Novinář o válce a sportovcích na Ukrajině: Podpora i z Česka je úžasná
V sobotu to mohl být pro Andreje Ševčenka a jeho rodinu další klidný den v Londýně, kde bydlí. Jen pár dní po útoku na jeho rodnou Ukrajinu ale místo toho vyšel do ulic podpořit svou zemi, jejíž fotbalovou reprezentaci vede. A objímal se přitom vřele i s Andrewem Todosem. Novinářem a blogerem, tvůrcem podcastu Zorya Londonsk. Na Ukrajině v uplynulém roce žil, má v zemi kořeny, i když se narodil v Británii. „Moji krajané jsou velmi hrdí a cítí, že fotbalová komunita je v tuto chvíli na jejich straně,“ říká.
Hraje sport pro Ukrajinu v současnosti nějakou roli na politickém poli?
„Myslím, že obrovskou. Většina ukrajinských sportovců vyšla s nějakými prohlášeními a projevila velmi patriotické postoje. Až doteď přitom mnozí z nich byli poměrně apolitičtí, alespoň ve veřejném životě. Podobným otázkám se vyhýbali, když na ně přišla řeč. Teď ale promluvili nahlas. Brání svou zemi, i pokud jde o určitou informační válku, kterou rozpoutávají mnohé ruské celebrity.“
Dodávají projevy solidarity ze sportovního prostředí v Evropě Ukrajincům i určitou psychickou podporu?
„Ano, určitě. Viděl jsem projevy celé řady fotbalových klubů po Evropě i na jiných kontinentech. V České republice jsme zaznamenali různé iniciativy, především všeobecnou podporu Slavie a jejích fanoušků hned během čtvrtečního zápasu s Fenerbahce. Kluby z Francie, Německa nebo Premier League taky ukázaly velkou sounáležitost. Mám pocit, že Ukrajinci, kteří tyto zprávy sledují, jsou velmi hrdí a cítí, že fotbalová komunita, nebo i sportovní svět, jsou v tuto chvíli na jejich straně. Zároveň zaznívá vděk za tuto bezprecedentní odpověď. Myslím, že nikdo moc nečekal, že lidé se okolo nás natolik sjednotí. Je to až neuvěřitelné.“
Mají teď lidé na Ukrajině vůbec myšlenky na sport?
„Samozřejmě veškeré sportovní události jsou v současnosti zrušeny, ale viděl jsem pár videí, jak si třeba lidé jdou zakopat v zahradě nebo na hřišti. Sport, jak sám víte, vás rozptýlí a oprostí od všedních starostí. Stejně tak sport v televizi, Ukrajinci rádi uvidí takovou podporu, protože jim ukazuje, že na ně všichni myslí a snaží se dát vědět světu o tom, že jsou těmi, na které se naprosto bezdůvodně zaútočilo.“
Viděli jsme Oleksandera Osyka, který na sebe oblékl uniformu a šel bránit Kyjev, pak i fanoušky Dynama Kyjev, kteří jsou v armádě. Jak časté je, že sportovci jdou do boje?
„Neviděl jsem žádné současné profesionální fotbalisty, kteří by byli mobilizováni třeba do domobrany, nebo něco podobného. Tuším, že to může být nějaké doporučení od klubů, pro které jsou fotbalisté velice cenným přínosem, a navíc mají třeba i pojištění či jiné dokumenty, které jim v tom brání. Možná, že kdyby chtěli, mohli by jít do boje.“
A pokud jde o ostatní sporty nebo jiné generace sportovců?
„Viděli jsme některé boxery, už jste zmiňoval Usyka, pochopitelně jsou tam i bratři Kličkové nebo Vasyl Lomačenko. Také mnozí bývalí fotbalisté, Vladimir Bessonov, rodák z Charkova, který byl vyhlášen ukrajinským fotbalistou roku 1989, s Dynamem Kyjev vyhrál Pohár vítězů poháru v roce 1986. Jako třiašedesátiletý se postavil se svým samopalem na obranu a prohlásil, že vyžene Rusy ze své domoviny. Pak také trenér Šerifu Tiraspol Jurij Vernidub, který před necelým půlrokem porazil Real Madrid na Santiagu Bernabeu a teď prohlásil, že jde bránit Ukrajinu.“
Myslíte, že to tak vydrží?
„Bude zajímavé, jak to bude pokračovat dál. Ale myslím, že i vliv známých sportovců na sociálních sítích je podobně cenný v tom, jak rozšiřují vědomí o ukrajinském konfliktu a ukazují, co se v zemi doopravdy děje.“
Vzhledem k tomu, jak přísná a všeobecná je mobilizace pro ukrajinské muže, kteří cestují zpět do země i ze zahraničí, jak vnímají místní fakt, že do války nejdou mnozí slavní sportovci?
„Nezaznamenal jsem jakékoliv rozpaky či nespokojenost. A souvisí to s kontextem, o kterém jsem mluvil. Hráči byli v minulosti apolitičtí. Fakt, že projevují postoje na sociálních sítích tak hlasitě, je osvěžující, až je to neuvěřitelné. Takže lidé rádi vidí, že takto činí odkudkoliv, ať už je to z Ukrajiny či ze zahraničí.“
Jednou z hlavních postav ukrajinského odporu je Vitalij Kličko, starosta Kyjeva. O vstup do politiky se pokusili v minulosti i jiní sportovci, i možná ten nejznámější z nich, současný trenér fotbalové reprezentace Andrej Ševčenko. O víkendu se v Londýně zúčastnil demonstrace na podporu Ukrajině, viděl jsem fotky, na kterých se, objímá i s vámi…
„Ano, to jsem byl já, protože jsem se ho v minulosti ptal na celou řadu otázek na tiskových konferencích. Takže jsem za ním přišel, poděkoval jsem mu za jeho postoje a snahu podpořit, co se děje. Protože doopravdy je asi nejznámějším Ukrajincem na planetě.“
A teď tedy Ševčenko bydlí v Londýně?
„Ano, myslím, že už od dob, kdy hrál za Chelsea. Do Ukrajiny pak jezdí, když je potřeba.“
Jak se vyvíjely jeho politické postoje?
„Pokusil se o vstup do politiky, ale ten mu nevyšel. A když se ve volbách v roce 2012 nedostal do parlamentu, úplně politiku opustil. Dalo by se říct, že strany, které reprezentoval dřív, byly poměrně antiukrajinské, nejspíš proto, že se pohyboval okolo bohatých a slavných, kteří na něj mohli mít vliv. V každém případě ale vyjádřil podporu Ukrajině v současné situaci.“
Mluví se o tom, jak se Ukrajina od roku 2014 daleko více sjednotila, platí to i o fotbalovém národním týmu?
„Nemám dojem, že by na tom Ševčenko měl nějakou roli, ani si ale nemyslím, že by v týmu kdy byly nějaké rozbroje tohoto typu, protože se politické postoje neřešily. Ale reprezentace a sport obecně v Ukrajině už nikdy nebudou takové jako dřív. Když vidíte bombardování obytných domů, náměstí Svobody v Charkově, které hostilo fanzónu během Eura 2012, co čekáte? Tohle je pro Ukrajinu nový začátek.“
Jaký panuje v Ukrajině názor na zákaz startu pro ruské sportovce?
„Muselo se to stát, ale ne proto, že by šlo o přímou vendetu vůči ruským lidem. Ani už nejde o Putina, protože tomu je to jedno. Sport už mu posloužil pro tzv. ‚sportswashing‘, díky kterému svět zlegitimizoval Putinovu vládu natolik, že i během čtvrtého roku rusko-ukrajinské vlády se mistrovství světa ve fotbale bez problémů uspořádalo v Rusku a objímal se s šéfem FIFA Infantinem.“
Zprávy ze dne 13. dubna 2022
Vyloučení ruské fotbalové reprezentace z kvalifikačního cyklu o postup na mistrovství světa 2022 bylo podle Mezinárodní sportovní arbitráže CAS v zájmu zdárného průběhu soutěže, opak by způsobil „nenapravitelné škody“. Vyplývá to ze zveřejněného zápisu soudního řízení mezi Mezinárodní fotbalovou asociací FIFA a ruskou protistranou.
Andrij Jarmolenko válí za West Ham mimo jiné s českými parťáky, jeho duše ale musí trpět tím, co za zprávy se valí z jeho vlasti. Ukrajina statečně čelí brutální ruské invazi, okupanti ale mají na svědomí nespočet lidských životů a celá zničená města... Mezi ně prakticky patří i Černihiv, odkud se do velkého fotbalu rozletěl právě spoluhráč Tomáše Součka, Vladimíra Coufala a Alexe Krále. Více čtěte ZDE>>>
Zprávy ze dne 12. dubna 2022
Fotbalisté Dynama Kyjev v prvním ze série charitativních utkání zvítězili ve Varšavě nad Legií 3:1. Zápas, který sledovalo na stadionu zhruba 20.000 fanoušků a v přímém přenosu vysílala polská televize, začal minutou ticha na počest obětí ruské invaze na Ukrajinu. Na hřišti i v hledišti se objevily transparenty s protiválečnými hesly. Výtěžek z utkání půjde na podporu lidem, kteří museli před válkou z Ukrajiny uprchnout.
V Labe Aréně v Račicích se od začátku dubna připravuje devět mladých ukrajinských kanoistů s trenérkou. Plánuje se také příjezd patnáctičlenné skupiny ukrajinských veslařů. Mladí sportovci opouštěli vlast narychlo, takže 1. dubna přijeli s minimem věcí. Správa račického areálu jim pořídila základní oblečení a obuv, hygienické potřeby, dva mobilní telefony a notebook. Lodě dodalo několik pražských klubů. „Budeme se snažit v případě potřeb zajistit další materiál, který by vybavení skupiny, narychlo evakuované z válkou postižené země, vhodně doplnil. Může jít například o sportovní oblečení pro trénink, všeho ostatního mají v tuto chvíli dostatek,“ uvedl v tiskové zprávě předseda Českého svazu kanoistů Jan Boháč, brzy se také mladí Ukrajinci začnou učit česky.
V dobročinné dražbě koupili olympijskou medaili Tonyho Martina, aby společně pomohli obětem války na Ukrajině, pak ji čtyřnásobnému mistru světa v cyklistické časovce zase vrátili. Společnost Fitiline Němcovo stříbro z Londýna 2012 vydražila za 31 100 eur a příspěvek ještě zaokrouhlila na 35 tisíc eur. A cenný kov vrátila původnímu majiteli. „Dali mi tu medaili, abych si ji vzal zpátky domů. Ani tomu nemůžu uvěřit,“ řekl listu Bild překvapený šestatřicetiletý bývalý cyklista, jenž chtěl svou pomoc zaměřit především na ukrajinské děti.
