Stejně jako jiní trenéři soupeřů Slavie na evropské scéně měl už před utkáním pro pražský tým slova chvály. A navzdory výhře 2:0 ve druhém zápase Ligy mistrů v tom dortmundský kouč Lucien Favre pokračoval. „Slavia byla skutečně nebezpečná celých devadesát minut, měla šance,“ řekl švýcarský expert, a týmu Jindřicha Trpišovského udělal ještě větší reklamu.
Slavia proti vám měla dvě tři velké šance, co říkáte na její výkon?
„Byl to velmi dobrý výkon. Viděl jsem spoustu zápasů Slavie, proti Interu i Kluži, také ligová utkání, a věděl jsem, že je na vysoké úrovni. Kdo to nevidí, je slepý a vůbec nerozumí fotbalu. Hrála velmi dobře, její hráči vynikají atletickou vybaveností, napadají, přenášejí hru na třicet metrů, to mnoho mužstev nedovede. Měli držení míče jedenapadesát procent, to o zápase hodně vypovídá.“
A pokud jde o váš tým?
„Jsem rád, že jsme vyhráli. V posledních zápasech jsme třikrát remizovali, ale hráli jsme proti Barceloně, Frankfurtu a Brémám. Je to velmi důležité vítězství.“
Střelec obou gólů Achraf Hakimi hraje obvykle na pozici krajního obránce, tentokrát se přesunul dopředu. Jak ho hodnotíte?
„Samozřejmě se mi velmi líbil, dal dvě branky. Na tuhle pozici není stoprocentně zvyklý, ale v ofenzivě je velmi nebezpečný. Dva góly, to mluví za vše.“
Hodně si měnil strany s Jadonem Sanchem, byl to váš záměr?
„Ano, byl to náš záměr (směje se). Děláme to tak, je jedno, kdo je vlevo, kdo vpravo, střídají si strany a po deseti minutách se vrátí zpátky. Takhle to funguje a je to dobré, mají silnou pravou i levou nohu.“
Jak důležité pro vás bylo udržet nulu? Mluvil jste o tom, že obranu chcete vylepšit…
„Nehovořil jsem o obraně, říkal jsem, že nemusíme vždycky dostávat dva góly. Hovořil jsem o celém týmu, že nesmíme dostávat zbytečné góly, těm se musíme vyhýbat. To nás někdy stojí body, sami nemůžeme dávat tři čtyři góly.“
Vypadalo to, že jste byl při koučování výrazně aktivnější. Chtěl jste ukázat, v jakém sepětí jste s týmem?
„Ne, tak to nebylo. Byl jsem aktivní stejně jako v jiných zápasech. Opravdu to nebylo víc než obvykle. Soupeř byl skutečně nebezpečný celých devadesát minut, měl šance, musel jsem křičet na hráče, aby napadali, vraceli se. Nic jiného v tom nebylo.“

