Lavička v Sydney: Kisel? Vedení svítilo nadšením

Na jeden měsíc se dostal Vítězslav Lavička s rodinou domů po dlouhé sezoně v Sydney FC, v níž místo obhajoby titulu skončil až devátý. Ale vyzkoušel si i asijskou Ligu mistrů.

Proč vaše druhá sezona dopadla mnohem hůře než první?
„Samozřejmě to bylo po roce, kdy se podařilo všechno vyhrát, zklamání. Snažili jsme se s lidmi v klubu zanalyzovat, proč se tak stalo.“

K čemu jste došli?
„Jedna z příčin byla velká obměna kádru, přesněji odchod čtyř pěti klíčových hráčů z osy týmu. Čekali jsme, že ti, kteří je nahradí, převezmou úlohu na hřišti i mimo, ale to se z různých příčin nepovedlo.“

A další příčiny?
„Tak jak to ve fotbale chodí, potkala nás zranění. Hlavně v první části sezony a před startem ligy. My jsme týden před prvním kolem hráli v Sydney velký turnaj čtyř týmů. Pro nás bylo skvělé pozvat týmy jako Glasgow Rangers, Blackburn Rovers a AEK Atény, užili si to i fanoušci, jenže načasování turnaje pro nás bylo smrtelné. Během sedmi dnů jsme sehráli tři zápasy v těžkých podmínkách. My jsme neměli tak široký kádr, točili jsme méně hráčů a to nás stálo zranění těch důležitých. A pak jsme v prvních deseti kolech nabrali obrovskou ztrátu, kterou jsme nedohnali.“

Přesto s vámi prodloužili smlouvu. Do Česka chodily zprávy, že jste se nejprve dohodli, pak ne, pak zase ano. Opravdu se ta situace tak měnila?
„Samozřejmě jsme byli pod tlakem. Ovšem zlepšení, kterého jsme v dalším průběhu dosáhli, vyústilo v to, že mi vedení nakonec nabídlo prodloužení. Byl to krok k určitému zklidnění a stabilizaci v klubu před asijskou Champions League. Ale bylo to na vážkách.“

V jakém směru?
„Dohoda byla taková, že stejně jako v prvním roce padne rozhodnutí do konce kalendářního roku. V době, kdy jsme prožívali tu první nevydařenou část, jsem cítil tlak ze strany vedení. Chtěli vědět už tehdy, jestli bych chtěl pokračovat. Odpověděl jsem, že jsem tam pracovně spokojený. Pak probíhala jednání mezi nejvyšším vedením Sydney FC. Týká se to třech hlavních akcionářů. Dva z nich byli pro, jeden proti, ale v tak zásadních otázkách musí být shoda. Čekalo se, až se najde společný konsenzus. K tomu došlo počátkem ledna.“

Během série bez vítězství jste slíbil, že po první výhře vystoupáte na Harbour Bridge, což jste učinil. Uzavřel jste v dalším průběhu sezony nějakou jinou sázku?
„Ne. Ta první myšlenka nevzešla z mojí hlavy, ale od našeho generálního manažera. Já jsem mu na to hned nekývl, vzal jsem si čas na rozmyšlenou. Ale přišlo mi to jako dobrý příměr. Přestože výšky nemiluji, mohl to být jakýsi signál, že i ze dna se dá dojít na vrchol. Později už jsme nic neuzavřeli, ta sezona se pak výsledkově narovnala.“

Po skončení A-League jste si coby vítěz předchozího ročníku zahráli asijskou Ligu mistrů. Jaká je v porovnání s tou evropskou?
„Účast vidím jako velké pozitivum, byla to pro nás výborná reklama na asijské půdě, přestože jsme nakonec nepostoupili (3. místo – pozn. red.). Co se týká porovnání, tak ta asijská je taky prestižní, ale atraktivita i finance jsou daleko výš v Evropě.“

Jsou například plné stadiony?
„Struktura soutěže je postavena jako v Evropě, třicet dva týmů rozdělených do osmi skupin. My jsme byli ve čtyřce společně s jihokorejským týmem Suwon Bluewings, japonskou Kašimou a s čínskou Šanghají. Návštěvnost byla nižší, což mě překvapilo, ale musím přiznat, že se to týkalo i nás.“

V čem byl problém?
„Zjistil jsem to už dříve. Australané rádi chodí na fotbal nebo obecně na sport, ale o víkendu. Pokud se hraje v týdnu, je vidět pokles. My jsme ty zápasy hráli v úterý nebo ve středu. U soupeřů tomu bylo podobně. V Suwonu na nás přišlo tuším osm tisíc, tři dny po nás měli na programu nějaké derby a přišlo víc než dvacet.“

Takže kouzlo pohárových večerů v Asii nefunguje?
„Ne. I proto si myslím, že asijská Liga mistrů svou cestu k divákovi teprve hledá.“



Má svá specifika v dlouhém cestování. Je to jeden z důvodů, proč se hraje až po ligové sezoně?
„My jako australský tým hrajeme asijskou Champions League, takže se vše podřizuje podle jejich pravidel. Jim sezona začíná v únoru a když startuje Liga mistrů, my už máme konec. I proto byla opotřebovanost na klucích znát. Ale i z těch cestovních důvodů by to nebylo možné.“

Jak dlouho jste letěli třeba do Koreje nebo Japonska?
„Nějakých dvanáct hodin. Ty cesty jsou opravdu dlouhé. Když jsme loni hráli finálovou skupinu, Melbourne Victory zároveň bojovalo v Lize mistrů a bylo to pro ně ohromně náročné. Cestování bere síly.“

S jak velkým předstihem jste létali k utkáním?
„Dva dny před zápasem. Kvůli vzdálenosti i časovému posunu. Tohle je opravdu velký rozdíl v porovnání s Evropou.“

V japonské Kašimě jste měli hrát zápas pár dní po ničivém zemětřesní, ale utkání bylo odloženo. Jak dlouho po tsunami jste měli cestovat do Japonska?
„My jsme se normálně připravovali na to, že v neděli poletíme (k neštěstí došlo v pátek – pozn. red.), ale těsně předtím přišla z asijské fotbalové federace zpráva, že se hrát nebude. Měli jsme štěstí. Tokio bylo 200 kilometrů od epicentra a Kašima je jakési předměstí.“

S jakými pocity jste pak sledoval zprávy?
„Se zvláštními. Díval jsem se na internet a na televizi. Champions League je krásná věc, ale lidé tam měli úplně jiné starosti. Nebyl to pěkný pohled. Když ukazovali záběry ze stadionu Kašimy, nebylo to hezké.“

Když jste později přijeli, byly tam ještě znát následky zemětřesení?
„Já už jsem žádné neviděl. Samozřejmě jsme měli určité obavy. My jsme hráli první duel v Koreji, necestovali jsme zpátky ale rovnou se přesouvali do Tokia. Realita byla nakonec daleko lepší než naše obavy.“

Zjišťovali jste si třeba, nakolik je vážná hrozba radiace?
„Ano. Ale dostali jsme například garanci od asijské federace o tom, že bezpečnost bude na úrovni.“

Do Sydney se pro příští ročník vrací Karol Kisel. Jak k tomu došlo?
„Musím předně říct, že mě mrzelo, že nezůstal po té úspěšné sezoně, ale už nebylo místo pro zahraničního hráče. Mě moc potěšilo, že když jsme Karola oslovili, tak se ani moc dlouho nerozhodoval.“

Tak po tom, co si prožil ve Slavii, se ani nedivím.
(směje se) „Jako trenér jsem byl rád, ale když jsem viděl reakci vedení na Karlův souhlas, oni úplně svítili. Když jsme se potkali, říkali mi:,Víš, co je nového? Karol přislíbil podpis na novou sezonu.‘ Vybudoval si tam velmi dobrou pozici.“

A tušíte, kolik dní potřeboval na rozhodnutí?
„Nechci mluvit za něj, ale myslím, že to netrvalo dlouho.“

Taky prosákly informace, že jste uvažoval o angažování nějakého českého fotbalisty. O koho šlo?
„V tuhle chvíli už je to nereálné, ale jinak můžu přiznat, že tam figurovali. Chtěli jsme přivést zkušenost, která nám chyběla. V hledáčku byli hráči z Evropy. Z Gambrinus ligy tam byl Pavel Drsek, druhým Pavel Košťál, který ale podepsal do Rostocku.“

Po prvním roce jste říkal, že nejtěžší na angažmá je odloučení od Česka. Trochu mě překvapuje, že jdete i do třetího roku.
„Mám tu práci rád, mojí motivací je pozvednout prestiž klubu. To odloučení je minusem, ale snášel jsem to dobře i proto, že jsem měl kolem sebe rodinu. Navíc Sydney je nádherné město pro život. Pokud nemáte fotbalové povinnosti, je velmi příjemné si tam užívat. Ať už v centru nebo na pláži.“