Prokletí Viktorie Plzeň: z legendární obrany zůstal jen Limberský
Z té fotografie mrazí. Františka Rajtorala, který slaví vstřelený gól, na ní doplňují rozesmátí Marián Čišovský s Davidem Bystroněm. Ani jeden z nich už přitom není naživu. Z legendární plzeňské obrany, která klubu pomohla k historicky první účasti v Lize mistrů, zbyl jen David Limberský (36). „Nemůžu uvěřit, že jsem tu zůstal úplně sám...“ poznamenal na Instagramu.
Jsou to tři různé příběhy s odlišnými okolnostmi i scénářem. Jedno však mají společné – jde o lidské tragédie se špatným koncem. Po Františku Rajtoralovi (†31) a Davidu Bystroňovi (†34), kteří si vzali život krátce po sobě v roce 2017, odešel o víkendu ve věku čtyřiceti let i Marián Čišovský. Slovenský stoper podlehl amyotrofické laterální skleróze (ALS), nemoci, při níž člověk postupně ztrácí kontrolu nad svým tělem, zatímco mozek funguje normálně.
„Je to tragédie, hrozně špatně se mi o tom mluví. Byli to výborní fotbalisti i skvělí kluci, patřili mezi základ, který plzeňský fotbal pozvedl. Škoda, že to vzalo takový obrat,“ lituje Karel Krejčí, jenž z pozice asistenta hlavního trenéra Pavla Vrby se všemi zesnulými spolupracoval.
Pravý bek Rajtoral, stopeři Bystroň s Čišovským, na levém kraji pak David Limberský. Tak se na začátku sezony 2011/12 vyprofilovala obrana Plzně, která na první pokus pronikla do Ligy mistrů a zde v konkurenci Barcelony, AC Milán a BATE Borisov uhrála třetí místo, které znamenalo jarní pokračování v Evropské lize.
Jmenovaný kvartet společně odehrál i s předkoly na evropské scéně jedenáct zápasů v řadě a zdálo se, že před sebou má dlouhou a skvělou budoucnost. Jenže to byl hořký omyl. Jako první vypadl z kola ven Bystroň, který měl po utkání na hřišti Borisova pozitivní dopingový test na metamfetamin.
Dostal dvouletý distanc, klub s ním rozvázal smlouvu, a když se chtěl urostlý zadák na hřiště po vypršení trestu vrátit, utrpěl dvě vážná zranění kolena, po kterých ve dvaatřiceti letech ukončil profesionální kariéru. Těžké období prožíval i v soukromí, nejprve se rozvedl, posléze se mu rozpadl i další vztah, ze kterého měl syna. Nakonec si vzal život ve Švýcarsku, kde hrál nižší soutěže a pracoval ve firmě na stavbu lešení. Bylo mu třicet čtyři let.
Zpráva o jeho sebevraždě zapůsobila o to víc, že přišla jen necelý měsíc poté, co stejný způsob odchodu ze světa zvolil i jeho bývalý parťák Rajtoral. Odchovanec Příbrami se celou kariéru potýkal s maniodepresivní psychózou, či chcete-li bipolární poruchou.
Kvůli vážné psychické nemoci zmizel na čas z fotbalové scény nejprve v ostravském Baníku, později i v Plzni, oba kluby tehdy jeho absenci zdůvodňovaly únavovým syndromem. Zatímco Bystroňovu kariéru zlomila taneční droga, Rajtoralovi se stal fatálním přestup do tureckého Gaziantepsporu, kam odešel v rámci přestavby plzeňského týmu společně s Danielem Kolářem.
Jenže Kolář se po pár měsících vrátil domů a citlivý, až labilní Rajtoral sám angažmá v neútulném prostředí kousek od syrských hranic mentálně nedal. Oběsil se podle tureckých médií na opasku a na stole údajně zanechal seznam svých věřitelů i dlužných částek.
Čišovský chtěl na rozdíl od svých dvou bývalých spoluhráčů s nepřízní osudu bojovat a zoufale žít, o to je jeho předčasný skon ještě smutnější. Se zákeřnou a nevyléčitelnou chorobou bojoval dlouhých šest let, i když věděl, že naději na úspěch má skutečně minimální.
Zanechal po sobě manželku Martinu a tři děti – Maroše (14), Martina (11) a Tinu (7) – které stály do poslední chvíle při něm. „Byl to stoper, kterého by chtěl každý trenér, předběhl dobu. Konstruktivní, rychlý, gólový. Ale hlavně to byl skromný a charakterní kluk, bojovník, což dokázal i během nemoci. Pro plzeňskou veřejnost je to hodně smutný,“ přiznává Krejčí.
