Jsme v Baku: EURO tady? A můžeme ho vidět? I wrestling poráží fotbal
PŘÍMO Z BAKU | Vítr foukající od Kaspického moře ve více než třicetistupňovém vedru zpříjemňuje pocitovou teplotu. A taky po okolí roznáší odér ropy z velkého přístavu. Ta je v Baku pořádně znát. Nejen ze vzduchu, stačí se rozhlédnout. Mrakodrapy a supermoderní stavby se v třímilionové metropoli staví především právě díky naftovým polím. EURO? To tady až na hamižné taxikáře a pár Dánů, kteří do Ázerbájdžánu dorazili v pátek brzy ráno, nikoho netankuje. Vítejte v dějišti čtvrtfinále.
Někteří šťastlivci, mezi které patří například pětičlenná skupinka padesátníků z Brna, už má to nejhorší za sebou. Řeč je samozřejmě o časově i logisticky náročné cestě do Baku.
Ve čtvrtek v osm večer odlet z Vídně, přestup v Istanbulu a v pátek v šest ráno u Kaspického moře. Cena hodně přes dvacet tisíc korun.
Blázinec, že? Ale to zdaleka není vše.
Nutné dokumenty: jeden PCR test před odletem, vízum pouze se vstupenkou (nebo akreditací) na zápas a před příletem domů ještě povinnost nechat se za pětistovku otestovat někde zde – v exotice.
Zatímco recepční v hotelu doporučuje ta nejhezčí místa v okolí a zmiňuje zaručené „must see“ tipy, redaktor a fotograf deníku Sport a iSport.cz míří do laboratoře.
Testy absolvované až v sobotu by nezaručily výsledky do návratu domů, takže místo na pláž či na kafe si necháváme šťourat v nose. A protože místní nemohou rezultát poslat elektronicky, na polikliniku si pro papír musíme v den D znovu...
„Je to otrava,“ kroutí hlavou i Miroslav z Líšně, když u přepážky čeká na razítko do pasu. Úředníci kontrolují kolonku „negativní“, zkoumají pravost lístků na čtvrtfinálový duel a přísným pohledem porovnávají fotografii v dokladu s reálnou tváří schovanou pod respirátorem.
No jo, tohle fakt není Evropa...
Sedmačtyřicetiletý stavbyvedoucí spolu s kamarády však dobře dělá v tom ohledu, že už jen ukazuje z domu vytištěné a zaplacené vízum. Stojí 23 dolarů, tedy taky zhruba pětistovku, a hlavně jím šetří spoustu času.
Vedle stojící dánský žurnalista z deníku Berlingske totiž takové štěstí nemá, byť ani on nedělá nic špatně. Dle pokynů od UEFA a ázerbájdžánské vlády je totiž možné tuto proceduru absolvovat přímo až na letišti v Baku.
„Čekám tady už tři čtvrtě hodiny,“ kroutí hlavou vysoký blonďák s perfektní angličtinou. „Tohle má být můj už čtvrtý zápas na turnaji, celkově třetí EURO v životě, ale nikdy jsem nezažil takový chaos, jako se děje tady,“ zvyšuje novinář hlas, až jej přichází uklidňovat další dva celníci.
Když se Dán téměř po hodině dočká a konečně si jde vyzvednout svou bagáž, která již dlouhé minuty na páse osamocená krouží kolem dokola, neodpustí si na závěr směrem k plexisklu jízlivou poznámku. „V sobotu sem přijede tisíc našich fanoušků, s takovým vaším tempem a přístupem se tady z toho všichni po...“
Partička v červených dresech, jež vyrazila do Baku z Kodaně, se krajanovi jen usmívá. Času mají dost, stejně tak sebevědomí. „Vyhrajeme 2:0 a dvakrát se trefí Braithwaite, ten na vašeho Vaclíka umí ze Španělska,“ dodávají se smíchem a ukazují na mobilu zápasovou statistiku z března 2019, kdy dánský forvard ještě za Leganés sejmul Sevillu i českého brankáře gólem a dvěma asistencemi.
V letištní hale čeká spousta „vyzvedávačů“ delegací, jeden z nich má na cedulce jméno trenéra Dušana Fitzela. Hned za ním se fotí úspěšní ázerbájdžánští wrestleři, kteří dorazili do horké metropole stejným boeingem. Kolem nich se okamžitě vytvoří hlouček spolu s televizními štáby.
Dorazily celebrity a fotbalisté to nejsou...
Město snad ani neví, že megalomanský Olympijský stadion hostí důležitý zápas atraktivního šampionátu. Tedy až na výjimky. Samozřejmě na ty, které cítí ryto.
„Na taxikáře pozor, mají tendenci cizince pořádně osolit,“ varoval na stránkách deníku Sport a iSport.cz v exkluzivním rozhovoru Pavel Dreksa, někdejší stoper Něftči Baku.
A přestože i sama UEFA na oficiálních stránkách doporučuje sjednat si ještě uvnitř terminálu oficiální registrovanou přepravu do centra města v přepočtu za zhruba 400 korun, najdou se tací, kdo naletí.
Policista spřízněný s podvodníkem, který okamžitě naverbuje turisty do auta, ubezpečí cestující, že trojnásobná cena je naprosto v pořádku, a jede se. Spokojený je řidič starého mercedesu bez jakýchkoli označení „taxi“ i muž zákona, jenž si do kapsy nenápadně bere pár eur za spolupráci.
„Naše chyba, člověk se pořád učí,“ hlásí pak duo fanoušků z Plzně, když se prochází centrem. „Nevadí, dali jsme si pivo a je nám líp. Sice bylo turecké, ne naše, ale lepší než žádné.“
I tohle je Baku. Stejně jako nádherné historické jádro města, kde se jezdí Velká cena Formule 1, či moderní kulturní Centrum Hejdara Alijeva či mrakodrapy stavějící se nejen v kopcích, ale i přímo na moři.
Jen to hlavní – EURO – jaksi v daleké Asii nikoho moc nezajímá. Modrý autobus české reprezentace stojí u luxusního hotelu nedaleko krásné promenády naprosto bez zájmu veřejnosti. Na velkém turnaji nevídaná věc. Stejně jako chybějící fanzóna odpovídající velikosti mezinárodní akce na té nejvyšší úrovni.
Pár obrazovek u parků ani několik „atrakcí“, jako je třeba velká maketa balonu s uvedenými skupinovými mači, které se již v Baku odehrály, či vyvěšené dresy Čechů a Dánů lákající na čtvrtfinále, to nezachraňují.
Chybí i klasické sportbary zvoucí na živé sledování dalších utkání. Město v současnosti netepe jako dřív, může za to samozřejmě covidová krize i začínající prázdniny. A hlavně nesmysl v podobě konání EURO právě zde.
„Ne že by nás fotbal nezajímal, ale nehrají tady prostě naši kluci,“ krčí rameny Elvin, asi třicetiletý prodavač jízdenek na metro, ve stánku u zastávky Koroglu. Ta je obrovské aréně nejblíže. „Víte, když tu byli Turci, mělo to alespoň nějakou energii a náboj, protože jsme si docela blízcí a dost jich přijelo. Ale jinak to není ono,“ doplňuje fanoušek Karabachu rusko-anglicky.
V sobotu bude od 14 hodin pro české fanoušky, stejně jako nedávno třeba pro ty waleské, otevřena terasa v komplexu Landmark s pitnou vodou zdarma. Chybět nebude pivo ani občerstvení. Otázkou je, zda se v tomto módu jindy populární místo vůbec aspoň trochu zaplní...
Žádný speciál z Prahy pro skalní příznivce nakonec vypraven, na rozdíl od Dánů, nebyl. Svěřenci Jaroslava Šilhavého se tak budou muset s těžkým soupeřem na rozdíl od Budapešti poprat bez toho nejlepšího dopingu.
V Londýně by už bylo líp, tak v sobotu zlomte vaz!
Zprávy ze dne 3. července 2021
Bude Dánsko ještě těžším soupeřem než Nizozemsko? „Jsem o tom přesvědčený. Nebudu se vychvalovat, ale minule jsem věřil, že postoupíme. Teď tolik ne. Kdybych musel něco říct, spíš bych tipnul, bohužel, vyřazení. Prostoru v obraně včetně chyb a mezer na protiútoku mají Dánové rozhodně méně než Nizozemci,“ uvědomuje si Ondřej Škvor.
Jaroslav Hřebík doplnil předchozí slova: „Při přerozdělování pořadatelských zemí se ještě nevědělo o covidu a o tom, jak je nebezpečný. Viděl jsem zápas v Budapešti, nákaza se zhoršuje... Nevíte vlastně ani, co je v současnosti lepší: plný stadion, nebo poloprázdné tribuny? Ale u mistrovství po celé Evropě schází integrita, chtíč. Když jste na klasickém EURO třeba v Portugalsku, atmosféra vás za 14 dní zaujme. Je to určitě lepší.“
Diváků se Baku zřejmě příliš nedočká. „Je to určitý signál. UEFA si asi i byla dopředu vědoma nenávštěvnosti, mistrovství Evropy je ovšem ekonomická a společenská událost stejně jako sportovní. Ázerbajžán má zřejmě potřebu, aby si získával skrze sport renomé ve světě, panují dobré vztahy mezi organizacemi.
„Nemyslím, že by počasí někoho ovlivnilo. Týmy hrají podobně, snaží se být v rychlosti a velkém nasazení. Pro oba to bude stejné. Oba si odpočinou málo," otevřel debatu o vysokých teplotách v Baku Ondřej Škvor.
Na iSport.cz právě začíná studio před čtvrtfinálovým duelem Česka s Dánskem. Hosty jsou tentokrát Jaroslav Hřebík a redaktor deníku Sport Ondřej Škvor. Debatu moderuje Martin Vait.
Ještě jedna statistika před startem předzápasového studia iSport.cz. Dánsko už teď přepisuje historii, před turnajem totiž nevyhrálo ani jeden zápas vyřazovací fáze od EURO 1992, kdy celý šampionát ovládlo. Tehdy šlo o premiérový, a dosud jediný, triumf v historii země.
Dánsko hraje na EURO první čtvrtfinále od roku 2004, kdy prohrálo s českou reprezentací 0:3. Jaroslav Šilhavý stál tehdy na lavičce národního týmu jako asistent. Jedná se zároveň o nejvyšší porážku severského soupeře v historii mistrovství Evropy a zároveň naopak o tu vůbec nejvyšší českou.
Úplně poslední duel spolu obě mužstva sehrála v listopadu 2016, v Mladé Boleslavi tehdy reprezentace s Dánskem remizovala 1:1. Gól vstřelil v 8. minutě Antonín Barák, který tehdy debutoval v národním dresu. Do duelu zasáhli také další aktuální reprezentanti: chytal Tomáš Koubek a nastoupili Pavel Kadeřábek i Tomášové Kalas se Součkem. Sestava se jinak za pět let rapidně proměnila.
Mimochodem oba zmiňovaní dvojnásobní střelci předchozích duelů s Dánskem Milan Baroš a Vladimír Šmicer jsou společně s Patrikem Schickem – a jeho letošním zápisem do sítě Skotska – jedinými českými střelci, kterým se povedlo na EURO skórovat dvakrát během zápasu.
