Ve Spartě prožil mizerné jaro – a v národním dresu jej pak završil hrubkou, která ho pasovala téměř na nepřítele státu. Záložník Lukáš Vácha (26) se po kvalifikační porážce na Islandu, kterou zavinil špatnou přihrávkou, stal vděčným terčem kritiky. „Horší období jsem ve fotbale asi nezažil,“ přiznává šestadvacetiletý fotbalista v rozhovoru pro deník Sport, kde poprvé o své velké chybě i všem, co následovalo, promluvil.
Jediný volný den, který sparťané dostali po návratu z rakouského soustředění, strávil Lukáš Vácha v obci Ostrá na fotbalovém kempu, jemuž propůjčil své jméno. „Spousta dětí se na kemp přihlásila, protože jsem jejich vzor,“ tvrdí kontroverzní fotbalista.
A myslíte, že jste dobrý vzor?
„Snažím se být pro děti dobrý vzor. Jsem rád, že se tenhle kemp povedl udělat, když jsem byl malý já, nic takového nebylo.“
Nicméně po zápase na Islandu se do vás opřelo několik autorit. Jako první šéf svazu
Miroslav Pelta
, který dal vaši chybu do souvislosti s vaším zájmem o módu.
„To jsou věci, které jsem samozřejmě vnímal, ale nebylo to bezprostřední, protože jsem hned po Islandu odjel na dovolenou a vypnul jsem si telefon. Vrátil jsem se až tři dny před přípravou, takže tu hlavní smršť jsem nedostal z první ruky. Vím, že jsem udělal chybu, v životě prostě takové věci nastávají. Budu muset být natolik silný, abych si to uvědomil a takové chyby nedělal.“
A o tom předsedově rýpanci ohledně vaší záliby v módě si myslíte co?
„Pan Pelta hlavně řekl, že bych se měl nad sebou zamyslet – a to jsem učinil. Předseda svazu se stejně jako trenér musí poslouchat.“
Dostal jste to hodně sežrat přímo od spoluhráčů na hřišti v Islandu?
„Situaci jsem v danou chvíli vyhodnotil špatně, měl jsem na to krátký čas. Snažil jsem se balon Sivimu sklepnout, ale on to ani nečekal, nebylo to zkrátka optimální řešení. Samozřejmě kluci byli nasraní a já jsem to na nich i viděl, protože to ovlivnilo výsledek. Ale nikdo mě nepotopil ani neseřval.“
Měl jste chybu z Islandu v hlavě dlouho?
„Měl. Hrozně mě to mrzelo, protože reprezentace vždycky byla můj sen, byla pro mě to nejvíc. Po té chybě jsem věděl, že je zle, že se teď všechno otočí proti mně. Lidi mě buď nenávidějí, nebo milují – a ti, co dosud nebyli rozhodnutí, se přidali k té první skupině. Ale s tím bych se ještě nějakým způsobem vyrovnal, spíš mě mrzelo, že jsme po mé chybě výsledek, který jsme mohli na Islandu zvládnout, ztratili. To mě s ohledem na vývoj skupiny a mé další působení v reprezentaci trápilo víc než nadávky lidí na mou osobu, protože to jsem nezažíval poprvé.“
Nejhorší období s fotbalem
Bylo to nejhorší období, které jste s fotbalem zažil?
„Asi jo.“
Trenér
Pavel Vrba
vám po zápase na Islandu něco řekl?
„Ne. Vůbec jsme se o tom nebavili.“
A máte nyní strach, že byste o místo v národním týmu mohl přijít?
„Strach... (odmlčí se) Strach samozřejmě mám, vnímám to tak, že to může být při sestavování další nominace dost zásadní.“
Zaznamenal jste slova Milana Luhového, který vás označil za brzdu Sparty?
„Jo, taky se to ke mně doneslo. Všichni vědí, že pan Luhový mě nemá moc rád, je to jeden z těch, kteří mě spíš nenávidí než milují. Já jeho komentáře nečtu, ale je to jeho názor a má na to právo, já to nijak neřeším. Nikdy jsem se s ním neviděl, neměl jsem možnost s ním mluvit, takže nevím, jaké důvody má, že se mu natolik nelíbím, že jsem takovej nefotbalista, že nemám ve Spartě ani v nároďáku co dělat. Až takhle přehnanou kritiku z jeho strany si nedokážu vysvětlit, spíš to beru tak, že se chce na mně zviditelnit.“
Na začátku letní přípravy vás nicméně před novináři zkritizoval i trenér Sparty Zdeněk Ščasný. Řekl vám to i osobně?
„Samozřejmě, normálně spolu komunikujeme a máme spolu upřímný vztah. Trenér Ščasný je spravedlivý. Všechny věci, které na hřišti plním nebo neplním, mi řekne do očí. Tak to má být. Pokud mě chce posunout, jako že asi ano, když si mě nechal v kádru, je to správné.“
Máte nějaké vysvětlení, proč se vám osobně na jaře ani ve Spartě tolik nedařilo?
„Nikdy jsem nebyl hráč, který by rozhodoval zápasy nebo gólem zlomil nepříznivý vývoj. Spíš jsem tvrdil muziku, chodil do soubojů a hecoval ostatní kluky na hřišti, kteří měli takovou formu, že dokázali utkání zvládnout. A nebylo to o Váchovi nebo o
Lafatovi
, bylo to o celé Spartě, v níž měli všichni formu. A když ji někdo neměl, deset ostatních to za něj vzalo, takže to nebylo poznat. A tohle nám v minulé sezoně chybělo, na což jsem doplatil nejen já. Snažil jsem se to zlomit, začal jsem dělat věci, které jsem dřív nedělal – a z toho vyplývaly chyby i celkový pokles formy.“
O co šlo konkrétně?
„Když se nedaří, chce to člověk zlomit něčím, o čem si myslí, že je to v danou chvíli dobré. U mě to bylo to, že jsem chtěl ještě víc hrát, aby to nevypadalo, že se někde schovávám. Takže jsem místo sto balonů za zápas jich měl sto padesát a samozřejmě jsem jich o to víc zkazil. Hrál jsem třeba i jinou pozici, ani to nám, ani mně osobně nepomohlo. Měl jsem plnit základní věci, v kterých jsem vynikal, když jsem do Sparty přišel.“
Znervózňuje vás to i z toho pohledu, že nejistá pozice ve Spartě komplikuje váš sen odejít do ciziny?
„Úder, který jsem na Islandu dostal, mému případnému transferu určitě nepomohl. A všechno souvisí se vším. Když nebudu hrát ve Spartě, nebude trenér Vrba vůbec přemýšlet o tom, že by mě vzal do nároďáku. A kdybychom se Spartou postoupili do pohárů a já bych nenastupoval, by to byla pro můj vývoj samozřejmě chyba. Tyhle myšlenky nemám, ale vím, jak drtivý dopad by to mělo.“
Oslavil jste 26. narozeniny. Závidíte v této souvislosti Pavlu
Kadeřábkovi
, který odešel ze Sparty do Hoffenheimu už ve třiadvaceti?
„Já mu to hlavně přeju. V jeho případě šlo všechno, jak má, nikdo na nic nečekal. Odehrál ve Spartě dvě dobré sezony, ukázal se v nároďáku, přestoupil – super. Takhle by to mělo vypadat. Ale nezávidím mu to. Pavel měl svou kariéru taky složitou, prošel si hostování, trvalo, než se mu našla správná pozice. A teď je v Německu.“
