Brabec: O Norsku, posunu v kariéře, Ščasném i o tom, že fotbal není fér
Proti Ázerbájdžánu (0:0) naskočil překvapivě v základní sestavě a podal solidní výkon. Nyní si obránce Jakub Brabec přeje, aby trenér Karel Jarolím do něj znovu vložil důvěru. „Každý, kdo je v reprezentaci, se chce porvat s Norskem o tři body,“ říká čtyřiadvacetiletý stoper, jehož kariéra se v posledních měsících rozjela správným směrem.
Je to zvláštní, ale zatímco ještě v létě se Jakub Brabec obával o místo ve Spartě, nyní hraje pravidelně v belgickém Genku a navrch se naposledy probojoval do základní sestavy reprezentace. Co víc si přát? „Když to takhle řeknete, tak to zní hezky,“ usmívá se Brabec. „Ale uvidíme na konci sezony, jak moc bude úspěšná.“
Upevnil jste si v Genku pozici i vstřeleným gólem proti Bilbau?
„Pomohlo mi to a každým vítězstvím je to lepší a lepší. Navíc už si v Belgii připadám jako doma, aklimatizace nebyla složitá. Kabina je mladá, s klukama si rozumím. Prostě bez komplikací. Obecně se cítím dobře. V sestavě jsem se udržel a sbírám další starty v Evropské lize.“
A co ten Aduriz, který vám vstřelil pět branek?
„Je dobrej. (směje se) Dostali jsme ho do španělské reprezentace, my máme rekord jako tým, kterému jeden hráč vstřelil v zápase pět gólů... Ten zápas v Bilbau ale klidně mohl skončit 6:6. Bohužel jsme zavinili tři hloupé penalty a já se podílel na čtvrté brance.“
ONLINE: Zápas Česko - Norsko sledujte od 20.45 zde »
Vyšší tempo mi pomáhá růst
Obecně je pro Genk problém udržet čisté konto. Když jste hrál, v lize se to povedlo jednou. Čím to?
„Belgická liga je dost specifická, podobá se nizozemské. Branek padá hodně, jenom náš tým má v každém zápase spoustu příležitostí na pět šest branek. Udržet čisté konto je určitě těžší, protože i když hrajete třeba s posledním v tabulce, tak horším soupeřem není. Najdou se pasáže, kdy třeba víc drží balon. Někdy rozdíly mezi dvěma týmy vytvářejí detaily.“
I váš trenér je takový, že víc dbá na ofenzivu?
„To zase ne. Všechny náš štve, že dostáváme góly. Tu nulu bychom chtěli udržet. I v Nizozemsku jdou určitě do zápasu s tím, aby měli čisté konto. Ale systém v Belgii je takový, že druhý poločas bývá hodně otevřený. Hraje se nahoru dolů.“
Jaké je to pro stopera?
„Velký rozdíl. Tempo je vyšší. Je znát, že v zápasech máte naběháno daleko víc. Jsou to prostě jiná utkání, náročnější, s jinou atmosférou. Ale právě tohle mi pomáhá růst. Jasně že se dívám na sebe, abych hrál dobře a neudělal žádnou chybu. Pak je ale další fáze – pomoci ostatním, udělat výsledek. Hráč by si měl vždycky sám před sebou zamést v tom smyslu, aby podal maximální výkon. Pak to dáte dohromady jako puzzle a z toho vzejde týmový výkon.“
Co také Jakub Brabec řekl |
... O DAVIDU HOLOUBKOVI ... O HLEDÁNÍ TRENÉRA SPARTY ... O KARLU JAROLÍMOVI |
Fotbal není férový
Bavíme se o belgické lize, ale není to tak trochu paradox? Ještě před pár měsíci jste měl obavy, že nebudete hrát ve Spartě, zvažoval jste hostování...
„V tom je fotbal krásný, ale taky hnusný. Člověk v podstatě neví, co nastane za dva měsíce. Na začátku letní přípravy i později ve Spartě to spíš vypadalo hůř... Příjemné to samozřejmě nebylo, ale takový je fotbalový život. Někdy je nespravedlivý, to víme. Proto jsem rád, že to nakonec nabralo lepší směr, lepší možnost.“
Byl jste v tu dobu naštvaný?
„To zase ne, chtěl jsem jen hrát. Sbírat starty a zkušenosti, to byl důvod, proč jsem chtěl odejít na hostování. Se Spartou jsem v tomto duchu jednal na rovinu. Ale nikdy jsem nebyl naštvaný kvůli rozhodnutí trenéra (Zdeňka Ščasného). On je zodpovědný za výsledek, je to jeho právo.“
Zdálo se však trochu divné, když po zápase se Sönderjyske najednou do televize vypálil, že vás odstavil jen na základě možného odchodu. Bylo to fér?
„Jestli to bylo fér... Fotbal není férový. Trenér se musí v daný okamžik nějak rozhodnout. A on se rozhodl tak, že mi nevěří. Že bych mohl mít v hlavě přestup, že nemůžu odevzdat na hřišti maximum. Přesvědčoval jsem ho, že to tak není, že pro Spartu udělám všechno. Navíc jsem měl zprávy v tu dobu, co si mě zavolal, že přestup je ještě daleko. Ale nikdo mi nevěřil, protože trenér to pustil ven tak, jak to pustil. Nakonec jsem stejně odešel, ale úplně někam jinam.“
Protože po utkání se Sönderjyske se hlavně mluvilo o Anderlechtu.
„No právě, všichni o Anderlechtu mluvili a psali. A já všem říkal, že tam fakt nejdu.“
Cítil jste od trenéra Ščasného dostatečnou důvěru v porovnání s jeho předchůdci?
„Už to mám hodně zkreslené, různé fáze se mi pletou. Podporu jsem cítil na začátku, co jsem se ocitl v áčku Sparty, od pánů Hřebíka a Haška, kteří mi věřili. Ale titul jsme nakonec nezískali, to bylo smolné. Potom přišel pan Lavička, který mi svým způsobem tolik nevěřil. Asi to bylo zapříčiněné tím nevydařeným jarem. Možná on, možná vedení usoudilo, že bude lepší mě nechat někde vyhrát. A když bylo jasné, že v základu nebudu, tak mi bylo umožněno jít na hostování do Brna. To bylo super, protože jsem odehrál přes dvacet zápasů. Vždycky jsem to tak měl, že jsem chtěl sbírat starty a zkušenosti. I teď v létě.“
Se Suchým se nepereme, jsme kámoši
Pojďme k reprezentaci. Čeká vás klíčový kvalifi kační zápas s Norskem. Cítíte jeho důležitost? Že tento duel může v případě neúspěchu srazit postupové naděje českého týmu ještě níž?
„To víme všichni, uvědomujeme si, o co se hraje. A je to škoda, protože tým není v takovém rozkladu, jak to veřejnost vnímá. Proto mě hodně mrzí, že se nám nepodařilo vstřelit góly proti Severnímu Irsku a Ázerbájdžánu. Kdybychom je porazili a přidali teď výhru nad Norskem, měli bychom devět bodů. Vývoj kvalifikace by vypadal úplně jinak, takhle nejsou vyhlídky hezké. Ale pořád je to jednoduché, musíme v pátek zvítězit, nic jiného není.“
Kalkulujete i s tím, že je potřeba vyhrát pět utkání ze sedmi? A je to reálné?
„Soustředíme se hlavně na pátek, protože kdybychom to nezvládli, tak už kalkulovat ani nebudeme... Ale reálné to je, hrajeme přece fotbal. Kdo by před rokem řekl, že se Spartou postoupíme do čtvrtfinále Evropské ligy? Jenže s Nory to určitě bude těžší než posledně, jejich kvalita je větší než Ázerbájdžánců.“
Proti nim jste nastoupil od úvodní minuty. Cítíte se nyní jako hráč základní sestavy?
„Cítím se jako člen reprezentačního kádru. Ještě samozřejmě nevím, jestli nastoupím, ale byl bych rád, kdyby mi trenér důvěru dal. Každý, kdo je v reprezentaci, se chce porvat s Norskem o tři body.“
Teď to každopádně vypadá, že se perete s Markem Suchým o jedno místo vedle Tomáše Sivoka.
„Určitě se nepereme, my jsme kámoši. (směje se) Ale vážně, není prostor pro nějaké velké předvádění se na tréninku. Záleží čistě na tom, jak se trenér rozhodne. Co vypozoroval z videí a zápasů, které viděl naživo. Navíc je tu ještě Tomáš Kalas a všichni tři hrajeme kvalitní soutěže.“
Přece jen jste ale naposledy vytlačil ze sestavy muže s kapitánskou páskou, na kterém chtěl trenér Jarolím postavit defenzivu...
„Takhle bych to neviděl. Prostě jsem přijel na sraz a dostal příležitost. Možná tím důvodem bylo to, že jsme měli slabšího soupeře (Ázerbájdžán), abych nasbíral nějaké zkušenosti a byl připravený pro větší zápasy. Je totiž důležité nehrát v jedenácti, ale ve větším počtu, aby všichni byli připravení kdykoliv naskočit. Už jsme se bavili, jak rychle se věci ve fotbale mění. Za dva měsíce nemusím hrát v Genku a na jaře nepojedu ani na reprezentační sraz.“
