Pelta se u soudu choval „nepeltovsky", psal i SMS zprávy. Pak pronesl, že...
Během nekonečného martyria přelíčení v kauze machinací se státními dotacemi do sportu se poprvé stalo, že na chodbách soudu nebyl slyšet hluboký hlas Miroslava Pelty. Ani typické „víš jak, viď“, tedy trochu nesmyslná formulka, kterou často končí větu. Neozýval se ani smích lidí poslouchající jeho věčné šoufky. Do soudní síně vyslechnout si rozsudek nenakráčel jako „Velký čáp“, na pantomimické číslo jeho přezdívky došlo už dřív, kdy věci ještě nebyly na hraně, a bodrý chlap ze severu byl přesvědčen, že u soudu obstojí.
Fotografům a kameramanům, kteří u žluté budovy městského soudu v Praze netrpělivě čekali, neposkytl ani náznak úsměvu, či jiné emoce. Pelta se choval „nepeltovsky“, vzhledem k vážnosti situace však zcela pochopitelně. Nikdo nechce v soudní síni podruhé během roku a půl slyšet, že je odsouzen k šesti letům nepodmíněně a zaplacení pětimilionové pokuty.
Majitel fotbalového Jablonce dorazil k soudu za doprovodu právního zástupce Bronislava Šeráka dvacet minut před vynesením rozsudku. Přesně ve 12.40. V bledě modrém obleku a bílé košili vešel do budovy. Už před ní byl poprvé konfrontován jedním z televizních reportérů.
„Pane Pelto, jak to dopadne?“
„Jste nervózní?“
Hlavní aktér dotační kauzy se zahleděl do kamery, nehnul ani brvou. Na rozhovory evidentně neměl náladu. To samé se opakovalo v prvním patře městského soudu. Na Peltu vystartovaly televizní štáby, nic se nedozvěděly. Při předchozích jednáních se přitom „přepadovkám“ nebránil. Pár slov, či větných spojení médiím poskytl. Ochotně, bez vytáček.
Když ve čtvrtek prošel okolo novinářů, na úzké chodbě před soudní síní vyčkával na verdikt. S nikým se příliš nebavil, jen pozdravil advokáty a další obžalované. Krátce po jedné hodině se pak vedle někdejšího šéfa odboru sportu na MŠMT Zdeňka Břízy usadil na lavici obžalovaných a čekal na verdikt předsedkyně soudního senátu Lenky Cihlářové.
Vinen. Šest let nepodmíněně. Pokuta pět milionů korun.
Když soudkyně četla klíčové pasáže o výši trestu, Pelta hleděl do země. Emoce uložil do nitra. Navenek žádné neprojevil. Při čtení odůvodnění rozsudku napsal několik textových zpráv. Vzhledem k Peltově – do jisté míry – akční povaze, je možné, že již se svými nejbližšími vymýšlel krizová řešení. V závěru více než dvouhodinové řeči Cihlářové se zády opřel o lavici a natáhl dlouhé nohy. Vypadal rezignovaně.
Bylo to však jen zdání, mýlka. Skládat zbraně dopředu, není Peltův styl. Po rozsudku se postavil před novináře a důrazně pronesl, že bude bojovat. Víc neřekl a v doprovodu svého právníka odešel.
U soudu prožil další nejhorší den svého života…
Zprávy ze dne 27. dubna 2023
Vítejte u online přenosu v den, kde se Miroslav Pelta a spol. dozví rozsudek v kauze údajného zneužití sportovních dotací.
Zprávy ze dne 30. března 2023
Verdikt tento týden znám nebude. Soudkyně Lenka Cihlářová ho vynese dne 27. dubna ve 13 hodin.
Miroslav Jansta zvýšil hlas. „Já nechápu, že pan stání zástupce nevidí, že poškozený je ČUS a zvýhodněný je ČOV a České obec sokolská.“ Vysvětluje tak, proč se ozval, když v roce 2017 viděl návrh tabulky úřednice Krumphanzlové. „Spravedlnost tam nebyla. To byla urážka. Toto byla celá moje úloha.“
„Jsem překvapen z průběhu celého řízení. Ze způsobu, jak se pracuje s odposlechy. Musí se hledat spojitost s tím, co je vysloveno, jak je to míněno. Pan státní zástupce si vytvořil pohádku, že jsme kriminálnici za to, že jsme upozornili na manipulaci.“
„Doufám, že bude zopakováno rozhodnutí z prvního soudního líčení,“ dodal Jansta. V listopadu roku 2021 soudkyně Lenka Cihlářová v rozsudku označila Miroslava Janstu i Českou uni sportu za nevinné.
Miroslav Jansta přibližuje nerovný přístup státního zástupce. Zmiňuje, že ministerští úředníci, kteří přímo rozhodovali o dotacích, jezdili na olympiády. „Tady je obžalován pan Pelta, že poskytl později proplacený voucher paní náměstkyni, ale na toto se státní zástupce neptá.“
„Jak vznikla tato kauza? Státní zástupce vytvořil příběh z odposlechů. Já byl ministryní Valachovou přímo určen ke komunikaci s náměstkyní Kratochvílovou. Nikdy jsem s ní nebyl na večeři, neposkytl jsem jí žádný dar a všechny schůzky byly veřejné, jelikož se nebylo proč schovávat. Paní Valachová o všem věděla.“
„My jsme byli svědkem něčeho neskutečného, kdy ministryně Valachová nebyla schopna odpovědět na základní otázku, kdo je odpovědný za státní reprezentaci. Ona nakonec řekla stát. Přitom všude je to příslušný svaz, který na činnost dostává prostředky od státu. Ona ale vůbec nevěděla, jak to funguje, protože byla přiřknuta od MŠMT mimořádná dotace ČOV na zabezpečení reprezentací. Nic si nezjistila, nic si neověřila. Kdyby to udělala, zjistila by, že na účtu ČOV bylo minimálně 70 milionů korun.“
Nastupuje Miroslav Jansta. Předseda České unie sportu by měl podle představ státního zástupce odejít od soudu s pětiletým trestem odnětí svobody.
Miroslav Pelta vysvětluje, proč mluví z papíru a nepoužívá tedy svůj specifický slovník. „Sedm let vyšetřování a to martyrium, které se v souvislosti s mou osobou odehrává i v médiích, mě k tomu vedlo.“ Pak ovšem dodal. „Stejně si neodpustím jednu větu. Ať soud dopadne jakkoli, kdo to u mě prohrál navždycky, je bývalá ministryně Kateřina Valachová. To jsem si nemohl odpustit.“
Tím Pelta své vystoupení končí. Bylo kratičké, trvalo asi pět minut.
„Situace je velice jednoduchá a dokonale ji ilustrují odposlechy. Po nikom jsem nechtěl, abych něco protiprávně navyšoval. Pouze jsem legálně vyslovil názor a svoji domněnku, která se později ukázala jako správná.“
„Po policejním zásahu dala nová komise fotbalu ještě více. Pak to sice proti pravidlům zase vzala zpátky, protože se asi lekla, aby nedala stejně jako předtím.“
Začíná mluvit Miroslav Pelta.
„Nikdy jsem nejednal tak, abych někoho zvýhodnil nebo poškodil. Nikdy jsem se nepokoušel ovlivnit dotační řízení. Na to jsem moc malý pán.“
Zdeněk Bříza se blíží ke konci svého projevu. Tvrdí, že státní zastupitelství nepřineslo jediný nezpochybnitelný důkaz. „Požádal bych soud o zrušení všech svých obvinění.“
Bříza, o němž se v prostředí mluví jako o slušném chlapovi a odborníkovi, dál pokračuje. „Výsledky vyšetřování potvrdily, že nikdo z komise nebyl ovlivňován. Kdo tedy ovlivnil členy komise, aniž by to dle vlastní výpovědi vůbec věděli? Pokud státní zástupce nedoloží opak, budu se na něj zlobit.“ Břízovi je žalobcem navrhnutý trest šesti let odnětí svobody a dvoumilionová pokuta.
Zdeněk Bříza už půl hodiny čte z připravovaného projevu. Je velmi detailní, zaměřuje se na údajné nepravdy v obžalobě a v závěrečné řeči státního zástupce Trčky. Zřejmě i Miroslav Pelta, který přijde na řadu následně, má projev „na papíru“, což je překvapivé, jelikož dosud vždy hovořil spatra. I to dokumentuje, že jde do tuhého.
Obžaloba dává za vinu, že Bříza, Pelta a Kratochvílová v rozporu s pravidly dali fotbalu o 19 milionů navíc. Břízův komentář. „Naše únorová komise napravila nezpochybnitelnou písařskou chybu. Ale nová komise, takzvaná spravedlivá, nejprve navýšila alokaci, načež fotbal pokrátila o deset procent a hokej navrch navýšila téměř o sto procent. Jen si představte, že by něco takového udělala komise z února.“ A ještě dodává: „I s nižší celkovou alokací dala nová komise fotbalu o dvacet milionů víc než ta naše.“
Velmi ostrý byl dnes směrem k obžalobě v soudní síni Petr Slepička, právní zástupce obžalovaného Jana Boháče, generálního sekretáře ČUS. „Obžaloba působí ve stylu, jak pejsek a kočička pekli dort. Před novináři se státní zástupce snažil bulvárně pošpinit mého klienta Boháče, pana Janstu a další, když je osočil, že ovlivnili investiční dotace. Přitom dotacím vůbec nerozumí... Abych srovnal během své závěrečné řeči skóre, musím říct, že mám pochybnosti o jeho chápání trestního zákoníku,“ útočil Slepička na ve čtvrtek nepřítomného Ondřeje Trčku.
Následně se snažil zpochybnit jeho roli v jiných trestních kauzách. „Utrpěl debakly, na rok zavřel občana Velké Británie…, nadechoval se.
V tu chvíli do Slepičkova zvonivého projevu vstoupila soudkyně Lenka Cihlářová. „Nechovejte se stejně,“ vytkla Boháčovu obhájci.
Povedlo se jí to jen na chvilku. Slepička měl svou hlavu. Snažil se vysvětlit, že Trčka považuje jednu z tabulek na výpočet dotací za správnou, byť její autorka Jaroslava Krumphanzlová už dříve u soudu uvedla, že tabulku „nastřelila zkusmo, aby to nějak vyšlo.“
„Státní zástupce se střelil do obou nohou. Od tabulky, o které i tříleté dítě ví, že není správná, odvíjí škodu. Proto se ptám, jak státní orgán mající dodržovat principy spravedlnosti, považuje jednu tabulku za správnou, když je evidentně špatná. Státní zástupce si selektivně vybírá důkazy, jde o přímo neuvěřitelnou aroganci státní moci.“
V dalších minutách se pustil do ministryně Valachové, vrátil se k jejímu poslednímu svědeckému vystoupení u soudu. „To je na psychologické a psychiatrické vyšetření,“ hřímal Slepička.
A na závěr směrem k Trčkovi dodal. „Polovina závěrečné řeči státního zástupce jsou věci vytržené, z kontextu a lži. Lže, jako když tiskne. Jak má potom apelovat ze své pozice na někoho, aby se choval správně, když sám lže,“ tázal se.
Státní zastupitelství se podle Zdeňka Břízy nechalo napálit. Soudce povolující odposlechy byl podle něj záměrně uveden v omyl.
Bříza: „Státní zástupce se zcela zpronevěřil zásadám práva. Účelově vybírá konstrukce založené na neznalosti dotačního procesu.“
Zdeněk Bříza ke státnímu zástupci: „Myslel jsem, že pan státní zástupce nemůže říkat nepravdivé údaje. Ale jeho materiály se hemží nepravdami, konstrukcemi a pohádkami.“
„V průběhu procesu se svědci obžaloby stávali svědky obhajoby.“
Simona Kratochvílová skončila. Nastupuje Zdeněk Bříza, bývalý ředitel odboru sportu. Jemu státní zástupce navrhuje šest let. „Dovolte mně přednést závěrečnou řeč s podtitulem Všechno je jinak," začal Bříza.
„Cítím se nevinná. Věřím, že se mi to podařilo doložit. Nechci vzbudit lítost. Mou hnací silou je prokázat, že nic z toho, co státní zástupce nefabuloval, se nestalo.“
Kratochvílová o debatách s Peltou: „Lichotilo mi, že mluvím s panem předsedou fotbalové asociace. Často jsem říkala nadnesené věci, které nebyly pravda, a bylo to prokázáno.“
„Chtěla jsem zapůsobit, zveličovala jsem,“ říká Kratochvílová. Ale bylo podle ní prokázáno, že nic neovlivňovala, nic nepřepisovala, nic nemanipulovala.
Kratochvílová s ministryní Valachovou sdílely několik měsíců vládní byt. Mluvilo se o jejich velmi blízkém vztahu, což obě před soudem popřely s vysvětlením, že byly kamarádky. Když se však tehdy na konci roku 2016 bulvární média začala zajímat o jejich vztah, Valachová své náměstkyni sdělila, že se musí vystěhovat. „Šlo o jednu esemesku,“ říkala už dříve Kratochvílová.
Následně se přestěhovala do bytu na Senovážném náměstí, který si pronajala od Miroslava Pelty. Právě „platba nájmu" je jednou z velmi diskutovaným témat celé kauzy. Obžaloba v tom spatřuje zřejmý úplatek.
Kratochvílová pokračuje. „Závěrečná řeč pana státního zástupce vůbec nereflektuje dokazování, to, co se událo. Svou obžalobu postavil na několika svědcích a odposleších,“ říká s tím, že tyto neprokazují trestný čin.
Kratochvílová se dále vymezuje proti exministryni Valachové. „Jestliže pan státní zástupce považuje za trestné, co jsme dělali my, pak devítihodinová svědecká výpověď paní Valachové nebyla svědectvím, ale její vlastní obhajobou.“
Kratochvílová dále k Valachové: „Celou její výpovědí se táhlo, že mě neznala a že ani neví, jak jsem se dostala na ministerstvo. Korunu tomu dala tím, že tvrdila, že jsme ji zastrašovali. Chodili jsme spolu přitom na sportovní akce, večeře, obědy. Vyžadovala si mě na výjezdy. Řešila jsem spoustu jejích osobních věcí. Podívala jsem se zpětně do svého diáře: 30. dubna 2017, tři dny před policejním zásahem, jsme spolu jeli na čarodějnice, pak do Edenu na fotbalový zápas a odtamtud pracovně do Karlových Varů.“
„To, kolika lidem zničila život, považuji za naprosté lidské a morální selhání,“ doplnila k Valachové.
