Český expert na islandský fotbal: Liga se hraje v halách, bez piva a úplatků
Zatímco většině fotbalových fandů učaruje anglická Premier League nebo španělská La Liga, Marek Hes (27) propadl islandskému fotbalu. „Simulování se v islandské lize vyskytne jen občas, a to díky cizincům,“ říká o nebývalé férovosti tamní soutěže. Každý víkend pečlivě sleduje skoro každý ligový zápas a zároveň s kamarádem spravuje největší českou facebookovou stránku o islandském fotbalu. Po prohře islandské reprezentace proti Nigérii vidí vidí šance na postup svěřenců Heimira Hallgrímssona ze skupiny mistrovství světa bledě. Dnes se v zápase s Chorvatskem rozhodne.
Islandský fotbal byl ještě před pár lety pro českého fotbalového fanouška velkou neznámou. Co vás k němu přivedlo?
„Někdy před osmi lety se u mě začala objevovat nespokojenost s fotbalovými zápasy, které jsem do té doby sledoval v televizi. Ať už česká liga, nebo všechny ostatní nejlepší ligy světa, byly plné simulování, zdržování, nebo dokonce úplatkářských afér. Proto jsem začal hledat něco nového, kde bych na tyhle věci nenarazil. A jsem rád, že se mi to povedlo. Proto sleduji ze všeho nejraději už sedm let islandskou nejvyšší soutěž.“
Opravdu se tyhle negativní fenomény v tamní soutěži vůbec nevyskytují?
„Úplatky rozhodně ne. Islandská mentalita je naprosto alergická na korupci jakéhokoliv druhu. Už jsem slyšel několik příhod, kdy se někdo pokusil podplatit islandského policistu nebo úředníka a nikdy to pro dotyčného nedopadlo dobře. S fotbalem to je stejné. Rozhodčí pískají skutečně férově. Simulování se v islandské lize vyskytne jen občas, a to díky cizincům. Za těch sedm let si nepamatuji, že bych měl pocit, že nějaký islandský hráč předstírá zranění, nebo teatrálně padá ve vápně, aby si vymodlil penaltu. Zdržování se už projevuje, ale v porovnání s ostatními ligami je to slabý odvar. Na Islandu se totiž vedoucí tým často snaží svůj náskok ještě zvýšit, než aby betonoval a zdržoval.“
Čím ještě je tamní liga specifická?
„Pro nás třeba už jen nezvyklý formát soutěže, která se hraje tzv. systémem léto, nebo alespoň já tomu tak říkám. Liga se jede bez přerušení od května do října. Je to kvůli klimatickým podmínkám, které na Islandu panují. Často se na začátku sezony ještě ani nezelená tráva, takže se hraje buď na suché (hnědé), nebo je utkání kvůli nezpůsobilému terénu přeloženo do haly, kterých je na Islandu opravdu mnoho. Hlavně v zimě by se bez nich neobešli. Když už se hraje venku, hráče často trápí silný a nevyzpytatelný vítr, který je pro ostrovní počasí typický. Občas se stává, zejména na ostrově Vestmannaeyjar, že brankář nemůže ani pořádně odkopnout od brány. V lize jsou jen tři plně profesionální týmy, zbytek je poloprofesionální, ale přesto dokáží velmi silně konkurovat profíkům. Ale i u poloamatérů najdete vždycky alespoň pět až dvanáct profesionálních fotbalistů. Velmi zajímavé je jednotné vstupné na zápasech. Ať se jdete podívat v hlavním městě na nejlepší tým, nebo na druhé straně ostrova na poslední celek tabulky, zaplatíte vždycky stejnou cenu. V roce 2017 to bylo 2000 islandských korun. To je v přepočtu zhruba 420 korun. Na alkohol u stánku s občerstvením ale zapomeňte. Sice se liga jmenuje Pepsi deildin, ale k pití si koupíte maximálně Coca Colu a k tomu burger nebo pizzu.“
Zápasy v hale? To je evropský unikát. V čem se to liší od zápasů venku? Ovlivňuje prostředí nějak i taktickou přípravu týmů?
„Vůbec ne. Haly jsou skutečně obrovské, takže splňují rozměry na normální venkovní hřiště. Jediný rozdíl je, když se míč dotkne stropu. Rozhodčí v takovém případě postupuje tak, že nařídí autové vhazování v úrovni, kde došlo k dotyku míče se střechou a hra pokračuje plynule dál.“
Jak se promítají všechny tyhle rozdíly do konfrontací islandských týmů se zbytkem Evropy? Přeci jen žádný z tamních týmů se ještě neprobojoval do základní skupiny evropských pohárů.
„To je sice pravda, ale kvalita fotbalu na Islandu se pořád zvedá enormním tempem, i když to ještě nestačí na lepší fotbalové kluby z kontinentální Evropy. Těží z toho zatím jen reprezentace. Na klubové úrovni se žádný velký úspěch dosud nedostavil, ale věřím, že se to brzy změní. Je to jen otázka času. Nejblíž postupu alespoň do Evropské ligy byl před čtyřmi lety Stjarnan, který vypadl až ve čtvrtém předkole s Interem Milán. Důvodem, proč se žádnému klubu zatím nepodařilo proniknout do hlavní fáze LM, nebo EL je také fakt, že Island je exportní fotbalovou zemí. Ti nejlepší hráči okamžitě odchází do zahraničí. Takže je těžké sestavit kádr, který by mohl prorazit v evropských pohárech. Změnit se to pokouší hlavně Valur a taky Hafnarfjördur. Oba kluby si daly za cíl brzy proniknout alespoň do skupinové fáze EL.“
Jaké jsou finanční možnosti tamních týmů v případě přestupů, zázemí a dalších záležitostí? Dostává tamní svaz a kluby větší podporu od státu, vzhledem k nedávným úspěchům reprezentace?
„O finanční stránce klubů se toho dá zjistit hodně málo. Nejbohatší jsou pochopitelně jediné tři profesionální týmy – Valur, Hafnarfjördur a KR Reykjavík. Ostatní týmy sice nemají všechny hráče pod profesionální smlouvou, ale fungují na profesionální úrovni. Tajemná pro mě byla dlouhou dubu otázka platů. Teprve nedávno se mi podařilo zjistit, že nejlepší domácí hráči mohou mít plat 10 až 12 000 eur měsíčně. Zahraniční hráči jsou prý lákáni na vyšší plat, ale výše jejich výdělku je pro mě zatím záhadou. Co se týče státního financování, už před lety se islandská vláda rozhodla napumpovat do fotbalu víc peněz než do ostatních sportů. Ať už výstavbou nových krytých hal s umělým povrchem nebo, a to považuji za to hlavní, investovat do mládeže a vzdělání trenérů, takže i malé kluby mají profesionální licencované trenéry placené svazem u všech věkových kategoriích.“
Není trochu zvláštní, že i přes profesionalizaci všech trenérů šéfuje islandské reprezentaci Heimir Hallgrímsson, který je civilním povoláním zubař?
„Ano, to je skutečně úsměvné. Ale nebudeme si nic namlouvat. Je placen velmi dobře, takže by jako zubař samozřejmě pracovat vůbec nemusel. To je čistě jeho osobní rozhodnutí. Dřív trénoval ÍBV a v roce 2011 se začal jako asistent u reprezentace učit od Larse Lagerbäcka. Po jeho odchodu (po úspěšném EURO 2016 - pozn. redaktora) chtěl svaz zachovat mužstvu stejnou tvář, a proto se rozhodl dát šanci Heimirovi, který spolupracoval s Larsem při největším úspěchu islandské reprezentace v historii.“
Současná zlatá islandská generace ale začíná nezadržitelně stárnout. Island patří s věkovým průměrem 28,6 let k nejstarším týmům na šampionátu v Rusku. Objevují se už teď nástupci Gylfiho Sigurdssona a dalších?
„Při počtu obyvatel, kterým Island disponuje, nelze očekávat, že se každý rok ukáže nový Gylfi Sigurdsson. V každé nové generaci se však najdou dva až tři hráči, kteří by se mohli probojovat časem do A týmu reprezentace. V současné U21, která stále bojuje o postup na ME, musím vypíchnout jednoho hráče, který už je součástí současného kádru Islandu na závěrečném turnaji v Rusku. Jde o křídelníka Alberta Gudmundssona, kterému to střílí v Jong PSV. Momentálně bývá spojován s možným zájmem Slavie.“
Proč podle vás nedokázal Island navázat na výkon ze zápasu s Argentinou a prohrál ve druhém vystoupení na turnaji s Nigérií? A jak vidíte šance na postup ze skupiny?
„Island se na mistrovství světa nepotkal moc s formou. To je ostatně problém i většiny velkých favoritů, kteří na šampionátu zatím nepředvádějí excelentní výkon. Proti Argentině Islanďané velmi dobře bránili, bohužel hráli tak defensivně, že si pak mohou lidé myslet, že celá islandská liga je defenzivní. Paradoxně je to naopak. Na Islandu se hraje velmi ofenzivně a v lize padá hodně gólů, což je další z důvodů, proč mám Pepsi deildin tak rád. Mimochodem, proto také islandským útočníkům jako Finnbogason a Sigthórsson tak sedla nizozemská Eredivisie. Ale zpět k reprezentaci. Výkon proti Nigérii byl pro mě velkým zklamáním. Island umí zahrát mnohem líp, o tom jste se mohli přesvědčit na EURU. Bohužel šance na postup je teď o dost menší, ale pořád existuje. Hra Islandu by se však musela velmi zlepšit. Pokud budou hrát tak jako proti Nigérii, odjedou domů po základní skupině.“
A pokud jde o ženský fotbal? Jakou má na Islandu úroveň místní liga?
„Ženský fotbal je na Islandu velmi oblíbený. Samozřejmě ne tolik jako mužský, ale rozhodně je populárnější než u nás v Česku. Tamní liga je hodně vyrovnaná. Zatímco u nás dominují Sparta a Slavia, občas se přidá Slovácko, ale jinak je mezi týmy velká výkonnostní propast, tak na Islandu má šanci na titul vždycky minimálně čtveřice týmů – Thór/KA, Stjarnan, Breidablik a Valur, které jsou vyrovnané.“
A reprezentace?
„Na reprezentační úrovni jsou Islanďanky výkonnostně dál než Češky. Na rozdíl od naší reprezentace se probojovaly na mistrovství Evropy v roce 2017 a v probíhající kvalifikaci na mistrovství světa jsou taky před námi. Dokonce porazili v kvalifikaci Němky. Přidám jednu osobní zkušenost. Po zápase Ligy mistryň Slavie se Stjarnanem se nám s kamarádem Martinem Malečkem, který mi pomáhá spravovat stránku na Facebooku, podařilo navázat kontakt s manažerkou pražské Slavie. Na naše doporučení přivedla do týmu jako posilu pro vyřazovací fáze Ligy mistryň islandskou reprezentantku Sandru Jessen. Bohužel od trenéra nedostala takovou volnost hrnout se do ofenzivy jako v islandském týmu, a proto se jí nepodařilo střelecky se prosadit v rozhodujícím zápase o postup do semifinále soutěže.“
