Pod největšími úspěchy českého fotbalu posledních let je podepsána dnes už trenérská legenda Karel Brückner. Národní tým pod zkušeným lodivodem odehrál řadu kvalitních zápasů, které vyvrcholily na mistrovství Evropy v roce 2004.
Zde Nedvěd a spol. předváděné výkony, které podle řady odborníků zařadily český tým i přes semifinálovou porážku s Řeckem mezi absolutní elitu. Dnes čtyřiasedmdesátiletý kouč věří, že český tým může pod vedením Pavla Vrby na úspěchy svých předchůdců navázat.
Jak hodnotíte vystoupení české reprezentace v kvalifikaci mistrovství světa 2012?
„U národních celků je úspěšnost ve všech oblastech, tedy ve sportovní, společenské a ekonomické, podmíněna jednoznačně postupem na mistrovství, buď Evropy, nebo světa. Žádné jiné kritérium úspěšnosti neexistuje. Platí to ve všech fotbalových zemích a odvíjí se od toho úplně všechno. Lapidárně řečeno: postup je úspěch a nepostup neúspěch.“
Takže neúspěch.
„Platí to jak pro fotbalový svaz, tak pro všechny aktéry, kteří jsou do toho zapojení. Tedy pro hráče, trenéry a tak dále. Zbytek je na podrobnou, specifickou analýzu a nechtěl bych v tomhle předbíhat kompetentní lidi, kteří by ji měli udělat. Já k tomu nemám ani detailní informace, takže bych spekuloval a do spekulací se pouštět nebudu.“
Novým koučem národního týmu se stane Pavel Vrba. Co vy na to?
„To je logické vyústění. Jak už jsem řekl: postup=úspěch, nepostup=neúspěch. No a při neúspěchu musí aktéři i asociace něco udělat. To se děje ve všech zemích. Nevím, jak velké změny tam budou. Je na nových lidech, jak to udělají. Každý má svou představu a filozofii. Těžko teď něco předjímat.“
Věříte trenéru Vrbovi, že dá reprezentaci zase dohromady?
„Nemůže to být jinak. Bylo to logické vyústění. A to vzrušení kolem toho? Mediálně je to takto pojato, ale s tím se musí každý vypořádat. Tohle všechno k tomu patří.“
Často slyšíme, že na další generaci Nedvědů, Poborských a spol. si musíme počkat, protože se nerodí každý rok. Není to alibi?
„Nemůžeme na nic čekat. Tyhle úspěšné generace si musíme vychovat. Český hráč je pořád stejný. Má velké předpoklady a smysl pro kolektivní hry, dokonce takové, jaké najdete v málokterých fotbalových zemích. Je možné tu mít zase velké hráče, ale musíme je objevit a trénovat je v rámci nových progresivních forem. Ve věku 15 až 18 let absolvuje hráč 600 až 800 tréninkových jednotek. Pokud je v tréninkovém procesu zastoupena odbornost, náročnost, rychlost provedení pohybových struktur s vysokou technickou zdatností a přesností a s taktickou dimenzí, musí z toho být progresivní a kvalitativní posun.“
VELKÝ ROZHOVOR S KARLEM BRÜCKNEREM ČTĚTE V PONDĚLNÍM VYDÁNÍ DENÍKU SPORT.