Bolavá inventura U21. Lavičkův výběr selhal, nemá kanonýra ani lídra
Je to trpký kontrast. Zatímco Řekové a Chorvaté pořád sní o EURO jednadvacítek a olympijském Tokiu 2020, Češi jsou definitivně ze hry. Minulá generace si na mistrovství Evropy zahrála, naděje té současné zhasly už dvě kola před koncem kvalifikace po pondělní porážce s Řeckem. Ale proč? Vážně to muselo přijít? Deník Sport vybral pět hlavních důvodů českého krachu.
Slabá praxe v klubech
Leitmotiv celé kvalifikace. Na rozdíl od Řeků a Chorvatů, kteří se sápou po vstupence na EURO, chybí českým mládencům vytíženost na elitní úrovni. Situace došla tak daleko, že trenér Vítězslav Lavička musel sahat i do druhé ligy a náhradní brankář Jan Stejskal loni na podzim jezdíval na srazy z amatérské ČFL, což by ještě před pár lety znělo jako divoké sci-fi. Kouč Lavička v kvalifikaci protočil skoro třicet hráčů, takže se mu těžko mohlo povést dát týmu jednotný styl. Komplikací byla zranění ofenzivních es Václava Černého a Ondřeje Mihálika.
Zpackaný start
Uhrát s Běloruskem povinné tři body a sebevědomě vyrazit do Chorvatska? Kdepak, čeští mladíci schytali v 93. minutě smolný gól na konečných 1:1 a překvapivě zakopli hned v kvalifikační premiéře. Další partie byla ještě děsivější, chorvatská tlupa mdlé Lavičkovy chlapce vyprášila 5:1. Perte se pak o postup, když hned v prvních dvou zápasech poztrácíte pět bodů… Málo zkušení zelenáči museli hned od začátku kvalifikace hrát pod tlakem a dohánět manko. Ačkoliv se do poslední chvíle snažili oddálit nůž od krku, nakonec se pořezali.
Absence kanonýra
Těžko srovnávat dvě generace jednadvacítek, každá je úplně jiná. Jenže při bilancování zpackané kvalifikace si nejde nevzpomenout na předchozí garnituru, kterou po cestě na loňské EURO táhl Patrik Schick. Nasázel deset gólů a byl králem kanonýrů celé kvalifikace. Teď už Schick patří áčku a počty jsou smutnější. Nejlepším českým střelcem je Tomáš Zajíc, jenž obě svoje trefy stihl proti mrňavému San Marinu. S tím souvisí další česká bolest: Zajíc a spol. často hráli jen po šestnáctku soupeře, dál byli jaloví. Třináct gólů v osmi zápasech je málo.
Marné hledání lídra
Přestože hráči i trenéři opakovali, že tým funguje, absenci velkého šéfa to nezakrylo. Kvůli zmíněné extrémní fl uktuaci hráčů se jádro mužstva a vazby tvořily pomaleji. I trenér Lavička po posledním zápase přiznal, že se tým dal pořádně dohromady až ve druhé polovině kvalifikace: „Předtím to bylo syrové.“ Další anomálie? Češi vystřídali tři kapitány, všichni přitom měli nějaké ALE. Václav Černý zatím nedozrál v lídra, Ladislav Takács na čas z jednadvacítky vypadl a Jiří Kulhánek je spíš tichý typ, moc toho nenamluví.
Trable s favority
V kvalifikaci pokaždé platí: pokud chcete postoupit, musíte zvládnout bitvy s největšími konkurenty. A právě tohle se českému týmu nepovedlo, ze čtyř zápasů s Řeckem a Chorvatskem má pouhé tři body. Největší rozdíl byl vidět v partiích venku, kde byli Češi všude druzí a za 180 minut vstřelili jediný gól. Za kurážný výkon a březnové vítězství nad Chorvaty slyšeli potlesk, ale v pondělí je Řekové vyškolili z produktivity: na dva góly jim stačily tři střely na branku. I proto českým mladíkům půjde v říjnu už jen o čest.
