Dva předsedové vypovídali u soudu. S Fouskem FAČR vyhnije, udeřil Berbr
U soudu se sešli dva předsedové – jeden bývalý, druhý současný. Vypovídali v kauze Romana Berbra. Dostávali podobné otázky, poskytovali obsahově rozdílné odpovědi. Petr Fousek mluvil přísně diplomatickou řečí, až se na něj musel obořit soudce. Martin Malík byl věcný, konkrétní. „Když si FAČR nechá Petra Fouska, vyhnije zevnitř,“ vypálil na závěr jednání Berbr.
Těžko vidět do hlavy Vladimíra Žáka, ale nezdá se, že by čtvrteční výpovědi, byť se svou formou zásadně lišily, měly na průběh řízení nějaký vliv. Soud chtěl pochopit rozdíly v řízení asociace mezi „berbrovskou diktaturou“ a současným demokratičtějším přístupem. Předseda soudního senátu se toho však moc nedozvěděl...
Především v dopolední části, kdy vystoupil Fousek, byla jeho nejčastější otázka: A co si pod tím mám představit? Šéf českého fotbalu totiž odpovídal neurčitě, fádně, bez konkrétností. Hlavou kroutil nejen přítomný Roman Berbr, ale také Žák.
Soudce: „Víte o podezření z ovlivňování zápasů?“
Fousek: „Podezření existovala. Řešila je komise rozhodčích, vedení asociace.“
Soudce: „Můžete uvést konkrétní případ?“
Fousek: „Žádný si nepamatuju.“
Po patnácti minutách, kdy Fousek v odpovědích využíval přísně diplomatický tón a vše podporoval naučenými politickými frázemi, to Žák nevydržel a na svědka se obořil. „Nechci být zlý, ale nejsme na politickém mítinku, nechceme slyšet obecné formulace.“
Fousek přesto z pozice neuhnul. Takhle se vedl další výslech.
Žák: „Jaké jste měl v roce 2017 informace o stížnostech ohledně vedení fotbalu?“
Fousek: „Je potřeba rozdělit stížnosti na oficiální a neoficiální.“
Žák: „Říkáte, že byste to rozdělil. Rozdělte tedy a buďte konkrétní. Čeho se stížnosti týkaly a kdo je vznášel?“
Fousek: „Týkaly se financí, kredibility sportovních výsledků. Teď si nevybavím žádnou konkrétní stížnost.“
Když se Žák ptal na spojitost Berbra s komisí rozhodčích, dostalo se mu další neurčité odpovědi. Stejně tak při dotazech na vliv klubů na tentýž orgán. Snad pouze jednou zvedli všichni v soudní síni obočí. Bylo to ve chvíli, kdy se Michal Sýkora, právní zástupce Berbra, dotazoval na důvody rezignace Radka Příhody z funkce předsedy komise rozhodčích.
Sýkora: „Stěžovaly si na něj kluby?“
Fousek: „V prohlášení si stěžovaly na nedostatek přípravy, nedostatek koncentrace, na komunikaci.“
Sýkora: „Proběhla schůzka vás, pana Příhody a pana Tvrdíka, kde by se řešila budoucnost pana Příhody?“
Fousek dlouho odpovídal oklikou, až ho soudce vyzval k jasné odpovědi. „Ano,“ ucedil. Na publikum to působilo tak, že předseda musel jít s pravdou ven. Jako by měl obavu z důkazů v rukou obžalované strany.
Sýkora se následně doptával, zda se podobné schůzky účastnil Čupr, Brabec, či Šádek. Tedy zástupci dalších silných fotbalových značek v tuzemsku. Fousek pokaždé odpověděl zamítavě.
Je dost možné, že tato zhruba minutová stať ze soudní síně si bude v českém zákulisí postupně žít svým životem…
Fouskův výslech krátce, ovšem bezskrupulózně, zhodnotil Berbr. „Dneska mě to zničilo, nevím, co k tomu mám říct. Z těch jeho obecných formulací jsem šišatej. Takhle: Demokracie byla stejná za mě jako za něj. Já měl 118 hlasů, on jich měl přes 90. Buď si je zajistíte, nebo ne. S kluby se musí jednat, to jinak nejde. Když se s nimi nedohodnete, nebude komise rozhodčích. Řekl aspoň jednu relevantní věc: Kauzu zná z novin. To je všechno.“
Po Fouskovi nastoupil Martin Malík, předseda v letech 2017-21. I on se vyjadřoval ke vztahu k rozhodčím, k odchodu Romana Hrubeše z komise, logicky k Berbrovi. „Věděl jsem, že komise rozhodčích je středobod. Kdybyste ji ustanovil na sílu, tak kdykoli dojde k nespokojenosti ze strany klubů, jako první spílají předsedovi asociace. Bylo tedy minimálně zapotřebí zeptat se na názor významných klubů, tedy v té době Sparty, Slavie a Plzně. Bylo žádoucí, aby nenastala situace, že někdo bude významně spokojený a někdo ne,“ pravil Malík, během jehož vlády byla ustanovena komise pod nechvalně proslulým (ne)vedením Jozefa Chovance.
I k Malíkovi se Berbr vyjádřil. A opět si u toho vzpomněl na Fouska.
„Málokdo ví, že Martin Malík mluví pravdu. Málokdo ví, že Martin Malík byl nejpracovitější předseda. Ale po dnešku každý ví, že když si FAČR nechá Petra Fouska, vyhnije zevnitř. Jsem rád, že jsem podporoval Martina Malíka.“
Soudní líčení pokračuje v pondělí výslechem dalších svědků.
Zprávy ze dne 21. dubna 2023
Žák zjišťuje, kolikrát Kabyl jako delegát dostal peníze na oběd. „Někdy se to asi stalo. Přišel někdo z domácích a řekl, že hospoda má zavřeno, tak jsme dostali peníze. Prostě se o nás chtěli postarat. Mně to přijde logické,“ říká Kabyl.
Soudce oponuje: „Mně to přijde úsměvné, vlastně dokonce nesmyslné.“
Teď se soudce Žák začíná Kabyla vyptávat, co se dělo po utkání.
„Přišel jsem pár minut po zápase. Rozhodčí psali zápis, přišli vedoucí mužstev. Pak jsem odešel do kabiny delegátů. Rozhodčím jsem řekl, až se přestrojí, ať za mnou přijdou a já jim dám hodnocení.“
„Asi by Rogoz neměl být před zápasem či v jeho průběhu v kabině rozhodčích. Má průpovídky, všichni ho takového znají. Ale nemělo by se to dít,“ říká Kabyl.
Výpověď Kabyla je u konce, nyní se dotazuje předseda soudního senátu. Zjišťuje, jaká je role druhého delegáta. „Jeden posuzuje výkon rozhodčích, druhý má starosti technické věci okolo zápasu. V druhé lize máme tři tisíce na zápas,“ odpovídá Kabyl.
„Po zápase jsem si s rozhodčími povídal o některých momentech. Pak jsem zavolal Berbrovi a Wilczekovi. Následně jsem se vrátil do kabiny rozhodčích, pan Houdek mně dal příspěvek na oběd. To je k tomu utkání všechno,“ líčí Kabyl. „Na Vyšehradě mně nikdo úplatek nenabízel ani nepředal. Neudělal jsem nic špatného.“
Teď Kabyl popisuje jednu ze situací zápasu Vyšehrad - Sokolov, kdy podle něj chyboval pomezní rozhodčí Klupák. Pouští se do nejmenších detailů, jak hráč otáčel hlavou, kdo se do hry zapojil a kdo naopak ne, kdo situaci ovlivnil... Soudce vypadá mírně znudeně.
Kabyl nyní popisuje roli delegáta na zápasech, jde o poměrně nezáživnou pasáž. Do práce delegáta je evidentně zcela ponořen, hovoří o ní detailně a dlouze.
Kabyl byl delegátem u druholigového zápasu Vyšehrad - Sokolov, podle výpovědi Houdka měl obdržet tisíc korun z peněz od Rogoze.
Kabyl začíná popisovat okolnosti inkriminovaného utkání. „Nenašel jsem žádnou kabinu. Slyšel jsem, jak pan Rogoz někomu nadával, že nic není připravené a že takhle se druhá liga nedá hrát. Rogoz mi říkal, že po zápase mě pozve na oběd. Řekl jsem mu, že spěchám. On mně odpověděl, že mně na oběd přispěje. Odvětil jsem, že to není potřeba.“
Myška u policejního výslechu odmítl, že by mu Houdek předal peníze od Rogoze. „Pan Houdek mě po zápase zavolal, vzal si mě stranou. Nevěděl jsem proč, nevím, pro co Houdek sahal do kapsy, mně nic nepředal,“ uvedl.
Myška opouští soudní síň, střídá ho delegát Jiří Kabyl.
Myška řekl, že příchod Rogoze do kabiny sudích o poločasové přestávce „by se neměl stávat“. Přitom kompletní trojice rozhodčích vedla (dle odposlechů) s bývalým sportovním ředitelem Vyšehradu velmi žoviální debatu.
Myška na policii popisoval návštěvu Rogoze o poločasové přestávce. Prý si nepamatuje, zda trojici sudích něco vytýkal, nebo jen komentoval některá rozhodnutí na hřišti. Vyšetřovatelům Myška sdělil, že jej před zápasem Rogoz nekontaktoval s nabídkou úplatku.
Myška: „Nesouhlasím s tím, co mi je kladeno za vinu. Nedopustil jsem se žádného protiprávního jednání. Na otázky odpovídat nebudu.“
Tím Myškova výpověď bleskurychle skončila. Soudce Žák nyní čte Myškovu výpověď z přípravného řízení na Policii ČR.
Pokračuje se, v řečništi již stojí obžalovaný Michal Myška. Figuruje ve stejném utkání jako Houdek, tedy v duelu druhé ligy Vyšehrad - Sokolov. V zápase účinkoval jako pomezní rozhodčí, také on je dle obžaloby vinen z přijetí úplatku.
Nic převratného v Houdkově výpovědi, vysvětlení důvodu předání hotovosti od Rogoze stejně nic nepřebije. Výslech je ukončen, Berbr nemá žádnou připomínku. Soudce Žák vyhlašuje přestávku do 10.30 hodin.
Soudce zaráží, že v době inkriminovaného zápasu si Houdek s Rogozem vyměnil zhruba dvacet zpráv. „To já bych se státním zástupcem nebo s obhájci nikdy neudělal,“ zvedá obočí Žák. Houdek reaguje, že se s Rogozem o žádných osobních věcech nebavil, natož o ovlivnění duelu.
Teď se ptají obhájci, Houdek odpovídá. „Rogoz se v naší kabině zdržel před zápasem asi 45 minut, vedli jsme zcela standardní běžnou komunikaci, byl to takový fotbalový kolorit.“
Nyní se Houdka ptá státní zástupce Jan Scholle. Dle charakteru otázek mu nejde ani tak nejde Houdka, jako o Berbra. Doptává se na semináře pro sudí, na změny v delegacích atd...
Řeší se SMS pár dnů po zápase mezi Vyšehradem a Sokolovem. Rogoz ve zprávě Houdkovi děkuje. „Nevím, co to znamená. Jak říkám, pan Rogoz měl specifické vyjadřování. Už je to strašně dlouhá doba. Nevím, co tím chtěl říct. Pro mě to nebylo nic významného.“
Soudce Žák teď útočí na Houdka.
Žák: „Kolikrát se vám v kariéře stalo, že nebyla připravená šatna?“
Houdek: „Nikdy.“
Žák: „Kolikrát se vám stalo, že vám funkcionář předal v šatně hotovost?“
Houdek: „Nikdy.“
Žák: „Kolik vás stál oběd?“
Houdek: „Nikde jsem se nestavěl.“
Žák: „A panu Klupákovi jste rozdělil na oběd pět tisíc. To mohl pozvat celou vesnici, ne?“
Houdek: „Nevím. Kluby za obědy utrácely celkem dost peněz.“
Žák se ptá, zda existovalo pravidlo, či ujednání zákazu kontaktu s funkcionáři. A to přesně v letech 2018 a 2019. „Nevybavuji si,“ odpovídá Houdek. Žák následně vzpomíná případ majitele Sparty Daniela Křetínského, který v zápase Sparty s Brnem přišel o poločase do kabiny rozhodčích. „Je z toho haló a létají pokuty,“ nadhazuje soudce Houdkovi.
Jak během utkání probíhala poločasová přestávka? „Vím, jen to, co bylo ve spise, protože jsem s tím byl konfrontován tři roky poté. Rogoz přišel do šatny, okomentoval sporné situace, my mu řekli svůj názor a zase odešel.“
Houdek popisuje, jak to dřív probíhalo. „Bylo běžné, že domácí klub pozval rozhodčí na oběd, setkali jsme se s funkcionáři.“
Soudce Žák nyní projevuje poměrně značnou znalost fotbalových zvyklostí, a to ve chvíli, kdy české poměry Houdek srovnává z mezinárodními. Soudce reaguje. „Pozor, ale v zápasech UEFA se na obědě s rozhodčími setkají obě strany zároveň. Tam je to opravdu společenská událost.“
Teď se ptá soudce Vladimír Žák. Houdek vysvětluje, že za takovou částku (8 tisíc) by nikdy nikdo neovlivnil utkání. „Brali jsme 25 a 15 tisíc za zápas,“ podotýká.
Žák se ptá na Rogoze. „Tykali jsme si. Znal jsem ho deset dvanáct let, vyloženě z fotbalového prostředí.“ Jeho narážky? „Vytvářel tím možná tlak, ale já to chápal jako společenskou komunikaci,“ říká Houdek.
