PŘÍMO Z MARSEILLE | Když přišel trenér Jindřich Trpišovský mezi novináře, neměl na hlavě pověstnou baseballovou čepici. "Já ji hodil mezi lidi,“ přiznal. „Nemáte nějakou,“ ptal se kustoda. Příště bude moct mužstvo koučovat, v oblečení, které si sám vybere. „Doufám, že teď budu mít svobodu,“ těšil se už na neformální outfit.
Sako, košile, džíny, kecky a nezbytná baseballka. To bylo oblečení, v němž trenér Trpišovský přivedl na stadium Vélodrome své svěřence. „Ve 20. minutě mi bylo v saku obrovské horko, nemohl jsem se ani hýbat a chtěl jsem si to sundat,“ odkrykl své touhy. „Ale Tomáš (Koubek) chytal jednu šanci za druhou a já říkal, že když to sundám, tak něco pokazím,“ nechtěl pokazit karmu. Tak si ho nechal. Příště si zvolí pohodlnost. Zaslouží si ji.
„Jsem hrdý na své kluky, kteří tady vyhráli,“ pochválil své svěřence. „Měli jsme obrovské štěstí, asi se za nás modlili všichni blízcí a všichni, kdo nám fandí. V Liberci zřejmě byli všichni v kostele, snad i tady v těch velkých katedrálách,“ poslal poděkování nahoru. „Jsem strašně šťastný,“ netajil.
Po pětadvaceti minutách nevěřil, že by mohl jeho tým obrovský tlak přečkat bez pošramocení. „Marseille nás zmáčkla hrozným způsobem,“ nezpochybňoval obrovský tlak domácích.
„To je jiný svět. Na něco se připravujeme, a pak máte dojem, že hra protivníka je zrychlená a marně hledáte tlačítko, abyste přepojili na nižší stupeň, aby to bylo v normálním režimu,“ povzdechl si.
„Kluci se snaží, ale oni na tři přihrávky jsou za vámi. V tu chvíli mi nebylo dobře, oni měli tři gólovky a my ani neudrželi míč,“ otřepával se ještě s odstupem. „Budeme na to vzpomínat do konce života,“ zapsal si tento zápas do svého notesu.
