Plní běžné povinnosti českého velvyslance ve Velké Británii, ale jedno nečekané téma je přebilo. Zkušený diplomat Libor Sečka musí už týden řešit emoce, které vzbudilo obvinění slávistického obránce Ondřeje Kúdely z rasistické urážky Glena Kamary v zápase na stadionu Glasgow Rangers. „Od minulého čtvrtka se tím zabývám v podstatě permanentně,“ říká. Přesto podle něj už nastal odliv negativních emocí. „Nejsme ve válce s Británií,“ usmívá se. V rozhovoru pro server iSport.cz hovoří o událostech po zápase, kulturních rozdílech i o tom, jak moc mu pomáhají Tomáš Souček a Vladimír Coufal: „Neuvěřitelně, fantasticky!“
Pochvaloval si, jak se díky fotbalu, úspěšnému působení Tomáše Součka a Vladimíra Coufala i spolupráci se Slavií daří vylepšovat zájem o Českou republiku a její jméno. Pak si minulý týden sedl v pohodlí svého domu k televizi, aby se podíval na odvetu s Rangers. A schylovalo se k výbuchu...
Neobával jste se vzhledem k průběhu utkání toho, že by atmosféra mohla eskalovat tak, že se něco přihodí?
„Zápas jsem sledoval s napětím jako všichni fanoušci. Průběh hry někdy vybočoval ze standardu, byla v něm celá řada faulů, hrubostí a tak dál. Bylo to velmi vypjaté utkání. Ale i když se vzhledem ke dvěma vyloučením dala očekávat nějaká dohra u příslušných fotbalových institucí, nemyslel jsem si, že by se mělo přihodit něco zvláštního. Natož že by se to dokonce mělo promítnout do vztahů mezi našimi fotbalovými komunitami nebo zeměmi. Až do toho incidentu... Poté jsem měl silné tušení, že se něco bude dít.“
Vy jste vstoupil do děje po utkání, kdy vás kontaktovali zástupci Slavie. Jak to probíhalo?
„Poskytli jsme to, čemu běžně říkáme konzulární služba. Když se na nás naši občané obrátí v nouzi, snažíme se pro ně v rámci našich možností najít řešení. Slávistická výprava mi zavolala, že se cítí ohrožena. Vše jsme probírali, zjišťoval jsem, jaká je situace. Po určité době jsme se rozhodli kontaktovat policii a požádat ji o zvýšenou ochranu slávistů v Glasgow. Londýnská centrála kontaktovala skotskou, ta se spojila s námi a policie nás ubezpečila, že má situaci pod kontrolou, že se výprava bezpečně dostane do hotelu a že i v jeho okolí je vše v pořádku. Informovali nás také, že dohlédnou na dopravu na letiště, což se pak stalo. Komunikace s policií byla velmi dobrá.“
Jaké jste měl informace o tom, co se dělo přímo po zápase, kdy došlo i k určitému napadení stopera Ondřeje Kúdely?
„Lidé z výpravy Slavie se zmínili i o tomto incidentu, ale zdaleka jsem nevěděl, co všechno se tam stalo. Vše probíhalo hodně rušně. Má starost v té chvíli nebyla zkoumat, co se událo, to jsem ani z Londýna nemohl, ale zabezpečit zvýšenou ochranu slávistů. Dělali jsme to, co jsme mohli a měli. K tomu, co se stalo na stadionu, se nemohu vyjádřit, nebyl jsem u toho a nebylo by to objektivní.“
Libor Sečka |
|
- Narodil se 8. října 1961 ve Znojmě (59 let). - V 80. letech vystudoval Moskevský státní institut mezinárodních vztahů. - Pracoval na velvyslanectví ve Španělsku (1990-95), byl velvyslancem v Mexiku (1999-00), zástupcem České republiky u Evropské unie (2000-02), velvyslancem v Itálii a na Maltě (2002–2006) a v Číně (2009-15), a tak se poznal i se slávistickým šéfem Jaroslavem Tvrdíkem. - Od roku 2016 je velvyslancem České republiky ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska. |
Musel jste pak nějak pomoci i v dalších ohledech?
„S delegací Slavie jsem byl v kontaktu až do odletu, do pátečního dopoledne. Jakmile výprava v pořádku odcestovala, naše úloha se naplnila. Poté jsme Slavii pomáhali s informacemi a ověřením kontaktů na skotskou policii kvůli dalším právním krokům, podání trestního oznámení. Nešlo ale o zastupování.“
Překvapilo vás, jaké emoce se kvůli obvinění z údajného rasistického chování Kúdely vzedmuly? A máte pro to nějaké pochopení?
„Jsem z toho smutný. To je můj základní pocit. Sport jsem celý život chápal jako prostředek spojování lidí. Jakmile dochází k opaku, hrozně mi to vadí a bolí mě to. I díky působení Tomáše Součka a Vladimíra Coufala ve West Hamu se rozvíjela velmi dobrá atmosféra pro spolupráci českého a anglického či britského fotbalu. A to najednou bylo v ohrožení. I z toho jsem cítil obrovské rozčarování. Incident přinesl celou řadu následků, se kterými se musím vyrovnávat. Nechci vstupovat do hodnocení samotných událostí, to je záležitost fotbalových institucí. Až UEFA rozhodne, budou následovat další kroky. Mám z toho samozřejmě nějaký pocit jako velvyslanec, Čech, fanoušek, ale mým úkolem není posilovat jakékoli negativní emoce, musím hledat cesty, jak z toho ven. A o to se snažím, mluvím se všemi, kteří jsou schopni se mnou komunikovat. Práce je strašně moc, polovina není vidět. Jde o řadu kroků, jak zmírnit napětí a postavit vše na racionální základnu.“
S vedením Slavie úzce komunikuji
Co to obnáší konkrétně? Spadá do této činnosti i vaše reakce na Twitteru na rasistický transparent slávistických chuligánů?
„Každý velvyslanec by podle mého měl mít nějaké své zaměření, téma a rozvíjet ho s větším důrazem, hlouběji se angažovat. Pro někoho je to hudba, umění, pro jiného architektura. Já se vše snažím kombinovat a sport, konkrétně fotbal, je jednou z mých oblíbených disciplín, které využívám ve své práci. Zajímá mě vztah fotbalu a společnosti, jak se navzájem promítá jedno do druhého, v některých zemích je fotbal součástí kultury, národního vědomí. Když se k němu propracujete, když mu rozumíte a vejdete do něho, automaticky se dostáváte do části společnosti. Dává mi to zábavu, radost, tedy většinou, i profesionální nástroj. I fotbal je pro mě tedy příležitostí, jak prezentovat Českou republiku jako zemi s vysokou kulturou a bohatou tradicí, ukázat její vynikající představitele. Díky fotbalu také komunikuji s poměrně velkou skupinou lidí. To mi umožňuje na sociálních sítích přitahovat ty, kteří mají rádi fotbal, i k české hudbě nebo společným vojenským tradicím. To je můj cíl. Fotbal mi pomáhá vytvořit si poměrně velkou síť těch, kteří chtějí o České republice něco vědět a kteří se k ní chtějí přiblížit. Proto je má aktivita na Twitteru vysoká, a když už jsem se do toho jednou pustil, musím na něm komunikovat. Ty věci, které se objevily, při tom nešlo nekomentovat. Měl jsem pocit, že musím prezentovat jednoznačné stanovisko.“
Jaké jste zaznamenal reakce?
„Mělo to velký ohlas a vedlo trochu ke snížení napětí, vášní. Sice pořád přetrvávají, ale už vše kolem incidentu trošku zaniká ve sledu dalších událostí. Měl jsem pocit, že se ode mě očekává nějaké silné vyjádření, a proto jsem ho zveřejnil. Snažím se komunikovat na všechny strany. S těmi, kteří chtějí a mají zájem celou situaci řešit.“
Jak se podle vás v dalších dnech po odvetě zachovala Slavia? Zvolila správný postup?
„Není tajemstvím, že s jejím vedením úzce komunikuji. Jsem rád, že poměrně rychle přešla k tomu, že vydala své prohlášení, které považuji za velmi racionální, dobře cílené. Hlásí se v něm k tomu, jak se takové situace mezinárodně standardně řeší. Ukazuje, že je vyspělým klubem. Říká, že bude respektovat výrok UEFA a podle toho zváží další kroky. Vyzývá ke klidu své fanoušky a vzkazuje, že nebude dál nic komentovat. To je přesně to, co měla udělat. Byl jsem o tomto kroku dopředu informován a myslím, že pak už nebylo co dál komentovat. Není to třeba. Prohlášení přinesly do poslední čárky BBC Sport a Sky News Sport, a komentovala ho ve velmi objektivním tónu. Přineslo to zklidnění situace i mediálního mainstreamu. Samozřejmě mohou vyskakovat další hlasy z různých okrajů a lokálních zdrojů ve Skotsku.“
To se ale asi netýká skotské fotbalové legendy Kennyho Dalglishe, podle něhož jsou slávisté simulanti a rasisté a tým prý má být vyloučen z Evropské ligy. To je pro mnohé silný názorový vůdce...
„Sedmdesátiletý Kenny Dalglish má za sebou samozřejmě slavnou historii a mnoho fanoušků. Ale také odpůrce – a je to ojedinělý hlas. V takové pozici, o které hovoříte, je spíš Rio Ferdinand, který se k aféře také vyjádřil. Ale hned po utkání – a já mluvím o době po vyjádření Slavie. To bylo klíčové. Poté žádná z těchto osobností podobně jako Dalglish nemluvila. K prohlášení Slavie se ani nedá moc co říct. Hlasy, které se objevují nyní, bych bral jako snahu udržet vodu trošku bublat. Není to něco, co by hýbalo veřejným míněním. Většina přistoupila na logiku Slavie: Počkáme do verdiktu a pak se uvidí. Obě strany se podle toho zařídí a budou se chovat civilizovaně, jak se sluší. Není možné zabývat se každým jednotlivým výrokem. Britských médií jsou tisíce a přesvědčit všechna nejde. Musíme vycházet z reálných možností a cílů. To hlavní, co jsme chtěli, se povedlo: že se Slavia chová v tomto sporu velmi zodpovědně.“
Nepřelila se vypjatá atmosféra vzhledem ke čtvrtfinálovému zápasu Evropské ligy s Arsenalem k vám do Londýna? Neobáváte se toho, že se vrátí vlna obrovských emocí, když už fanoušci vzkazují, že stojí za Glenem Kamarou?
„Samozřejmě nějaké obavy můžeme mít, na druhou stranu Arsenal je vyspělý klub pohybující se v mezinárodním prostředí a má svou prestiž. Nebude chtít si ji chtít nechat jakýmkoli způsobem pokazit. Necítím velké obavy, myslím, že obě strany budou mít zájem, aby se zápas odehrál na maximální sportovní úrovni, gentlemansky. Pokud se nestane něco dalšího, nemám pocit, že by atmosféra měla být výrazně nepřátelská. Samozřejmě zase budeme slyšet nějakou skupinu fanoušků, ale sociální média jsou anonymní a vytrácí se možnost rozpoznat, co je většina, a co je marginální. Když to přeženu, často se vytváří dojem, že jsme ve válce s Velkou Británií, když se ozvě nějaký hlas z Glasgow. To prostě není pravda.“
A pokud jde o vzájemné utkání reprezentací a vůbec pobyt české výpravy na letním EURO?
„Nevidím důvod k obavám. Je to mistrovství Evropy, prestižní událost. Věřím tomu, že bude po všech stránkách organizátory zabezpečena. Navíc se bude konat až v červnu. Vedle toho budou v květnu ve Skotsku volby, v zemi probíhá dynamický politický proces, Skotové se koncentrují na úplně jiné věci než na jeden případ ve fotbale. Nemyslím si, že by měla být atmosféra jakkoli narušena.“
Projevují se v celé kauze Kúdela kulturní rozdíly a odlišné vnímání téma rasismu a citlivost vůči němu?
„To je strašně důležité téma, o němž by se mělo debatovat mnohem víc – a potřebují to obě strany. I když nás mnohé spojuje, obě společnosti se vyvíjely trochu jinak. Velká Británie je dnes bez nadsázky moderní multikulturní svět, se spoustou menšin. Proto velkou roli hrají symboly, aby se stíraly rozdíly a zesílilo vzájemné porozumění, společnost se spojovala. Kromě jiného se dnes Velká Británie vyrovnává se svou minulostí, zapojením do obchodu s otroky. Takže atmosféra ve Velké Británii a u nás je úplně jiná, stejně jako vnímání fenoménu rasismu. V některých bodech si nemusíme rozumět, jsme vůči nim jinak citliví. Tím nechci zlehčovat ani relativizovat to, co se stalo, ale kontext je naprosto odlišný. Potřebovali bychom si víc naslouchat, mluvit spolu. A pozor, je tu ještě jeden aspekt...“
Jaký máte na mysli?
„Občas se ozývají předsudky vůči nám, zemi z východní Evropy. Takové bezpochyby jsou, jako my máme jiné. Není dobré tomu podléhat, cesta je stát sebevědomě a ukazovat Českou republiku jako dobrého, významného partnera a neupadat do nějaké sebelítosti. A už vůbec ne posouvat vše směrem ke konfliktu Východu a Západu. To mi přijde zbytečné, daleko za hranicí skutečnosti. Co doma nevidíme a nechápeme, je to, že po vystoupení Británie z Evropské unie jde o jiný konflikt. Na ostrovech to cítí jako My versus Evropa. Souvisí s tím i vakcinační válka. Takových stereotypů a schémat je strašně moc a cesta z krize vede i přes jejich složité překonávání.“
I když jste diplomat, je něco, co vám na jedné či druhé straně sporu vyloženě vadí?
„Na obou stranách mi vadí extrémy. Ze své pozice musím pracovat s realitou a hledat to, o co se dá opřít, abychom se mohli posunout dál. Porozumět tomu, kde jsou pozice jednotlivých stran. Extrémy vylučují snahu o porozumění, tam vidím problém.“
Souček a Coufal, excelentní prezentace Česka
Přitom od vás jako by se automaticky čekalo, že se postavíte na obranu krajanů...
„A já si myslím, že je bráním v maximální míře. Ve Velké Británii je sto tisíc Čechů. Velmi dobře si pamatuju na období po referendu v roce 2016, kdy vlna xenofobie dosáhla takové úrovně, že někteří občané Evropské unie se báli na ulici promluvit svým rodným jazykem. Někteří bojovníci mohou dobře sedět v Praze, ale práce velvyslance je úplně jiná, vy musíte konat v této zemi a respektovat její pravidla. Váš názor můžete prosadit, pokud ho váš partner pochopí, pak s ním může pracovat. Dějí se reálné kroky, posunujeme se. A byť to někteří nevnímají, já ano. A celá řada lidí, kteří mají kritické vidění, také. Když to přeženu, velvyslanec si nemůže pověsit vlajku Slavie na Twitter, to svůj účet může rovnou zavřít. To není ochrana českých zájmů. Když to zase přeženu, někdy mi pohled některých našich příznivců radikálních řešení – i když nevím jakých – připadá, jako když chcete zastavit sopku tím, že do ní házíte kameny, a myslíte si, že ji ucpete. Jenže ona vám je vystřeluje zpátky a jsou žhavé. A tak to teď přesně cítím. Musíte spíš hledat to, kudy láva poteče a jak ji překročit. Je to pro mě samozřejmě složitá situace, psychicky náročná, musíte vyvažovat obě strany, přesvědčovat a posunovat je k sobě po milimetrech. A pak vybuchne granát, zase vám udělá do cesty díru, a můžete začít znovu...“
Přitom v poslední době vše vypadalo výborně. Velkou reklamu Česku udělal díky přesunu do West Hamu Tomáš Souček a pak se k němu připojil i Vladimír Coufal.
„Tomáše Součka jsem pozorně sledoval už dříve. Když do West Hamu přišel, byl ve složité situaci. Bylo to v rozehrané sezoně, musel spoluhráče přesvědčit, že má v sestavě své místo. To chvilku trvalo. Navíc začala koronakrize. Když se ale po prvním lockdownu zase začalo hrát, už to bylo mnohem optimističtější. Bylo vidět, že se Tomáš cítí dobře. A bylo jasné, že jméno České republiky propaguje velice povedeně.“
Jak na vás osobně zapůsobil?
„Setkávali jsme se, debatovali, bavili jsme se o fotbale, vždy je to s ním moc příjemné. I z krajanského hlediska. Kromě toho, že je Tomáš výborný fotbalista a krásný člověk, persona, je i vlastenec. S příchodem Vladimíra Coufala to celé ještě nabylo na intenzitě, bylo zřejmé, že je s jejich pomocí možné zvednout českou vlajku na fotbalovém poli hodně vysoko. Ohromně se jim to povedlo. A mně tím přinášeli i osobní radost, špatných zpráv kolem bylo hodně. Vidět takhle excelentní českou prezentaci v podání těch dvou hráčů bylo a je úžasné. Oba poměrně rychle získali obrovskou podporu fanoušků West Hamu. Postupně dozrávalo i porozumění, solidarita, West Ham se začal zajímat o Slavii, alespoň ve světě fanoušků. Českou republiku to dobře nasvítilo.“
Čím se Tomáš Souček projevil jako vlastenec?
„Na roky strávené doma vzpomíná s láskou, on i Vladimír oceňují všechno dobré, co znají z domova, neztrácejí vztah k rodné zemi. Hodně symbolická byla jejich reakce na můj návrh, aby se zúčastnili pietní akce na hrobech československých vojáků v jedné části Londýna při příležitosti 11. listopadu, kdy se slaví památka veteránů. Oba velmi ochotně souhlasili, přijeli i s rodinami, měli jsme malou hezkou vzpomínkovou ceremonii. Byli rádi, že poznali něco nového z historie vzájemných vztahů, co nás neskutečně hodně s Británií spojuje. To bych chtěl zdůraznit při všech odstředivých momentech v téhle chvíli. Máme z minulosti opravdu silné pouto, na kterém můžeme dál stavět. Tomáš i Vladimír to přijali, pochopili a ocenili. A já na nich oceňuji, že jsou velcí fotbalisté, ale nejsou ani zdaleka uzavřeni jen ve světě fotbalu.“
Tomáš Souček je už v Premier League za hvězdu, ptají se vás na něho i v diplomatických či politických kruzích, v nichž se pohybujete?
„Někteří mí britští partneři ano. Máme dobré přátele, i ve vládě, kteří vše sledují, vedeme spolu debaty, jak dobře nás naši hráči reprezentují. Pozitivně reaguje i řada lidí z byznysu nebo světově uznávaní krajané. Nejvíc se mi líbí, že přes fotbal a skvělé výkony Tomáše a Vladimíra přitahujeme lidi k České republice. Krásné na fotbalu je, že otevírá bránu, ukazuje cestu. Lidé si pak najdou další informace, třeba mi píšou na twitterový účet, že nikdy nevěděli, co Česká republika znamená. V tom mi Tomáš a Vladimír neuvěřitelně pomáhají.“
Poslyšte, nebyl by Tomáš Souček dobrý ambasador?
„Předpoklady na to má, otázkou je, jestli by ho to bavilo. (usmívá se) Jsme v kontaktu v podstatě po každém zápase, občas si zavoláme, a když je to možné, vidíme se i s rodinami. Tomáš jasně říká, že tu jsou s Vladimírem proto, aby se soustředili na fotbal. To úplně chápu a respektuju. Už tím, že jsou na nejvyšší profesionální úrovni, kde je nesmírně těžké se udržet, a že pro to musí vynaložit strašně moc sil, jsou dobří vyslanci. Fantasticky mi pomáhají tím, jak a co dělají.“
Zapojili se ostatně i do vaší dobročinné akce ve prospěch sedmileté fanynky West Hamu Isly Catonové, které byla diagnostikována rakovina.
„Skutečně velmi pomohli tím, že podepsali dresy do dražby, mluvili o tom, dělali propagaci. Celé to mělo velmi pozitivní ohlas, budeme hledat další možnosti, jak děvčátku pomoci, jsme ve spojení s maminkou. Tomáš s Vladimírem sehráli velmi pozitivní úlohu. A velká obec fanoušků je jim za to vděčná, stejně jako já. Byla to také společná iniciativa se Slavií, která se k tomu také postavila velmi dobře. Existují i možnosti další spolupráce mezi ní a West Hamem, uvidíme, jak se to povede. Pořád jsou v tomhle směru dveře otevřené. A nechtěl bych zapomenout ani na Kateřinu Svitkovou, která ve West Hamu také působí, i ji sleduji, přeju jim k úspěchům.“
Cítil jste od Součka i Coufala, že pro ně bylo přirozené pomoci?
„Naprosto. Autenticita je na nich to krásné. Jsou sví, není potřeba nic přihrávat, přibarvovat, chovají se přirozeně. Jejich lidská integrita je vysoká a je to znát. Takhle to vnímají a přijímají i fanoušci.“
Po světě s fotbalem a dopisovatelem Sportu
Málokdo může říct, že se jeho povolání tak pěkně prolíná s fotbalem. Libor Sečka ano. A začalo to záhy. Bývalý fotbalista žáků a juniorů Družstevníku Mramotice, tedy klubu ze znojemské městské části, a v dětství fanda pražské Dukly vykonával první diplomatické poslání v první polovině 90. letech v Madridu. Bylo to na pět roků – a vyhněte se zrovna tam fotbalu! Když se k tomu pak navíc přidá i kus náhody...
„Obrátila se na mě tehdy televize, jestli bych pro ni neudělal komentář k zápasu Ligy mistrů. Zavolali na ambasádu, aniž by věděli, kdo tam pracuje, a narazili na mě. Tak jsem komentář připravil, pak další – a kontaktovali mě z deníku Sport,“ vypráví. Pro něj pravidelné dodával shrnutí víkendových kol, stejně jako dopisovatelé z jiných zemí. „Studoval jsem všechny zápasy. Trénoval jsem se tím, bavilo mě to,“ líčí. V Madridu tak pořídil i rozhovor s Peterem Dubovským, jenž za Real ¨dva roky hrál.
„Jak jsem se pak dál pohyboval po světě, seznamoval jsem se s řadou našich hráčů. V Itálii jsem dobře vycházel s Pavlem Nedvědem,“ říká Sečka a zmiňuje i další „italská“ jména: Marek Jankulovski, Tomáš Ujfaluši... V Bruselu se zase potkával s Janem Kollerem, po nástupu do Londýna poznal Petra Čecha.
Sám Sečka ještě dál hrával za tým ministerstva zahraničí v lize, kde se utkávají jednotlivé státní instituce, ale i ve Středoevropském poháru. Tam na sebe naráží týmy Česka, Slovenska, Polska a Rakouska. „Je to hezká sportovně-společenská událost,“ popisuje velvyslanec. Jaká pozice na hřišti mu byla vlastní? „To se mění s věkem, jak to bývá,“ usmívá se. „Většinu času jsem odehrál ve středu zálohy, pak jsem se přesunul na kraj obrany.“
Od mužstva ministerstva zahraničí by se mohlo tak nějak automaticky očekávat, že bude hrát spíš v rukavičkách. Je to ale skutečně tak? „Když hoši navléknou dresy, dochází k metamorfóze a proměňují se ve vášnivé sportovce,“ směje se Sečka.
Tak jen pozor na karty a urážky...
