Dva předsedové vypovídali u soudu. S Fouskem FAČR vyhnije, udeřil Berbr
U soudu se sešli dva předsedové – jeden bývalý, druhý současný. Vypovídali v kauze Romana Berbra. Dostávali podobné otázky, poskytovali obsahově rozdílné odpovědi. Petr Fousek mluvil přísně diplomatickou řečí, až se na něj musel obořit soudce. Martin Malík byl věcný, konkrétní. „Když si FAČR nechá Petra Fouska, vyhnije zevnitř,“ vypálil na závěr jednání Berbr.
Těžko vidět do hlavy Vladimíra Žáka, ale nezdá se, že by čtvrteční výpovědi, byť se svou formou zásadně lišily, měly na průběh řízení nějaký vliv. Soud chtěl pochopit rozdíly v řízení asociace mezi „berbrovskou diktaturou“ a současným demokratičtějším přístupem. Předseda soudního senátu se toho však moc nedozvěděl...
Především v dopolední části, kdy vystoupil Fousek, byla jeho nejčastější otázka: A co si pod tím mám představit? Šéf českého fotbalu totiž odpovídal neurčitě, fádně, bez konkrétností. Hlavou kroutil nejen přítomný Roman Berbr, ale také Žák.
Soudce: „Víte o podezření z ovlivňování zápasů?“
Fousek: „Podezření existovala. Řešila je komise rozhodčích, vedení asociace.“
Soudce: „Můžete uvést konkrétní případ?“
Fousek: „Žádný si nepamatuju.“
Po patnácti minutách, kdy Fousek v odpovědích využíval přísně diplomatický tón a vše podporoval naučenými politickými frázemi, to Žák nevydržel a na svědka se obořil. „Nechci být zlý, ale nejsme na politickém mítinku, nechceme slyšet obecné formulace.“
Fousek přesto z pozice neuhnul. Takhle se vedl další výslech.
Žák: „Jaké jste měl v roce 2017 informace o stížnostech ohledně vedení fotbalu?“
Fousek: „Je potřeba rozdělit stížnosti na oficiální a neoficiální.“
Žák: „Říkáte, že byste to rozdělil. Rozdělte tedy a buďte konkrétní. Čeho se stížnosti týkaly a kdo je vznášel?“
Fousek: „Týkaly se financí, kredibility sportovních výsledků. Teď si nevybavím žádnou konkrétní stížnost.“
Když se Žák ptal na spojitost Berbra s komisí rozhodčích, dostalo se mu další neurčité odpovědi. Stejně tak při dotazech na vliv klubů na tentýž orgán. Snad pouze jednou zvedli všichni v soudní síni obočí. Bylo to ve chvíli, kdy se Michal Sýkora, právní zástupce Berbra, dotazoval na důvody rezignace Radka Příhody z funkce předsedy komise rozhodčích.
Sýkora: „Stěžovaly si na něj kluby?“
Fousek: „V prohlášení si stěžovaly na nedostatek přípravy, nedostatek koncentrace, na komunikaci.“
Sýkora: „Proběhla schůzka vás, pana Příhody a pana Tvrdíka, kde by se řešila budoucnost pana Příhody?“
Fousek dlouho odpovídal oklikou, až ho soudce vyzval k jasné odpovědi. „Ano,“ ucedil. Na publikum to působilo tak, že předseda musel jít s pravdou ven. Jako by měl obavu z důkazů v rukou obžalované strany.
Sýkora se následně doptával, zda se podobné schůzky účastnil Čupr, Brabec, či Šádek. Tedy zástupci dalších silných fotbalových značek v tuzemsku. Fousek pokaždé odpověděl zamítavě.
Je dost možné, že tato zhruba minutová stať ze soudní síně si bude v českém zákulisí postupně žít svým životem…
Fouskův výslech krátce, ovšem bezskrupulózně, zhodnotil Berbr. „Dneska mě to zničilo, nevím, co k tomu mám říct. Z těch jeho obecných formulací jsem šišatej. Takhle: Demokracie byla stejná za mě jako za něj. Já měl 118 hlasů, on jich měl přes 90. Buď si je zajistíte, nebo ne. S kluby se musí jednat, to jinak nejde. Když se s nimi nedohodnete, nebude komise rozhodčích. Řekl aspoň jednu relevantní věc: Kauzu zná z novin. To je všechno.“
Po Fouskovi nastoupil Martin Malík, předseda v letech 2017-21. I on se vyjadřoval ke vztahu k rozhodčím, k odchodu Romana Hrubeše z komise, logicky k Berbrovi. „Věděl jsem, že komise rozhodčích je středobod. Kdybyste ji ustanovil na sílu, tak kdykoli dojde k nespokojenosti ze strany klubů, jako první spílají předsedovi asociace. Bylo tedy minimálně zapotřebí zeptat se na názor významných klubů, tedy v té době Sparty, Slavie a Plzně. Bylo žádoucí, aby nenastala situace, že někdo bude významně spokojený a někdo ne,“ pravil Malík, během jehož vlády byla ustanovena komise pod nechvalně proslulým (ne)vedením Jozefa Chovance.
I k Malíkovi se Berbr vyjádřil. A opět si u toho vzpomněl na Fouska.
„Málokdo ví, že Martin Malík mluví pravdu. Málokdo ví, že Martin Malík byl nejpracovitější předseda. Ale po dnešku každý ví, že když si FAČR nechá Petra Fouska, vyhnije zevnitř. Jsem rád, že jsem podporoval Martina Malíka.“
Soudní líčení pokračuje v pondělí výslechem dalších svědků.
Zprávy ze dne 19. června 2024
Soudce pokračuje:Roman Berbr způsobil na cizím majetku značnou škodu. Roman Rogoz sám poskytl úplatek, způsobil na cizím majetku značnou škodu. Zdá se, že se pomalu blíží chvíle, kdy zazní tresty.
Roman Berbr, ačkoliv už bylo jeho jméno soudcem Vladimírem Žákem zmíněno v souvislosti s pronevěrou peněz z PKFS, zachovává při čtení rozsudku kamennou tvář, vnitřní napětí na sobě nedává znát. Stále se čeká na verdikty ohledně výše trestu.
Vinní: Svoboda (Chřestýš) a Štychová za ovlivnění utkání ve prospěch Sokola Brozany. Věci se účastnil i Tomáš Grímm, již odsouzený na základě dohody o vině a trestu.
Vinní: Rogoz, Cihlář, Vlasjuk, Vyšehrad. Opět jde o ovlivnění utkání.
Vinní: Rogoz, Koval, Musil, Vittner, Vyšehrad. Pokus o ovlivnění utkání.
Dále znovu vinní: Berbr, Káník, Rogoz. Opět faktury, opět zpronevěra, nyní za zakoupení sportovních potřeb a uspořádání seminářů, o nichž věděli, že k jejich uspořádání nedojde. Škoda ve druhém případě: 849 964,50.
Vladimír Žák už čte verdikt u osmého řešeného případu. V bodě číslo 7 poprvé zmínil Romana Berbra, přisuzuje mu nelegální vyvádění peněz přes fiktivní faktury z účtů Plzeňského fotbalového svazu, kterému předsedal.
Teď vinní: Berbr, Káník, Rogoz. Za nelegální vystavení faktury ve výši 733 000 korun pro Plzeňský KFS a faktury ve výši 744 392 korun. Berbr ačkoli věděl, že plnění nikdy nebude poskytnuto, dal pokyn k proplacení faktur.
Jinými slovy: ve věci zpronevěry je Berbr (i Rogoz a Káník) uznán vinným.
Soudce pokračuje, další vinní jsou Rogoz, Martin Uvíra a Slavoj Vyšehrad. Vždy následuje konkrétní důvod, nyní jde o úplatky v souvislosti se zápasy Vyšehradu.
Pokračujeme: Rogoz, Hájek, Vyšehrad. Dále pak: Rogoz, Vyšehrad. Teď za ovlivnění utkání ČFL Vyšehrad–Litomeřicko. Ve vysvětlění figuruje i jméno Marka Janocha, ten však už uzavřel dohodu o vině a trestu. Další vinní jsou Káník, Rogoz, Myška, Kabyl a Vyšehrad.
Ano, jméno Romana Berbra ještě nezaznělo.
Soudce nyní čte: Obžalovaní Roman Berbr, Michal Káník, Roman Rogoz a pokračuje s dalšími jmény, u všech uvádí plnou adresu a datum narození. Takže napětí...
„…jsou vinni, že Roman Rogoz“ – a soudce vypočítává zápasy, které Rogoz měl ovlivnit. Podrobně vysvětluje.
další vinní: Rogoz a Jiří Kříž. Ano, znovu Rogoz. Soudce jde po skutcích, takže Rogoz i jiní se mohou opakovat.
Soudce Vladimír Žák začíná technickými procedurami, ověřuje, kdo z obžalovaných a jejich advokátů je přítomný v soudní síni. Za malý moment by měl začít číst verdikty nad všemi obžalovanými, což může trvat minimálně celé dopoledne.
Všichni jsou v soudní síni. Soudce Vladimír Žák povoluje zvukové, nikoli obrazové záznamy. Kdo chybí, je Roman Rogoz, přítomen je jeho obhájce Oldřich Chudoba.
Tak změna. Už je tu hlavní postava, Roman Berbr. Vypadá uvolněně.
Začínat se má za deset minut. Kromě Jana Cihláře nikdo z obžalovaných zatím není na místě.
Jak to vidí Berbr? Stále vinu odmítá a žádá zproštění viny. „Jsem nevinen,“ říká od prvního dne procesu, který začal loni v dubnu. K soudu chodí téměř bez výjimky každý den jeho jednání a spolu se svými obhájci vysvětluje, proč se ničeho nedopustil. Jeho obhájci předtím zpochybnili výpovědi svědků (především bývalého sudího Tomáše Grímma), kteří přijali dohody o vině a trestu, odmítli důkazy, které přednesl na minulých líčeních státní zástupce Jan Scholle.
Co chce obžaloba? Berbr se podle ní dopustil zpronevěry na Plzeňském fotbalovém svazu, podplacení, pomoci k podplacení a účasti na organizované zločinecké skupině. Trestní zákoník za takové jednání umožňuje udělit trest od tří do dvanácti let.
Další dva nepodmíněné tresty chce státní zástupce Jan Scholle pro Romana Rogoze (7,5 roku + 350 000 korun) a Michala Káníka (6 let a 8 měsíců + 504 000 korun). Zbylým čtrnácti osobám včetně právnické – Slavoje Vyšehrad – hrozí podmíněné tresty.
Zprávy ze dne 26. dubna 2024
Tím je dnešní program u soudu v Plzni vyčerpaný. Následovat bude porada senátu. Soudce Vladimír Žák oznámil další jednání na 19. června, jak již avizoval. Mělo by padnout rozhodnutí, ale soudce připustil, že ho nemusí kvůli komplikovanosti případu stihnout a termín se může posunout. Děkujeme za pozornost.
Možnosti posledního slova využila i bývalá sudí Jana Štychová. V soudní síni jí bylo špatně rozumět, ale jako jiní obžalovaní zpochybnila závěry státního zástupce a popírá svou vinu.
Poslední slovo Martina Pýchy, bývalého funkcionáře třetiligového Litoměřicka: „Je mi kladeno za vinu, že jsem si volal s panem Berbrem, panem Rogozem a jinými funkcionáři, že jsem pro někoho udělal něco za peníze. Do fotbalu jsem investoval podstatnou část života, mám zde kamarády a dělal v něm všechno podle své nejlepší vůle.“
Poslední slovo bývalého sudího Jana Cihláře: „Kdybych se cítil vinen, přijal bych nabídku státního zástupce o vině a trestu výměnou za symbolický trest. Ale důkaz neviny je pro mě klíčový. Nepřistoupil jsem na to, sešel bych ze svých přesvědčení. Věřím, že ve společnosti existuje spravedlnost.“
Závěr vystoupení Romana Rogoze: „Nevím, jak dokazovat nevinu nebo jiné chování, když je spis postavený jednostranně. Byli jsme na začátku odsouzeni prostřednictvím médií. Nezbývá mi než doufat, že jejich tlak nedopadne na senát. Neumím vrátit čas, přišel jsem o to, co jsem miloval. Slova o mafii jsou přehnaná, ohrožují celou moji rodinu.“
Rogoz zdůvodňuje, jak dal rozhodčím osm tisíc jako stravné: „Když se na to budu chtít podívat negativně, řeknete si, že to není běžné a je to úplatek. Ale my neměli prostory pro VIP, hráli jsme na vypůjčeném stadionu. Nabídl jsem rozhodčím, aby šli do hotelu na snídani. To odmítli, po utkání jsem jim jako omluvu dal peníze na jídlo, aby si někam zašli, Měl jsme jim snad dát dva tisíce, aby to vypadalo lépe? Takhle to nechodilo. Pro mě byl vždycky partnerem hlavní rozhodčí, on rozhodl, zda po utkání půjdou na večeři. Proto mi přišlo zcela normální mu dát peníze na jídlo.“
