,“ hlásil Marek Matějovský, jeden z nejzkušenějších hráčů letenského souboru.
Začátek utkání jste nechytili. Bylo vám při šanci Tomáše Necida hodně těžko?
„Úvod zápasu nebyl ideální, ale přečkali jsme to a zvládli to.“
Dá vám postup do Evropské ligy potřebný klid?
„Budeme doufat, že to tak bude. Jsme spokojení, že se nám to povedlo, ale nic to neznamená. Musíme se chystat na další zápasy.“
Bylo utkání těžší fyzicky, nebo psychicky?
„Jednoznačně to bylo utkání těžší psychicky. Dneska to z naší strany nebylo o nějaké fotbalovosti, bylo to urvané, odbojované. Povedlo se to.“
Byl klíčový první gól?
„Vždycky to pomůže, nám to pomohlo i dneska.“
V jakém momentě jste si řekl, že je o postupu rozhodnuto?
„Takhle jsem o tom nepřemýšlel. Chtěli jsme hrát pořád stejně, znepříjemňovat jim to, protože jsou silní na balonu jako každý holandský mančaft. Chtěli jsme hrát zodpovědný, poctivý fotbal. Když padaly góly, vlévalo nám to do nohou sílu, nakonec se to povedlo.“
V čem byl největší rozdíl oproti utkání na Dukle?
„Na Dukle se nám evidentně zápas nepovedl. Mluvili jsme o tom celou dobou stejně. Že ten zápas musíme hodit za hlavu a nachystat se na tenhle veledůležitý duel. V lize ještě šance na nápravu je, ale kdyby se to nepovedlo dneska, žádné opravky by už nebyly. Bylo to hodně těžké utkání v hlavě, abychom se na to nachystali a zvládli to.“
Jak jste se zbavovali tlaku okolí?
„Bavili jsme se hlavně o tom, abychom se v tom moc nepitvali. Ve Spartě se neděje to, že by se tady objevovaly tiskoviny, od toho jsme se chtěli odprostit a tolik na to nemyslet. Samozřejmě úplně to nejde, vždycky se k nám něco donese. Ale dneska jsme to zvládli, musíme být spokojení.“
Semklo vás vědomí, že jste hráli i za setrvání trenéra Lavičky?
„Nevím, jestli o tom jde takhle mluvit… Především jsme chtěli vyhrát pro Spartu, pro sebe a dostat se do pohárů. Jestli se budeme bavit o tom, že jsme se semkli kvůli trenérovi… Samozřejmě hrajeme sami za sebe, ale všichni cítíme, že jsme jeden tým. Ať už jsme hráli za trenéra, sekretářky, kuchaře. Hráli jsme za Spartu jako celek. Že bychom to brali po jednotlivcích, to určitě ne.“
