V roce 2011 se na reprezentačním srazu sešli bratři Hubníkové. Na hřišti se však společně nepotkali. Co se nepovedlo jim, může v sobotu na Faerských ostrovech v rámci kvalifikace o mistrovství Evropy dokázat jiná sourozenecká dvojice – Lukáš a Michal Sadílkové. „Už takhle se nám splnil klukovský sen,“ září oči oběma.
Mladší Michal, v národním dresu ostřílenější, věděl o nominaci bratra dřív. Musel držet jazyk za zuby. Nikomu nic neprozradit. Lukášovi tuplem. „A pak mně brácha zničehonic poslal neznámé číslo, jestli nevím, čí to je. Byl to trenér Chytrý,“ chechtají se vtipné historce. Lukáš asistenta u reprezentace několikrát zazdil, mobil nebral. „Já myslel, že se to neprovalí,“ culí se.
Jste nadšení, že můžete být spolu v reprezentaci?
Lukáš: „Užíváme si to, protože se přes rok moc nevidíme, tady si můžeme pokecat o všem, co se za poslední dobu stalo. O to je to krásnější, že se tak děje v reprezentaci.“
Michal: „Je to tak. Bezprostřední pocity můžeme sdílet spolu, a třeba i okamžiky během zápasu, pokud budeme mít možnost nastoupit společně. Během sezony jsme se viděli jen občas, když jsem byl zraněný. Vážil jsem cestu do Česka, dvakrát u bráchy v Praze přespal. Jinak jsme se viděli o Vánocích a nyní před srazem. Jak vyšlo najevo, že jsme v nároďáku oba, navzájem jsme si pogratulovali, a těšili se, až se uvidíme.“
Lukáš: „Jsme nadšení, že se nám něco takového povedlo. Odjakživa to byl náš klukovský sen, nebo spíš přání, protože tak vysoko jsme samozřejmě nemířili.“
Spíte společně na pokoji?
Lukáš: „V Praze ne, ale na Faerských ostrovech je menší ubytovací kapacita, tam budeme spolu. Vyšel na nás jako na jediné z týmu dvoulůžkový pokoj.“ (směje se)
Nepolezete si na nervy?
Michal: „Vůbec. Jak se málo vidíme, budeme rádi za společnou chvilku. Ponorka nehrozí.“
Čistě hypoteticky, pokud se na hřišti potkáte, kdo koho bude řídit?
Michal: „To je zajímavá otázka, ale asi nějak navzájem. Koučování mám v sobě víc já, byť se brácha za poslední rok posunul a ve Spartě se z něj stal lídr. Proto říkám, že by to bylo vzájemné.“
Lukáši, souhlasíte?
„Určitě. Není to o jednom hráči, o nějakém koučování, fotbal je o vzájemné komunikaci, pomohli bychom si.“
Lukáš vyhrál se Spartou titul a byl důležitou postavou mistra. Michale, stoupl váš respekt k bráchovi?
„Lukáše jsem vždy respektoval. Vzhlížel jsem k němu už odmala, od chvíle, kdy jsem ho poprvé uviděl hrát fotbal a já se tehdy jen díval. Má můj obdiv, co za poslední roky dokázal, jak šel výkonnostně extrémně nahoru. Pár let nazpátek, hrál jsem za PSV, jsem se stavil na Slovácku. Brácha hrál pravé křídlo proti Příbrami, v souboji o záchranu. Dva roky na to vyhrál se Slováckem pohár. Byla to pro mě docela emotivní chvilka. Pak přestoupil do Sparty a zase se mu to povedlo úplně báječně. Myslím si, že se sebou může být spokojený.“
Prožíval jste konec ligy a Lukášovu cestu za titulem? Vždyť prvenství oslavil v den svých narozenin zrovna po zápase na Slovácku…
„Pro bráchu to byl den, na který určitě nikdy nezapomene. Zápas jsem sledoval z Enschede. Bylo něco krásného v televizi vidět, jak šťastný děda objímá bráchu. Pro všechny to musel být nádherný zážitek.“
Michale, prý jste o nominaci bratra věděl o dva dny dopředu a musel držet jazyk za zuby. Je to tak?
(rozesměje se) „No, bylo to hodně těžký, ale vydržel jsem to. Nepsal jsem, ani nevolal, abych náhodou něco neprozradil. A pak mně brácha zničehonic poslal neznámé číslo, jestli nevím, čí to je. A byl to trenér Chytrý.“ (směje se)
Lukáš: „Ježíš, a já myslel, že se to neprovalí.“ (taky se rozesměje)
Michal: „Brácha to trenérovi několikrát nebral, tak jsem mu říkal, že to asi možná bude důležité. Naštěstí se nějak spojili a Lukáš se konečně dozvěděl o nominaci.“
Jaké vlastnosti, fotbalové i lidské, byste si vzali od toho druhého?
Lukáš: „Cílevědomost a neústupnost.“
Michal: „Brácha se hodně tlačí do koncovky, minimálně ve Slovácku tak hrál. Protože hrajeme blízkou pozici, snažím se chovat podobně. Oba máme fotbal založený na fyzickém fondu, což nás předurčuje k tomu, abychom se do zakončení dostávali. Z lidské stránky považuju bráchu za super člověka. Každá jeho vlastnost je velmi cenná pro lidi, které má ve svém okolí.“
Michale, součástí národního týmu je i váš spoluhráč z Twente Václav Černý. V poslední době se řeší jeho odchod do Wolfsburgu. Diskutujete o této variantě?
„Jasně. Jsme dva Češi v zahraniční kabině, osobní informace hned sdílíme. Byl bych nejradši, kdyby Venca zůstal. Máme skvělý tým, ještě jsme nedosáhli maxima. Na druhou stranu Vencovi přeju, aby mu Wolfsburg vyšel. Bundesliga je pro něj pravou soutěží. Velmi rychle může dokázat to, co v Holandsku. Má můj velký obdiv. Prošel si spousty obtížemi, ale v této sezoně nám v Twente neskutečně pomohl až do evropských pohárů. Fakt bych byl rád, kdyby zůstal, ale v klubu mu nikdo nestojí v cestě.“
