Dva předsedové vypovídali u soudu. S Fouskem FAČR vyhnije, udeřil Berbr
U soudu se sešli dva předsedové – jeden bývalý, druhý současný. Vypovídali v kauze Romana Berbra. Dostávali podobné otázky, poskytovali obsahově rozdílné odpovědi. Petr Fousek mluvil přísně diplomatickou řečí, až se na něj musel obořit soudce. Martin Malík byl věcný, konkrétní. „Když si FAČR nechá Petra Fouska, vyhnije zevnitř,“ vypálil na závěr jednání Berbr.
Těžko vidět do hlavy Vladimíra Žáka, ale nezdá se, že by čtvrteční výpovědi, byť se svou formou zásadně lišily, měly na průběh řízení nějaký vliv. Soud chtěl pochopit rozdíly v řízení asociace mezi „berbrovskou diktaturou“ a současným demokratičtějším přístupem. Předseda soudního senátu se toho však moc nedozvěděl...
Především v dopolední části, kdy vystoupil Fousek, byla jeho nejčastější otázka: A co si pod tím mám představit? Šéf českého fotbalu totiž odpovídal neurčitě, fádně, bez konkrétností. Hlavou kroutil nejen přítomný Roman Berbr, ale také Žák.
Soudce: „Víte o podezření z ovlivňování zápasů?“
Fousek: „Podezření existovala. Řešila je komise rozhodčích, vedení asociace.“
Soudce: „Můžete uvést konkrétní případ?“
Fousek: „Žádný si nepamatuju.“
Po patnácti minutách, kdy Fousek v odpovědích využíval přísně diplomatický tón a vše podporoval naučenými politickými frázemi, to Žák nevydržel a na svědka se obořil. „Nechci být zlý, ale nejsme na politickém mítinku, nechceme slyšet obecné formulace.“
Fousek přesto z pozice neuhnul. Takhle se vedl další výslech.
Žák: „Jaké jste měl v roce 2017 informace o stížnostech ohledně vedení fotbalu?“
Fousek: „Je potřeba rozdělit stížnosti na oficiální a neoficiální.“
Žák: „Říkáte, že byste to rozdělil. Rozdělte tedy a buďte konkrétní. Čeho se stížnosti týkaly a kdo je vznášel?“
Fousek: „Týkaly se financí, kredibility sportovních výsledků. Teď si nevybavím žádnou konkrétní stížnost.“
Když se Žák ptal na spojitost Berbra s komisí rozhodčích, dostalo se mu další neurčité odpovědi. Stejně tak při dotazech na vliv klubů na tentýž orgán. Snad pouze jednou zvedli všichni v soudní síni obočí. Bylo to ve chvíli, kdy se Michal Sýkora, právní zástupce Berbra, dotazoval na důvody rezignace Radka Příhody z funkce předsedy komise rozhodčích.
Sýkora: „Stěžovaly si na něj kluby?“
Fousek: „V prohlášení si stěžovaly na nedostatek přípravy, nedostatek koncentrace, na komunikaci.“
Sýkora: „Proběhla schůzka vás, pana Příhody a pana Tvrdíka, kde by se řešila budoucnost pana Příhody?“
Fousek dlouho odpovídal oklikou, až ho soudce vyzval k jasné odpovědi. „Ano,“ ucedil. Na publikum to působilo tak, že předseda musel jít s pravdou ven. Jako by měl obavu z důkazů v rukou obžalované strany.
Sýkora se následně doptával, zda se podobné schůzky účastnil Čupr, Brabec, či Šádek. Tedy zástupci dalších silných fotbalových značek v tuzemsku. Fousek pokaždé odpověděl zamítavě.
Je dost možné, že tato zhruba minutová stať ze soudní síně si bude v českém zákulisí postupně žít svým životem…
Fouskův výslech krátce, ovšem bezskrupulózně, zhodnotil Berbr. „Dneska mě to zničilo, nevím, co k tomu mám říct. Z těch jeho obecných formulací jsem šišatej. Takhle: Demokracie byla stejná za mě jako za něj. Já měl 118 hlasů, on jich měl přes 90. Buď si je zajistíte, nebo ne. S kluby se musí jednat, to jinak nejde. Když se s nimi nedohodnete, nebude komise rozhodčích. Řekl aspoň jednu relevantní věc: Kauzu zná z novin. To je všechno.“
Po Fouskovi nastoupil Martin Malík, předseda v letech 2017-21. I on se vyjadřoval ke vztahu k rozhodčím, k odchodu Romana Hrubeše z komise, logicky k Berbrovi. „Věděl jsem, že komise rozhodčích je středobod. Kdybyste ji ustanovil na sílu, tak kdykoli dojde k nespokojenosti ze strany klubů, jako první spílají předsedovi asociace. Bylo tedy minimálně zapotřebí zeptat se na názor významných klubů, tedy v té době Sparty, Slavie a Plzně. Bylo žádoucí, aby nenastala situace, že někdo bude významně spokojený a někdo ne,“ pravil Malík, během jehož vlády byla ustanovena komise pod nechvalně proslulým (ne)vedením Jozefa Chovance.
I k Malíkovi se Berbr vyjádřil. A opět si u toho vzpomněl na Fouska.
„Málokdo ví, že Martin Malík mluví pravdu. Málokdo ví, že Martin Malík byl nejpracovitější předseda. Ale po dnešku každý ví, že když si FAČR nechá Petra Fouska, vyhnije zevnitř. Jsem rád, že jsem podporoval Martina Malíka.“
Soudní líčení pokračuje v pondělí výslechem dalších svědků.
Zprávy ze dne 16. května 2023
Koval nyní odpovídá na otázky státního zástupce Jana Scholleho na změny v delegacích a na možnosti vetací od jednotlivých klubů. „Nevybavuji si, že bych byl někdy někým vetován.“
Kovalova reakce na zmínku o částce prý byla stejná jako u Vitnera: „Ale nijak jsem na to nereagoval, nevnímal jsem to.“
Všichni obžalovaní se dnes ostře navážejí do Rogoze. „Nikdo ho nemohl brát vážně, blábolil páté přes deváté,“ napodobil Koval výpovědi Vitnera i Musila. Žák se ptá, zda během rozhovoru s Rogozem došlo na něco nestandardního. „Jak říkám, věty nedávaly smysl, zazněla tam nějaká vyšší finanční částka (pozn. 170 tisíc korun),“ dodal Koval.
„Zúčastnil jsem se před zápasem zdvořilostního setkání s panem Rogozem, protože fotbalové utkání je společenská událost,“ pravil Koval ke schůzce s Rogozem toto:
Nyní stojí před soudem Zdeněk Koval. Ve stejném módu se jede dál. Koval se podle svých také ničeho nezákonného nedopustil. Podle delegáta podal očekávaný výkon bez chyb.
Berbr komentuje výpověď Vitnera: „Pan Vitner byl na mě příliš rychlý, ale chtěl bych zmínit tři věci. Je pozitivní, že uvedl, že v amatérských soutěžích se rozhodčí nasazují měsíc dopředu. Dále, že schůzky před zápasy nebyly zakázány a také to, že neslyšel o zločinecké organizaci. To jsou věci, které bych chtěl vypíchnout. Souzní s mojí s výpovědí.“
Vitner se znovu vrací k mluvě Rogoze v Pyramidě. „Říkal věty, které spolu nesouvisely. Nerozuměl jsem mu. Splnil jsem jen společenskou povinnost. Z odposlechů jsem zaznamenal částku 170 tisíc korun, ale já to ve skutečnosti vůbec neslyšel, nereagoval jsem na to. Proto jsem nechápal, proč jsem byl tehdy zadržený.“
Soudce Žák se Vitnera doptává, jak probíhají předzápasové schůzky. Prý to byl standard.
Vitner říká, že v 98% případů se před zápasem setkal se zástupci klubů, prý to bylo obvyklé, vždycky bylo nachystáno nějaké pohoštění. Schůzka v Pyramidě, kterou popisuje obžaloba, prý trvala zhruba 45 minut. Rogoz prý mluvil o hráčích, trenérech, rozhodčích, funkcionářích. Také o tom, že Vyšehrad je výsledkově ve špatné situaci.
Nyní stojí v řečništi Miloš Vitner. I on odmítá pochybení, obzvlášť to, že si nechal od bývalého sportovního ředitele Romana Rogoze slíbit úplatek. Vypovídá ve stejném duchu jako Musil.
Musil po přečtení prohlášení odmítl dále vypovídat.
Po Musilově výpovědi se krátce vyjádřil Roman Berbr. „Pan Liba byl jeden z nejtvrdších delegátů. Pokud ve zprávě nebyla žádná zmínka o chybě rozhodčího, věřím tomu.“
Druhý den po utkání prý Musila telefonicky kontaktoval Rogoz s tím, že je příliš spravedlivý.
Musil podle svých slov řídil zápas spravedlivě, což se ukázalo i ve zprávě delegáte zápasu Miroslava Liby, blízkého přítele Romana Berbra. „Kdyby se ve zprávě objevily výtky, hrozilo by mně pozastavení delegace na několik týdnů. Tomu se chtěl každý rozhodčí vyhnout.“ Druholigový zápas Vyšehrad – Chrudim prý podle Musila nebyl nijak nervózní, ani vyhrocený. Hráči mu údajně po zápase poděkovali za řízení zápasu.
Následně popisuje komunikaci s Rogozem v hotelu Pyramida. „Šlo o zdvořilostní kávu obyvklou před každým zápasem. Na schůzce jsem byl já, Vitner, Koval a Rogoz. Objednali jsme si kávu, a po čase jsem přestal Rogoze vnímat. Mluvil zmateně, roztekaně, byly to takové pohádky. Nedávalo mně to smysl. Vzhledem ke skladbě Rogozových vět jsem po chvíli už jen přemýšlel nad řízením utkání.“
Musil o nabídce úplatku od Romana Rogoze: „Nabídku od něj jsem neakceptoval, ani nepřijal, a to z důvodu, že jsem o žádné nabídce ani neslyšel. Stejně jako ostatní kolegové, seděli jsme společně v Pyramidě, těšili jsme se, až to skončí.“
Musil s popsanými skutky v obžalobě nesouhlasí. „Čtrnáct let jsem pískal, činnost rozhodčího mně přirostla k srdci, měl jsem to rád a snažil se vykonávat funkci rozhodčího podle nejlepšího svědomí.“
Druhý na řadu přichází Jiří Musil, taktéž bývalý rozhodčí. Musil se živí jako číšník, bere 30 tisíc korun měsíčně, prý nemá dluhy, exekuce ani žádný majetek. Přiznává, že soudem mu byl někdy v roce 2013 (rokem si nebyl jistý) odebrán řidičský průkaz kvůli řízení pod vlivem alkoholu.
„Pana Svobodu (měl jí nabízet úplatek) vůbec neznám, viděla jsem ho poprvé před měsícem u soudu. Rozhodčího Janocha jsem vídala pouze jako kolegu při společných delegacích, šlo o můj první zápas po mateřské dovolené,“ prohlásila Štychová, která následně dále odmítla vypovídat, respektive odpovídat na otázky státního zástupce, soudce Žáka, či obhájců obžalovaných.
Štychová vyjádřila svůj nesouhlas s tím, co stojí v obžalobě. „Žádná nabídka na ovlivnění výsledku nikdy nebyla a ani jsem zápas Bohemians B - Brozany nikterak neovlivnila. V přiloženém videu neuvidíte žádnou situaci, kde bych poškodila domácí tým. Vnímala jsem zápas z pozice asistentky jako zcela standardní. Nedostala jsem nic, žádné peníze.“
