Sparta vs. Barcelona 1:0! První duben je den bláznivých fórků, ale tohle byla sladká pravda. Den po slavném vítězství na titulní straně Československého sportu stálo: „Žádný šprým – máme zase velký tým!“ Mladá letenská parta doma zdolala jednu z nejikoničtějších fotbalových značek a měla reálnou šanci na postup do finále nultého ročníku Ligy mistrů. Psal se rok 1992, je to přesně třicet let.
| Sparta–Barcelona 1:0 (0:0) Branka: 65. Siegl. Bez karet. Rozhodčí: Karlsson (Švéd.). Diváků: 27 374. Hráno 1. dubna 1992 v Praze. Sparta: Kouba – Chovanec – Horňák, Novotný, Vrabec (77. Matta) – Mistr, Němeček, Frýdek, Vonášek – Černý, Siegl (90. Joksimovič). Trenér: Uhrin. Barcelona: Zubizarreta – R. Koeman – Nando, Guardiola (74. Nadal), Serna – Eusebio, Bakero, M. Laudrup, Witschge – Salinas (74. Goicoechea), Begiristain. Trenér: Cruijff. |
Přijeli z obligátního soustředění v Jevanech a jako obvykle se na chvilku chtěli projít po trávníku domovské arény. Když vyšli z tunelu na trávník, na tribunách už to bzučelo jako ve včelím úle. „Do začátku zápasu mohla zbývat zhruba hodina a půl, ale spodní ochozy už byly plné. Nepropadnul by tam ani špendlík,“ vzpomíná Martin Frýdek, hvězdný záložník Sparty devadesátých let.
Na starou Letnou dorazila Barcelona, jeden z nejvzácnějších fotbalových hostů. Přijela si pojistit očekávaný postup do finále nultého ročníku Ligy mistrů, jenže ouha. „Stalo se nám něco, co se povede nejvýš jednou za život,“ usměje se Frýdek.
Tenkrát mu bylo třiadvacet, ještě dva roky předtím na vojně v Karlových Varech hlídal muniční sklad. Patřil mezi nadějné mládence, na kterých Sparta po odchodu opor zkraje devadesátých let postavila nový tým. Rostl díky svátečním bitvám v Evropě: sparťané klidně mohli vypadnout hned po prvním dvojzápase, kdyby je v odvetě s Glasgow Rangers nezachránil vlastní gól soupeře.
„A v dalším kole jsme málem byli venku hned po prvním utkání,“ připomene Frýdek divokou partii v chrámu Olympique Marseille. Sparťané prohrávali už o tři góly, a to ještě obránce Jan Sopko vykopl míč směřující do prázdné branky. Porážka 2:3 se díky dvěma proměněným penaltám jevila jako malý zázrak, který se v odvetě znásobil postupovým vítězstvím 2:1. Mimochodem, finalistu Poháru mistrů evropských zemí z předchozího roku na Letné načal gól dravého Frýdka: „Stoprocentně to bylo největší překvapení sezony, vyřadili jsme jeden z nejlepších týmů Evropy.“
Příjemné šoky pokračovaly – třeba hned v prvním zápase hlavní fáze v Barceloně. Debakl? Ani náhodou! Výsledek 2:3 připomínal malé vítězství a tým mladých vlčáků se znovu zviditelnil. Sebevědomí z Barcelony využil v dalších zápasech: výhra nad Dynamem Kyjev a dvě remízy s Benfikou Lisabon.
Promiňte, že jsme se v našem vyprávění trochu vzdálili od památné aprílové partie s Barcelonou, ale bylo to nutné. „V té slavné sezoně jsme si ověřili, že se dá hrát s každým, a proti Barce jsme z toho znovu těžili,“ poví Frýdek.
S parťáky ustál první poločas a několik šancí favorita, barcelonský trenér Johan Cruijff u střídačky kroutil hlavou. „Nejdřív jsme hráli zakřiknutě a s respektem, ale ve druhé půli všichni podali kvalitní výkon,“ pravil sparťanský kouč Dušan Uhrin, když bylo po všem.
Možná byl až moc velký diplomat. V brance čaroval Petr Kouba, držela obrana v čele s Jozefem Chovancem a Jiřím Novotným, na levém kraji zálohy překvapovala zimní posila Roman Vonášek a velký den měl i svéráz Lumír Mistr. „Máňa si s barcelonskýma klukama dělal, co chtěl. Nestíhali,“ pokloní se Frýdek po letech.
A ještě jeden hrdina večera, ten nejdůležitější. Blonďatý útočník Horst Siegl si v 65. minutě našel akurátní přihrávku Pavla Černého a z malého vápna posunul míč do sítě. Na tribunách se rozzářily světlice, některé doletěly i na hřiště.
„Neskutečná euforie. Před gólem jsme kopali trestňák a já jistil záda, protože se svojí výškou bych soupeře asi neohrozil,“ líčí 169 centimetrů vysoký Frýdek. „Gól jsem slavil s Petrem Koubou: říkali jsme si, že bychom mohli přidat ještě jeden.“
Nepřidali, ale nevadí. Skóre 1:0 vydrželo až do konce magického večera. Nepohnula s ním dánská superstar Michael Laudrup, defenzivní záložník Pep Guardiola ani jeho náhradník Miguel Ángel Nadal přezdívaný Bestie, strýc tenisové ikony naší doby Rafaela Nadala.
Legendární trenér Cruijff uklidňoval španělské novináře, že si jeho Barcelona určitě pohlídá postup do finále v příštím zápase (což se opravdu stalo), a vítězové vyrazili slavit do baru na Žižkov. „Detaily už si nepamatuju, takže to asi stálo za to,“ chechtá se Frýdek. „Ale byl prostředek týdne a o víkendu jsme hráli ligu s Vítkovicemi. Pan Uhrin nám povolil volnější čtvrtek na vzpamatování, ale od pátku už jsme měli v hlavě ligu.“
Sparťanská pohádka by byla ještě kouzelnější, kdyby muži v rudém proklouzli až do velkého finále, ale dva týdny nato prohráli v Kyjevě. Barcelona porazila Benfiku, ve Wembley zvládla nervák se Sampdorií Janov a brala trofej.
„Jasně, že jsme snili o finále, ale nedá se nic dělat. Ovšem porazili jsme Barcelonu – a to už nám nikdo nikdy nevezme,“ řekne Frýdek spokojeně. „Byla to nádherná odměna za všechno, co jsme fotbalu od dětství dali. Krásný pocit, který si nikde nekoupíte.“
