Dejte to na Lewu a běžte se radovat. Tak nějak ve zkratce šlapala taktika Bayernu posledních osm sezon. Jenže éra Roberta Lewandowského dopsala v Allianz Aréně poslední kapitolu. Další pokračuje v dresu Barcelony, kam se polský šutér přestěhoval. Mnichov opustilo 344 branek v 374 duelech. A trenér Julian Nagelsmann řeší rébus: Jak zajistit, aby se gólová produkce bavorské mašiny nezasekla. Německého mistra čeká restrukturalizace. Kdo se zhostí role gólového toreadora?
Bez útočníka? Nemyslitelné. A kdo bude jako dávat góly? Ptají se fanoušci Bayernu po odchodu Roberta Lewandowského. Odpověď nabídl první přípravný duel před nadcházejícím ročníkem. Stroj na trofeje z Mnichova nastřílel v novém systému proti DC United šest branek a připsal si výhru 6:2. Střelecký účet si otevřeli Matthijs de Ligt i Sadio Mané, jemuž navíc další dva góly nebyly uznány kvůli ofsajdu.
Ale nejde tak ani o nový, jako spíš o zastaralý systém. Rozestavení 4-4-2, ve kterém Bayern nastoupil, totiž pomalu zapadá do archaismu fotbalového světa. Moderní trend je postavený na tříčlenném složení středu zálohy. Když jednoho odeberete, riskujete, že vás soupeř přehraje.
Není to však pravidlem, pokud máte dostatečně silné a dominantní středopolaře. A to Bayern má: Joshua Kimmich, Leon Goretzka, Marcel Sabitzer či nově příchozí Ryan Gravenberch. Ti dávají Nagelsmannovi možnost experimentovat v ofenzivním složení.
Proti DC United se od úvodní minuty postavilo na hrot duo Serge Gnabry – Sadio Mané. Oba původním povoláním křídelníci. Teď je patrně čeká rekvalifikační kurz na post útočníka, se kterým Senegalec už částečně začal ještě v Liverpoolu.
S tím v Bayernu tak trochu počítají, že se Mané na hrot přesune trvale. Disponuje k tomu svými předpoklady. Rychlý, hbitý a pohotový. Navíc góly dávat rozhodně umí. Vždyť v Premier League nasázel 111 branek. Určitě jej ale nelze zařadit do kategorie útočníků s instinktem zabijáka.
A právě v tom se hra bavorského klubu změní. Bude muset. Není totiž pravděpodobné, že by na hrot přivedl novou posilu. Nahrává tomu i fakt, že v Mnichově odmítli angažovat Cristiana Ronalda, jenž si hledá novou štaci.
Dalších variant pak už moc není. Erling Haaland se přesunul do Manchesteru City a Patrik Schick podepsal novou smlouvu s Bayerem Leverkusen. Trh s útočníky momentálně nabízí chudé menu. V úvahu připadají jména jako Arnaut Danjuma z Villarrealu, Victor Osimhen z Neapole či Jonathan David z Lille. To vše jsou ale drahé pochutiny.
Proto se očekává, že Nagelsmann raději vsadí na týmovější pojetí s tím, aby se gólová tíha rozprostřela mezi vícero střelců. Ať už bude praktikovat typické rozestavení 4-2-3-1 či 4-4-2, na hrot se někdo postavit musí. Teď jde o to, kdo?
Kromě Maného má dobré vlohy pro útočníka i Gnabry, v úvahu pak připadají další křídelníci jako Leroy Sané nebo Kingsley Coman. A zajímavou variantou může být i Thomas Müller, který v začátcích kariéry nastupoval na pozici útočníka. Postupně se z něj vykrystalizoval podhrotový hráč.
Taktika Bayernu má jasnou tvář, výstavba hry je daná. V tomhle se toho moc měnit nebude. Jenže jde o to, jaké šance si Nagelsmannova družina bude vytvářet. Už se totiž nemůže spoléhat na centry, které by zatlouklo kladivo Lewandowski. A sázet na šestý smysl útočníka, který si najde správné místo, taky nelze.
Mané, Gnabry, Sané, Coman a Müller branky dávat umí, ale ne ve stylu Lewy. Finální fáze Bayernu se musí restrukturalizovat. Překopat, aby víc seděla na styl hráčů, na jejichž bedra se přesune gólová zátěž.
V Allianz Aréně uvidí o něco odlišnější fotbal než doposud. Hra bez typického hroťáka má i svá pozitiva. Pro soupeře je nečitelná. Vykládat by mohl Pep Guardiola či Jürgen Klopp. Oba poslední sezonu odehráli bez klasického útočníka. A v Manchesteru City, respektive Liverpoolu o góly nouzi rozhodně neměli.
