ROZHOVOR | První výjezd se spoluhráči Chelsea. Takový zážitek má za sebou český obránce Tomáš Kalas, jenž Superpohár s Bayernem sledoval z tribuny. O zážitku ale nechtěl mluvit. „Už mám věk na to, abych hrál,“ říkal v útrobách stadionu v Edenu. Jenže Kalas je zraněný a nejdříve bude moci na hřiště po reprezentační pauze.
Jak jste prožíval Superpohár?
„Byl jsem poprvé na výjezdu se spoluhráči z Chelsea. Byl to pěkný zážitek, ale už nejsem v takovém věku a na takové úrovni, abych z toho měl prostě jenom zážitek. Co nejdřív chci zasáhnout do zápasů. A doufám, že zranění, které mě smolně postihlo, se brzo udrzaví a budu moci být součástí týmu na hřišti a nejenom v kabině a v hledišti.“
Jak dlouho ještě budete mimo hru?
„Já doufám, že maximálně čtrnáct dní. Fyzioterapeuti říkají, že po reprezentační pauze už bych měl být fit. Tak doufám, že to tak bude. Oni tomu rozumí víc než já.“ (usmívá se)
Byly to velké nervy, když jste sledoval zápas s Bayernem z tribuny?
„Samozřejmě. To jsou při každém penaltovém rozstřelu. Ale i při každém prodloužení, když vedete 2:1. A bohužel jsme je neudrželi.“
V kabině byl asi velký smutek.
„Tak samozřejmě, že byl. Kluci už to zažili podruhé. A ještě na penalty. To mrzí. Ale všichni jsou na této úrovni takoví profesionálové, že si to s sebou nevezmou a za chvíli to z nich opadne.“
Co vlastně říkali spoluhráči na Prahu? Bavili jste se o tom?
„Nikdo se nijak nevyjadřoval, takže spíš bych to bral pozitivně. Jakmile oni nenadávají, tak je to v pořádku.“