Rok 2007, rok velkého návratu VLADIMÍRA ŠMICERA. Tak v nadsázce mluvil před Vánoci fotbalový smolař léta páně 2006.
Rok 2007, rok velkého návratu VLADIMÍRA ŠMICERA. Tak v nadsázce mluvil před Vánoci fotbalový smolař léta páně 2006. O víkendu však začal předpověď naplňovat. Po jedenácti měsících naskočil opět do soutěžního utkání. Za Bordeaux odehrál v domácím zápase 1. kola Francouzského poháru s Bastií (2:0) pětašedesát minut. Trenér Ricardo pro klubové internetové stránky jeho výkon zhodnotil slovy: Byl to velký návrat? "Fyzicky jsem vydržel. Navíc jsme postoupili, takže jakž takž to dopadlo dobře." Proč jakž takž? "Šlo o první zápas po vánoční pauze, čemuž odpovídalo i tempo. Ještě nebylo tak ostré jako v rozjeté soutěži. Je lepší, když do toho člověk po takové přestávce naskakuje postupně." Na kterém místě jste nastoupil a co jste stihl? "Hrál jsem levého záložníka. Vyhovovalo, že jsem mohl chodit hodně dopředu. Měl jsem podporovat našeho jediného útočníka. Dokonce jsem byl blízko gólu. Ale to už bych chtěl moc." Jaké přivítání vám připravili diváci? "Moc jich nebylo. Přišlo jich jen asi osm tisíc. Ale aplaus jsem měl docela velkej. Při příchodu i odchodu ze hřiště. Jen aby mě vytleskávali i v příštích zápasech." Spoluhráči v kabině po vás nechtěli, abyste dal něco do placu? "Ne. Ale byli rádi, že jsem si zase konečně zahrál. Věděli, čím jsem si prošel. Blahopřáli mi. A taky si ze mě samozřejmě při té příležitosti trochu utahovali. Bez láhve vína se to však tak docela neobešlo. Slíbil jsem ji našim doktorům a fyzioterapeutům a den po zápase jsem slib splnil. Donesl jsem lahvinku dobrého vínka, otevřeli ji a v klidu jsme pokecali o tom mém nekonečném martýriu."
