Dva předsedové vypovídali u soudu. S Fouskem FAČR vyhnije, udeřil Berbr
U soudu se sešli dva předsedové – jeden bývalý, druhý současný. Vypovídali v kauze Romana Berbra. Dostávali podobné otázky, poskytovali obsahově rozdílné odpovědi. Petr Fousek mluvil přísně diplomatickou řečí, až se na něj musel obořit soudce. Martin Malík byl věcný, konkrétní. „Když si FAČR nechá Petra Fouska, vyhnije zevnitř,“ vypálil na závěr jednání Berbr.
Těžko vidět do hlavy Vladimíra Žáka, ale nezdá se, že by čtvrteční výpovědi, byť se svou formou zásadně lišily, měly na průběh řízení nějaký vliv. Soud chtěl pochopit rozdíly v řízení asociace mezi „berbrovskou diktaturou“ a současným demokratičtějším přístupem. Předseda soudního senátu se toho však moc nedozvěděl...
Především v dopolední části, kdy vystoupil Fousek, byla jeho nejčastější otázka: A co si pod tím mám představit? Šéf českého fotbalu totiž odpovídal neurčitě, fádně, bez konkrétností. Hlavou kroutil nejen přítomný Roman Berbr, ale také Žák.
Soudce: „Víte o podezření z ovlivňování zápasů?“
Fousek: „Podezření existovala. Řešila je komise rozhodčích, vedení asociace.“
Soudce: „Můžete uvést konkrétní případ?“
Fousek: „Žádný si nepamatuju.“
Po patnácti minutách, kdy Fousek v odpovědích využíval přísně diplomatický tón a vše podporoval naučenými politickými frázemi, to Žák nevydržel a na svědka se obořil. „Nechci být zlý, ale nejsme na politickém mítinku, nechceme slyšet obecné formulace.“
Fousek přesto z pozice neuhnul. Takhle se vedl další výslech.
Žák: „Jaké jste měl v roce 2017 informace o stížnostech ohledně vedení fotbalu?“
Fousek: „Je potřeba rozdělit stížnosti na oficiální a neoficiální.“
Žák: „Říkáte, že byste to rozdělil. Rozdělte tedy a buďte konkrétní. Čeho se stížnosti týkaly a kdo je vznášel?“
Fousek: „Týkaly se financí, kredibility sportovních výsledků. Teď si nevybavím žádnou konkrétní stížnost.“
Když se Žák ptal na spojitost Berbra s komisí rozhodčích, dostalo se mu další neurčité odpovědi. Stejně tak při dotazech na vliv klubů na tentýž orgán. Snad pouze jednou zvedli všichni v soudní síni obočí. Bylo to ve chvíli, kdy se Michal Sýkora, právní zástupce Berbra, dotazoval na důvody rezignace Radka Příhody z funkce předsedy komise rozhodčích.
Sýkora: „Stěžovaly si na něj kluby?“
Fousek: „V prohlášení si stěžovaly na nedostatek přípravy, nedostatek koncentrace, na komunikaci.“
Sýkora: „Proběhla schůzka vás, pana Příhody a pana Tvrdíka, kde by se řešila budoucnost pana Příhody?“
Fousek dlouho odpovídal oklikou, až ho soudce vyzval k jasné odpovědi. „Ano,“ ucedil. Na publikum to působilo tak, že předseda musel jít s pravdou ven. Jako by měl obavu z důkazů v rukou obžalované strany.
Sýkora se následně doptával, zda se podobné schůzky účastnil Čupr, Brabec, či Šádek. Tedy zástupci dalších silných fotbalových značek v tuzemsku. Fousek pokaždé odpověděl zamítavě.
Je dost možné, že tato zhruba minutová stať ze soudní síně si bude v českém zákulisí postupně žít svým životem…
Fouskův výslech krátce, ovšem bezskrupulózně, zhodnotil Berbr. „Dneska mě to zničilo, nevím, co k tomu mám říct. Z těch jeho obecných formulací jsem šišatej. Takhle: Demokracie byla stejná za mě jako za něj. Já měl 118 hlasů, on jich měl přes 90. Buď si je zajistíte, nebo ne. S kluby se musí jednat, to jinak nejde. Když se s nimi nedohodnete, nebude komise rozhodčích. Řekl aspoň jednu relevantní věc: Kauzu zná z novin. To je všechno.“
Po Fouskovi nastoupil Martin Malík, předseda v letech 2017-21. I on se vyjadřoval ke vztahu k rozhodčím, k odchodu Romana Hrubeše z komise, logicky k Berbrovi. „Věděl jsem, že komise rozhodčích je středobod. Kdybyste ji ustanovil na sílu, tak kdykoli dojde k nespokojenosti ze strany klubů, jako první spílají předsedovi asociace. Bylo tedy minimálně zapotřebí zeptat se na názor významných klubů, tedy v té době Sparty, Slavie a Plzně. Bylo žádoucí, aby nenastala situace, že někdo bude významně spokojený a někdo ne,“ pravil Malík, během jehož vlády byla ustanovena komise pod nechvalně proslulým (ne)vedením Jozefa Chovance.
I k Malíkovi se Berbr vyjádřil. A opět si u toho vzpomněl na Fouska.
„Málokdo ví, že Martin Malík mluví pravdu. Málokdo ví, že Martin Malík byl nejpracovitější předseda. Ale po dnešku každý ví, že když si FAČR nechá Petra Fouska, vyhnije zevnitř. Jsem rád, že jsem podporoval Martina Malíka.“
Soudní líčení pokračuje v pondělí výslechem dalších svědků.
Zprávy ze dne 18. dubna 2023
Případ zápasu Olympia Radotín-Dobrovice
Hráno: 4. května 2019, utkání 26. kola ČFL
Obvinění: Berbr, Grímm, Káník, Rogoz a FC Slavoj Vyšehrad
Obžaloba: Roman Rogoz kontaktoval Tomáše Grímma, který duel pískal, aby ho za přesně nezjištěnou finanční částku ovlivnil primárně za účelem ztráty Radotína, přímého soupeře Vyšehradu v boji o postup do druhé ligy. K přijetí nabídky ho přesvědčovali také Michal Káník a Roman Berbr. Týden po zápase Rogoz předal Grímmovi částku 20 000 korun.
Vyjádření Berbra: „Nechápu to. Připadá mně neuvěřitelné, jako z filmu o Mulderovi a Scullyové. S Rogozem ani Káníkem jsme si nikdy nedohodli na ničem. Ve třech jsme se ohledně tohoto zápasu nikdy nesešli, natož abychom ovlivnili zápas Radotín-Dobrovice. Toto obvinění je pro mě nejabstraktnější. Obžalobu vůbec nedokážu lidsky pochopit, jak je možné vykonstruovat takový příběh. Nemám žádné vědomí, že by Rogoz s Káníkem u Grímma něco požadovali. Že jsem ovlivnil toto utkání, je naprosto absurdní. Určitě jsem Grímmovi nikdy neřekl, aby pískal proti Radotínu a zvýšil si nabídku na úplatek. Takový nesmysl bych ze sebe nikdy nevypustil.“
Sokol Živanice-Vyšehrad
Hráno: 1. června 2019, utkání 30. kola ČFL
Obvinění: Berbr, Rogoz, Hájek a FC Slavoj Vyšehrad
Obžaloba: Berbr využil svého vlivu a na základě požadavků Rogoze a hlavního rozhodčího Roberta Hájka zařídil Hájkovu nominaci k zápasu. Berbr po sudím následně požadoval ovlivnění, Rogoz poté Hájkovi slíbil a následně nechal předat 100 000 korun.
Roman Berbr: „Utkání amatérské ČFL patřilo do mé kompetence. Živanice byly nejvíce problémový klub, na který skupina rozhodčích nechtěla být nominována. Pro rozhodčí tam byla neúnosná atmosféra, urážky. Někteří to velmi špatně snášeli. Neumím už přesně a určitě říct, zda se v tomto utkání jednalo o požadavek Vyšehradu, nebo můj osobní.
Původně nominovaný rozhodčí aspiroval na postup do ligy, mohlo pro něj dopadnout dost nešťastně. Takové rozhodčí jsem chránil. Doporučil jsem proto Hájka. Pískal utkání v první lize, byl z Moravy, kluby nebyly na něj zvyklé. Doporučil jsem ho Kohoutovi a byl to podle mě správný postup. On to konzultoval s předsedou komise rozhodčích Schröterem. Nic proti ničemu.“
Dále Berbr vysvětluje, že použil sprosté slovo, protože ve fotbale se tak mluví. A že opětovný telefonát Václavu Kohoutovi, který dělal delegace, učinil proto, aby doplnil asistenty. „Nemohu ovlivnit, že si Hájek volal s Rogozem. Moje komunikace s Hájkem je fotbalově úplně normální. Z komunikace zřejmé, že jsem nedal pokyn k ovlivnění.“
Vysvětluje i formulaci „Povolení zabíjet.“ V televizi podle něj došlo k překroucení. „Tuto hlášku z Bonda použil Hájek, nikoli já. V televizi se zamlčelo moje NE. Tak jsem totiž odpověděl.“
Pokračuje se, Berbr stále vypovídá. Po přestávce se vyjadřuje k jednotlivým, dle obžaloby, ovlivněným zápasům (jejich seznam přehledně na začátku dnešního ONLINE přenosu).
Krátká přestávka.
„Na závěr přednesu faktové shrnutí fotbalové části. VV FAČR schválil KR pro Čechy, spadala pod řídící komisi pro Čechy a pod předsedu pro Čechy, tedy pode mě. Z toho vyplývá, že místopředseda je nadřízený. Tím, že změní obsazení, neporušuje vůbec nic. S tímto postupem byly na aktivu seznámeny všechny kluby a také tento instrument nespočet let využívaly.“
Berbr se opakovaně vymezuje vůči žalobě. „Žaloba je napsána jednostranně. Což dokládá i výslech Libora Kovaříka, který v té době neměl s fotbalem vůbec nic společného, přesto byl vyslechnut jako jeden z prvních, aby mě dokreslil jako naprosto strašidelnou postavu.“
„Domodelování skutků v obžalobě se táhne jako červená nit. Možná je to dobré pro nějakou reportáž v televizi, ale fakta jsou zcela jiná. Znovu opakuji, žádné utkání jsem nezmanipuloval, nikomu jsem neřekl, jak má nějaké utkání dopadnout, na základě jednoho telefonátu nemůže žádný rozhodčí postoupit výš. Žaloba mně dává za špatně úplně všechno. Abych u ní prošel, musel bych mlčet, být neviditelný, nechodit na svaz.“
O odvolání Romana Hrubeše: „V obžalobě je velmi nepřesně, z mého pohledu zcela úmyslně, chybně popsána situace okolo odvolání Romana Hrubeše z komise rozhodčích. Obžaloba mně dává za vinu, že jsem stál za jeho odvoláním. Realita je naprosto jiná. Roman Hrubeš sdělil na jednání komise Chovancovi (tehdejší předseda KR), že s ním nebude spolupracovat. Chovanec přišel za mnou a svazovým předsedou Malíkem, že chce Hrubeše odvolat na příštím jednání výkonného výboru. Nabídli jsme oběma schůzku, aby mohl Hrubeš v tichosti odejít. To se nepovedlo, proto jsem Chovancovi volal, jak to má komunikovat. V obžalobě se to dává za vinu mně, jako zneužití mého postavení.“
„Že jsem ovlivňoval komisi rozhodčích FAČR, je mimo veškerou realitu.“
„Mám pocit, že jsem trestán za to, že jsem dělal něco, co bylo mou politickou prací. Bojoval jsem za Čechy, co to šlo, a jsem za to trestán.“
„Velmi, až neskutečně, mě poškozuje tato věta obžaloby: Zneužíval dominantní postavení a nasazoval sudí náchylnější k přijímání úplatků," řekl Berbr a pokračoval. „To je jednoduché a výhodné vysvětlení pro obžalobu. Rozumím tomu, že lékař studuje šest let a je schopný stanovit diagnózu. Já pískal 20 let a dalších 20 let jsem rozhodčím přednášel. Dovolím si tvrdit, že poznám, kdo je dobrý rozhodčí. Ale nedovolím si tvrdit, že poznám, kdo z rozhodčích je náchylný na úplatky. Ani si nedokážu představit, jak to rozeznat. Nikdo z nás neměl žádný bublifuk, kterým by to měl rozeznat.“
Berbr o úplatcích: „Určitě se nabízí otázka, zda jsem o některých ovlivněních věděl. A musím říct, že o skutečných ne. Že jsem dostával zpětné informace, to musíme říct, že dostával. Dostával jsem informace typu věděl, nevěděl, možná, asi, bude, nebude.“
„Nikdy jsem s Romanem Rogozem o úplatcích nemluvil.“
Berbr k odposlechům: „Moje jméno používalo mnoho lidí ve fotbalovém prostředí. Zaštiťovali se mnou. Že se mnou mluvili. Ale pravda byla leckdy jinde. Vždy jsem říkal rozhodčím, aby si takovou informaci u mě ověřovali.“
Berbr vysvětluje, proč se v rozhodčích angažoval. „Když se něco nepovedlo rozhodčímu, nenadávali jemu, ale mně.“ A přirovnává své působení k jiným oblastem na asociaci. „Mohl jsem mluvit o personáliích, když jsme měli generálního sekretáře? Mohl jsem mluvit do ekonomických otázek, když jsme měli finančního ředitele?“ Otázky nahazuje proto, aby si odpověděl, že ano, stejně jako tak mohl činit v případě rozhodčích. „Teď děláme ze změn v nasazování rozhodčích trestné činy, dokonce úplatky. Přitom pro svaz to byla naprostá marginálie.“
Zatím nejzásadnější prohlášení:
„Vycházel jsem vstříc klubům, žádné výhody jsem z toho neměl. Nyní pozor: neexistuje žádný rozhodčí, kterému jsem řekl, aby vyhrál některý klub. Neexistuje žádný rozhodčí, kterému jsem nabídl úplatek. Neexistuje žádný klub, který by mě dal úplatek. Nečinila tak s mým vědomím ani žádná třetí osoba.“
Dále:
„Považuji obvinění týkající se změn rozhodčích obžalobou za naprosto nepochopené.“
„Za celou dobu jsem změnil více jak 200 rozhodčích. Ovšem byl jsem jednoznačně nadřízený komisi rozhodčích, a to je třeba vzít jako významný fakt.“
Berbr krátce promluvil o tématu Vyšehrad.
„Hrál o postup v roce 2018. Ve fotbale běžely věci, které Vyšehrad znervózňovaly, proto chtěl klub občas nějakou změnu. Ale to chtěly i jiné kluby. Dělal jsem Meteor, Domažlice a další. Jen pro zajímavost, nikdy jsem nebyl na žádném zápase Vyšehradu, zároveň ani na žádném zápase, kde se hrálo o postup, či o sestup. Nechtěl jsem, abych byl s některými věcmi spojován.“
Berbr o rozhodčích. „Dokonce tvrdím, že je to ve fotbale nejinteligentnější skupina lidí.“
„Ve fotbale každý týden nevyvolávají problémy výkony hráčů, ale pouze jen a jen výkony rozhodčích. Zde připomenu jenom krátce nedávné utkání Sparta–Brno a Daniela Křetínského (myslí tím poločasovou návštěvu majitele Sparty v kabině rozhodčích).“
Berbr dále obhajuje, že ke změnám v delegacích docházelo přirozeně. Na žádost klubů, na žádost rozhodčích. „Změny rozhodčích byly během sezony naprosto běžné.“
Uvádí příklad: „Utkání, které nevypadalo třaskavě, a tak byl nasazen slabší rozhodčí, se během měsíce třaskavým stalo. Proto docházelo ke změně."
Velmi podrobně vysvětluje složitost nasazování rozhodčích pro soutěže od ČFL níž. „Zažil jsem snad všechny možnosti nasazování rozhodčích. Sudí přiřazoval počítač, nebo jsme jména tahali z klobouku. Nejlepší se ale ukázalo ruční nasazování.“
Berbr dále obhajuje změny v delegacích. „Vždy jsem změnou bránil FAČR a sám sebe. Protože kritika směřovala nakonec především na mě. Nikdy jsem nezměnil rozhodčího bez vědomí komise rozhodčích.“
Berbr obhajuje, byť to zatím přímo neřekl, své zásahy do delegací v soutěžích ČFL. „Profi komise rozhodčích může reagovat na to, co se stane o víkendu. Komise rozhodčích v Čechách zveřejňuje delegace na měsíc dopředu, takže zásah je pak mnohem viditelnější. Ovšem jedná se o ten samý zásah.“
„Výkon rozhodčího se nedá změřit, zvážit, proto jsou na sudí různé názory, tedy velmi subjektivní. Stačí si poslechnout v televizi reportéry, měli by být nestranní, přesto se mnohdy u konkrétní situace neshodnou."
„Vytvořil jsem si kontakty, jezdil jsem každý víkend minimálně na tři utkání, měl jsem s funkcionáři politický vztah."
„Znal jsem jejich (rozhodčích) zaměstnání, rodinné poměry, vzájemné vztahy. Poté, co jsem se stal místopředsedou, jsem ztratil o tomto pojem. Nebylo to možné zvládat dál.“
Berbr přechází k obvinění z ovlivnění utkání ČFL(přehled zápasů najdete v ONLINE přenosu na začátku dnešního dne).
Popisuje, že komise rozhodčích pro amatérské soutěže nebyla samostatná jednotka. A na konci dospěje k tomu, že spadala do jeho gesce.
Berbr vysvětluje rozdíl mezi obsazováním ze strany profesionální komise rozhodčích (tedy první a druhá liga) a ze strany komise rozhodčích pro amatérské soutěže. „Je naprosto odlišný, což bohužel policie nebrala v potaz. Vysvětlím,“ říká. Uvádí, že velká komise nasazuje vždy po každém kole, malá nasazuje třeba na měsíc dopředu.
Berbr: „Vezmeme si skutečnou realitu. V okamžiku, kdy nasazujete sudí na profesionální soutěže na 24 utkání, měla KR Čechy nasazeno už 900 zápasů, každý týden 225 utkání. Na čtyřiadvacet utkání v profi fotbalu můžete reagovat každý týden, na 900 utkání však příchází daleko více problémů a změn, než na 24 utkání."
Dále pokračuje s vysvětlováním chodu asociace, tu nazývá třípatrovým domem s garáží, ta je v Berbrově chápání profesionální fotbal. A také poznamenal: „Byl jsem dvacet let aktivním rozhodčím, od okresu až po mezinárodní listinu. Měl jsem k nim nejblíž."
Berbr: „Funkce místopředsedy asociace zahrnuje neskutečné množství prací. Nedá se to vůbec popsat na papíře.“
Popisuje vztahy s obžalovanými:
Michla Káník: „Tři roky nic, žádný kontakt, nepsali jsme si, i dluh, který u mě měl, posílal po někom, nikoliv osobně."
Tomáš Grímm: „Byl můj podřízený, řešil se mnou věci, které považoval za důležité."
Nyní popisuje strukturu Fotbalové asociace ČR:
„Jde o největší seskupení lidí v ČR, je to největší firma, není to žádná státní instituce. Je sestavená z lidí, kteří mají své zaměstnání. Tento spolek řídí lidé volení.“
Vysvětluje, kdo v dotčené době patřil do nejužšího vedení FAČR. Aneb ti, kteří se scházeli každé pondělí na poradách. „Předseda Malík, místopředseda za Čechy Berbr, generální sekretář Pauly, finanční ředitel Kabelka, ředitel legislativního oddělení Lego, bezpečnostní šéf Platil.“
Berbr právě začíná mluvit, hovořit bude o třech tématech - struktura fotbalové asociace, ovlivněné zápasy a faktury z Plzeňského fotbalového kraje.
Mluví pevným hlasem. „Zatím jsem nikde nehovořil, protože vše, co bych řekl, by bylo použito proti mně.“
Berbr nejprve odmítá, že by existovala nějaká organizovaná skupina. „Neexistovalo žádné setkání, kde bychom byli ve čtyřech nebo aspoň ve třech.“
