Novinář o válce a sportovcích na Ukrajině: Podpora i z Česka je úžasná
V sobotu to mohl být pro Andreje Ševčenka a jeho rodinu další klidný den v Londýně, kde bydlí. Jen pár dní po útoku na jeho rodnou Ukrajinu ale místo toho vyšel do ulic podpořit svou zemi, jejíž fotbalovou reprezentaci vede. A objímal se přitom vřele i s Andrewem Todosem. Novinářem a blogerem, tvůrcem podcastu Zorya Londonsk. Na Ukrajině v uplynulém roce žil, má v zemi kořeny, i když se narodil v Británii. „Moji krajané jsou velmi hrdí a cítí, že fotbalová komunita je v tuto chvíli na jejich straně,“ říká.
Hraje sport pro Ukrajinu v současnosti nějakou roli na politickém poli?
„Myslím, že obrovskou. Většina ukrajinských sportovců vyšla s nějakými prohlášeními a projevila velmi patriotické postoje. Až doteď přitom mnozí z nich byli poměrně apolitičtí, alespoň ve veřejném životě. Podobným otázkám se vyhýbali, když na ně přišla řeč. Teď ale promluvili nahlas. Brání svou zemi, i pokud jde o určitou informační válku, kterou rozpoutávají mnohé ruské celebrity.“
Dodávají projevy solidarity ze sportovního prostředí v Evropě Ukrajincům i určitou psychickou podporu?
„Ano, určitě. Viděl jsem projevy celé řady fotbalových klubů po Evropě i na jiných kontinentech. V České republice jsme zaznamenali různé iniciativy, především všeobecnou podporu Slavie a jejích fanoušků hned během čtvrtečního zápasu s Fenerbahce. Kluby z Francie, Německa nebo Premier League taky ukázaly velkou sounáležitost. Mám pocit, že Ukrajinci, kteří tyto zprávy sledují, jsou velmi hrdí a cítí, že fotbalová komunita, nebo i sportovní svět, jsou v tuto chvíli na jejich straně. Zároveň zaznívá vděk za tuto bezprecedentní odpověď. Myslím, že nikdo moc nečekal, že lidé se okolo nás natolik sjednotí. Je to až neuvěřitelné.“
Mají teď lidé na Ukrajině vůbec myšlenky na sport?
„Samozřejmě veškeré sportovní události jsou v současnosti zrušeny, ale viděl jsem pár videí, jak si třeba lidé jdou zakopat v zahradě nebo na hřišti. Sport, jak sám víte, vás rozptýlí a oprostí od všedních starostí. Stejně tak sport v televizi, Ukrajinci rádi uvidí takovou podporu, protože jim ukazuje, že na ně všichni myslí a snaží se dát vědět světu o tom, že jsou těmi, na které se naprosto bezdůvodně zaútočilo.“
Viděli jsme Oleksandera Osyka, který na sebe oblékl uniformu a šel bránit Kyjev, pak i fanoušky Dynama Kyjev, kteří jsou v armádě. Jak časté je, že sportovci jdou do boje?
„Neviděl jsem žádné současné profesionální fotbalisty, kteří by byli mobilizováni třeba do domobrany, nebo něco podobného. Tuším, že to může být nějaké doporučení od klubů, pro které jsou fotbalisté velice cenným přínosem, a navíc mají třeba i pojištění či jiné dokumenty, které jim v tom brání. Možná, že kdyby chtěli, mohli by jít do boje.“
A pokud jde o ostatní sporty nebo jiné generace sportovců?
„Viděli jsme některé boxery, už jste zmiňoval Usyka, pochopitelně jsou tam i bratři Kličkové nebo Vasyl Lomačenko. Také mnozí bývalí fotbalisté, Vladimir Bessonov, rodák z Charkova, který byl vyhlášen ukrajinským fotbalistou roku 1989, s Dynamem Kyjev vyhrál Pohár vítězů poháru v roce 1986. Jako třiašedesátiletý se postavil se svým samopalem na obranu a prohlásil, že vyžene Rusy ze své domoviny. Pak také trenér Šerifu Tiraspol Jurij Vernidub, který před necelým půlrokem porazil Real Madrid na Santiagu Bernabeu a teď prohlásil, že jde bránit Ukrajinu.“
Myslíte, že to tak vydrží?
„Bude zajímavé, jak to bude pokračovat dál. Ale myslím, že i vliv známých sportovců na sociálních sítích je podobně cenný v tom, jak rozšiřují vědomí o ukrajinském konfliktu a ukazují, co se v zemi doopravdy děje.“
Vzhledem k tomu, jak přísná a všeobecná je mobilizace pro ukrajinské muže, kteří cestují zpět do země i ze zahraničí, jak vnímají místní fakt, že do války nejdou mnozí slavní sportovci?
„Nezaznamenal jsem jakékoliv rozpaky či nespokojenost. A souvisí to s kontextem, o kterém jsem mluvil. Hráči byli v minulosti apolitičtí. Fakt, že projevují postoje na sociálních sítích tak hlasitě, je osvěžující, až je to neuvěřitelné. Takže lidé rádi vidí, že takto činí odkudkoliv, ať už je to z Ukrajiny či ze zahraničí.“
Jednou z hlavních postav ukrajinského odporu je Vitalij Kličko, starosta Kyjeva. O vstup do politiky se pokusili v minulosti i jiní sportovci, i možná ten nejznámější z nich, současný trenér fotbalové reprezentace Andrej Ševčenko. O víkendu se v Londýně zúčastnil demonstrace na podporu Ukrajině, viděl jsem fotky, na kterých se, objímá i s vámi…
„Ano, to jsem byl já, protože jsem se ho v minulosti ptal na celou řadu otázek na tiskových konferencích. Takže jsem za ním přišel, poděkoval jsem mu za jeho postoje a snahu podpořit, co se děje. Protože doopravdy je asi nejznámějším Ukrajincem na planetě.“
A teď tedy Ševčenko bydlí v Londýně?
„Ano, myslím, že už od dob, kdy hrál za Chelsea. Do Ukrajiny pak jezdí, když je potřeba.“
Jak se vyvíjely jeho politické postoje?
„Pokusil se o vstup do politiky, ale ten mu nevyšel. A když se ve volbách v roce 2012 nedostal do parlamentu, úplně politiku opustil. Dalo by se říct, že strany, které reprezentoval dřív, byly poměrně antiukrajinské, nejspíš proto, že se pohyboval okolo bohatých a slavných, kteří na něj mohli mít vliv. V každém případě ale vyjádřil podporu Ukrajině v současné situaci.“
Mluví se o tom, jak se Ukrajina od roku 2014 daleko více sjednotila, platí to i o fotbalovém národním týmu?
„Nemám dojem, že by na tom Ševčenko měl nějakou roli, ani si ale nemyslím, že by v týmu kdy byly nějaké rozbroje tohoto typu, protože se politické postoje neřešily. Ale reprezentace a sport obecně v Ukrajině už nikdy nebudou takové jako dřív. Když vidíte bombardování obytných domů, náměstí Svobody v Charkově, které hostilo fanzónu během Eura 2012, co čekáte? Tohle je pro Ukrajinu nový začátek.“
Jaký panuje v Ukrajině názor na zákaz startu pro ruské sportovce?
„Muselo se to stát, ale ne proto, že by šlo o přímou vendetu vůči ruským lidem. Ani už nejde o Putina, protože tomu je to jedno. Sport už mu posloužil pro tzv. ‚sportswashing‘, díky kterému svět zlegitimizoval Putinovu vládu natolik, že i během čtvrtého roku rusko-ukrajinské vlády se mistrovství světa ve fotbale bez problémů uspořádalo v Rusku a objímal se s šéfem FIFA Infantinem.“
Zprávy ze dne 16. dubna 2022
Dráždí. Svými výbornými výkony i ruskou vlajkou na zadní části helmy. Někdo to může vnímat jako podporu válečného konfliktu na Ukrajině. Jihlavský gólman Maxim Žukov (22) kroky prezidenta Vladimíra Putina rozhodně neschvaluje, pro baráž s Kladnem si však symbol radši přelepil. Nechce tuhle „kauzu“ dál živit. Sám se k ní nevyjadřuje, udělal to však za něj šéf klubu Bedřich Ščerban. „Max cítí, že je zbytečné, aby se uměle vyvolávala taková aféra,“ řekl pro iSport.cz. Více čtěte ZDE>>>
Zprávy ze dne 14. dubna 2022
Juniorské mistrovství světa v plavání, které bylo kvůli ruské invazi na Ukrajinu odebráno Kazani, se uskuteční v Limě. Peruánská metropole bude závody více než 600 nadějných plavců hostit od 30. srpna do 4. září. Na webu o tom informovala Mezinárodní plavecká federace.
Mistrovství volejbalistů letos uspořádají místo Ruska Polsko a Slovinsko. Oznámil to polský premiér Mateusz Morawiecki. Polsko podle něho bude hostit i vyvrcholení turnaje, tedy obě semifinále a zápasy o medaile. FIVB to zatím oficiálně nepotvrdila.
Prezident Japonské judistické federace Jasuhiro Jamašita odsoudil Vladimira Putina kvůli invazi na Ukrajinu. Jeho jednání podle Jamašity odporuje judistické etice. Ruský prezident přitom judo od mládí provozuje a je držitelem černého pásku. Jamašita s ním před časem točil instruktážní video o tomto sportu. Ruská ofenziva na Ukrajině ale duchu juda odporuje. „Když poslouchám zprávy v médiích o nelidských činech páchaných na Ukrajině a ruské vojenské agresi, láme mi to srdce. Prezident Putin je judista a tyto činy jsou proti myšlenkám a smyslu juda. Nesmí se to tolerovat,“ uvedl Jamašita na serveru insidethegames.
Téměř 100 000 korun se podařilo získat z aukcí dresů a vybavení známých sportovců z charitativní aukce, kterou pořádala brněnská společnost Prokonzulta. Vydražená suma poputuje na pomoc ukrajinským dětem. Nejcennějším předmětem dražby se stala raketa Petry Kvitové, za kterou nový majitel zaplatil 60 000 korun. „Byl o ni největší zájem a suma za ni daleko přesáhla vydražené částky za ostatní předměty,“ sdělil ČTK organizátor a licitátor dražby Josef Machů.
