Dva předsedové vypovídali u soudu. S Fouskem FAČR vyhnije, udeřil Berbr
U soudu se sešli dva předsedové – jeden bývalý, druhý současný. Vypovídali v kauze Romana Berbra. Dostávali podobné otázky, poskytovali obsahově rozdílné odpovědi. Petr Fousek mluvil přísně diplomatickou řečí, až se na něj musel obořit soudce. Martin Malík byl věcný, konkrétní. „Když si FAČR nechá Petra Fouska, vyhnije zevnitř,“ vypálil na závěr jednání Berbr.
Těžko vidět do hlavy Vladimíra Žáka, ale nezdá se, že by čtvrteční výpovědi, byť se svou formou zásadně lišily, měly na průběh řízení nějaký vliv. Soud chtěl pochopit rozdíly v řízení asociace mezi „berbrovskou diktaturou“ a současným demokratičtějším přístupem. Předseda soudního senátu se toho však moc nedozvěděl...
Především v dopolední části, kdy vystoupil Fousek, byla jeho nejčastější otázka: A co si pod tím mám představit? Šéf českého fotbalu totiž odpovídal neurčitě, fádně, bez konkrétností. Hlavou kroutil nejen přítomný Roman Berbr, ale také Žák.
Soudce: „Víte o podezření z ovlivňování zápasů?“
Fousek: „Podezření existovala. Řešila je komise rozhodčích, vedení asociace.“
Soudce: „Můžete uvést konkrétní případ?“
Fousek: „Žádný si nepamatuju.“
Po patnácti minutách, kdy Fousek v odpovědích využíval přísně diplomatický tón a vše podporoval naučenými politickými frázemi, to Žák nevydržel a na svědka se obořil. „Nechci být zlý, ale nejsme na politickém mítinku, nechceme slyšet obecné formulace.“
Fousek přesto z pozice neuhnul. Takhle se vedl další výslech.
Žák: „Jaké jste měl v roce 2017 informace o stížnostech ohledně vedení fotbalu?“
Fousek: „Je potřeba rozdělit stížnosti na oficiální a neoficiální.“
Žák: „Říkáte, že byste to rozdělil. Rozdělte tedy a buďte konkrétní. Čeho se stížnosti týkaly a kdo je vznášel?“
Fousek: „Týkaly se financí, kredibility sportovních výsledků. Teď si nevybavím žádnou konkrétní stížnost.“
Když se Žák ptal na spojitost Berbra s komisí rozhodčích, dostalo se mu další neurčité odpovědi. Stejně tak při dotazech na vliv klubů na tentýž orgán. Snad pouze jednou zvedli všichni v soudní síni obočí. Bylo to ve chvíli, kdy se Michal Sýkora, právní zástupce Berbra, dotazoval na důvody rezignace Radka Příhody z funkce předsedy komise rozhodčích.
Sýkora: „Stěžovaly si na něj kluby?“
Fousek: „V prohlášení si stěžovaly na nedostatek přípravy, nedostatek koncentrace, na komunikaci.“
Sýkora: „Proběhla schůzka vás, pana Příhody a pana Tvrdíka, kde by se řešila budoucnost pana Příhody?“
Fousek dlouho odpovídal oklikou, až ho soudce vyzval k jasné odpovědi. „Ano,“ ucedil. Na publikum to působilo tak, že předseda musel jít s pravdou ven. Jako by měl obavu z důkazů v rukou obžalované strany.
Sýkora se následně doptával, zda se podobné schůzky účastnil Čupr, Brabec, či Šádek. Tedy zástupci dalších silných fotbalových značek v tuzemsku. Fousek pokaždé odpověděl zamítavě.
Je dost možné, že tato zhruba minutová stať ze soudní síně si bude v českém zákulisí postupně žít svým životem…
Fouskův výslech krátce, ovšem bezskrupulózně, zhodnotil Berbr. „Dneska mě to zničilo, nevím, co k tomu mám říct. Z těch jeho obecných formulací jsem šišatej. Takhle: Demokracie byla stejná za mě jako za něj. Já měl 118 hlasů, on jich měl přes 90. Buď si je zajistíte, nebo ne. S kluby se musí jednat, to jinak nejde. Když se s nimi nedohodnete, nebude komise rozhodčích. Řekl aspoň jednu relevantní věc: Kauzu zná z novin. To je všechno.“
Po Fouskovi nastoupil Martin Malík, předseda v letech 2017-21. I on se vyjadřoval ke vztahu k rozhodčím, k odchodu Romana Hrubeše z komise, logicky k Berbrovi. „Věděl jsem, že komise rozhodčích je středobod. Kdybyste ji ustanovil na sílu, tak kdykoli dojde k nespokojenosti ze strany klubů, jako první spílají předsedovi asociace. Bylo tedy minimálně zapotřebí zeptat se na názor významných klubů, tedy v té době Sparty, Slavie a Plzně. Bylo žádoucí, aby nenastala situace, že někdo bude významně spokojený a někdo ne,“ pravil Malík, během jehož vlády byla ustanovena komise pod nechvalně proslulým (ne)vedením Jozefa Chovance.
I k Malíkovi se Berbr vyjádřil. A opět si u toho vzpomněl na Fouska.
„Málokdo ví, že Martin Malík mluví pravdu. Málokdo ví, že Martin Malík byl nejpracovitější předseda. Ale po dnešku každý ví, že když si FAČR nechá Petra Fouska, vyhnije zevnitř. Jsem rád, že jsem podporoval Martina Malíka.“
Soudní líčení pokračuje v pondělí výslechem dalších svědků.
Zprávy ze dne 26. dubna 2024
„Pokud jde o sklady, zaznívaly pochybnosti o tom, kolik vlastně skladů je, které svaz užíval a co se v nich nacházelo. Hovořili o tom i svědci, kteří v nich v průběhu let osobně byli, svědek Kohout (bývalý dlouholetý sekretář PKFS). Po přestěhování do areálu Viktorie Plzeň byly tři sklady, v areálu, v Sušické a v Nýřanech u Plzně. Nebylo rozděleno, co v kterém skladu je,“ popisuje Gřivna a rozebírá, kdo měl přístup do kterého. Policie řešila, že ve skladech chybělo zboží, které si Berbr nechal prostřednictvím svazu vyfakturovat.
Gřivna začíná tím, že nelze prokázat Berbrův úmysl v otázce přisvojení si peněz z Plzeňského krajského fotbalového svazu, z čehož ho viní obžaloba. „Musí vzniknout skutečná škoda, která je způsobená úmyslným protiprávním jednáním pachatele,“ sděluje.
„Plzeňskému svazu žádná škoda nevznikla. A pokud tam rozdíl je, nevznikl jednáním obžalovaného (Berbra). Dokonce v jednom případě vyjednal velkou slevu při nákupu zboží (zřejmě myslí nákup fotbalových míčů).“
Gřivna hodlá hovořit zhruba hodinu a čtvrt, má vyhotovených sedmnáct stran písemného textu
Odpolední část líčení u plzeňského soudu začíná. Ke slovu se dostává Tomáš Gřivna, advokát Romana Berbra, a též společník advokátní kanceláře Gřivna&Šmerda zastupujicí bývalého místopředsedu svazu.
Bude hovořit o dvou tématech - o údajné zpronevěře a vyvedení peněz z Krajského fotbalového svazu v Plzni a také organizované zločinecké skupině. Obžaloba Berbra viní z toho, že byl její hlavou. Na závěr své řeči chce nabídnout návrhy trestů tak, jak je vidí obhajoba.
Sýkora dokončil svou řeč týkající se zejména zpochybňování důkazů ohledně ovlivňování zápasů nižších soutěží a zapojení Romana Berbra. Soudce Vladimír Žák přerušuje jednání do 12.45, poté bude pokračovat poslední Berbrův zástupce přítomný u okresního soudu Tomáš Gřivna. Avizoval, že jeho řeč potrvá přibližně hodinu.
Sýkora hovoří už hodinu a nevypadá, že svou řeč vyčerpal. Pozornost přítomných v soudní síni kolísá, Roman Berbr se snaží na lavici pro obžalované udržet koncentraci a poslouchat svého advokáta. Řeč se točí okolo jednotlivých skutků, které jsou v obžalobě, na kterých se Berbr dle svého obhájce v žádném případě nemohl podílet.
„Výrok, že Roman Berbr ovlivňoval komisi rozhodčích, je pouze prázdnou floskulí, státní zástupce k tomu nepředložil jediný důkaz. Roman Berbr komisi rozhodčích neovlivňoval.“ Podobně hovoří Sýkora i kolem možného ovlivňování u soudu řešených zápasů nižších soutěží. Berbr podle něj do ničeho nezasahoval, nic neovlivňoval, nic z toho nelze dokázat.
„Berbr nevěděl o navržení žádného úplatku, státní zástupce se dovolává svého dojmu, nemá na to důkazy. Neexistuje jediný důkaz, že Roman Berbr věděl o nabídce úplatku od Romana Rogoze,“ mimo jiné zdůrazňuje Sýkora.
Hovoří i o jednotlivých zápasech. Nemá cenu zacházet do detailů. Prakticky v každé větě říká, že neexistuje důkaz, že by se Berbr dopustil ovlivňování zápasů, podplácení a že by řídil organizovanou skupinu.
Sýkora právě pronesl poněkud úsměvnou větu. „Proč by pan Berbr ovlivňoval zápasy třetí ligy? Proč by to dělal? Neexistuje jediné rozumné vysvětlení.“
Sýkora zmiňuje i to, že Berbrův vliv byl často zveličovaný: „Roman Berbr patřil k nejvýznamnějším představitelům fotbalové asociace. Někteří prodávali vlastní vliv ve stylu sešel jsem se s ním, viděl jsem se s ním…“
Soudce Vladimír Žák souhlasil s tím, aby Sýkora pokračoval v další části závěrečné řeči. Mluví už více jak půl hodiny, nyní se věnuje zpochybňováním jednotlivých skutků, které jsou Berbrovi přisuzovány v obžalobě. Dostává se i do konkrétností, rozebírá zápasy, které dle obžaloby měl Berbr ovlivnit.
„Odmítám některé výpovědi, zejména ty, co by mohly nést skutkovou podstatu křivé výpovědi. Navrhuji prověření kvůli jejich možné nepravdivosti,“ říká Bebrův obhájce Sýkora.
Pozor! Sýkora parafrázuje slavný výrok básníka Jaroslava Seiferta. „Smlčí-li pravdu kdokoliv jiný, může to být taktický manévr. Smlčí-li pravdu spisovatel, lže!“ V soudní síni zaznělo následující: „Smlčí-li pravdu kdokoliv jiný, může to být taktický manévr. Smlčí-li pravdu státní zástupce, lže!“
Michal Sýkora vystupuje jako celý rok u soudu. Velmi důrazně zpochybňuje práci státního zástupce a jím předložené důkazy, mimo jiné i některé nahrávky z odposlechů, které jsou podle něj vytržené z kontextu, manipulativní a netýkají se předmětu obžaloby.
Jestliže u některých účastníků soudního líčení je po hodině a dvaceti minutách znát mírná únava, Berbr vypadá velmi soustředěně a pozorně poslouchá každé slovo svých obhájců.
Sýkora se dál velmi ostře pouští do argumentací státního zástupce: „Slova státního zástupce, že Roman Berbr ovlivňoval rozhodčí profesionálních soutěží a instruoval je, jak mají zápasy řídit, je třeba velmi důrazně odmítnout. Není to pravda, u soudu se vůbec neprojednávaly zápasy z profesionálních soutěží. Bavíme se tady o amatérských soutěžích.“
Sledujeme stejný scénář jako v případu Miroslava Pelty, bývalého svazového předsedy. I dnes se obhájci Berbra snaží totálně rozbít obžalobu Jana Scholleho, státního zástupce. U Pelty se to však advokátům nepovedlo, v dotační kauze byl nepravomocně odsouzen na šest let nepodmíněně.
„Považuji za manipulativní, že státní zástupce v případu mého klienta hovoří o zápasech, z kterých můj klient není obžalovaný. Je třeba přísně rozlišit, co je důkaz, a co je pouze obecné tvrzení, které má soud, případně veřejnost, ovlivnit,“ pokračuje Berbrův obhájce Sýkora.
Sýkora říká: „V úvodu musím reagovat na závěrečnou řeč pana státního zástupce. Budu kritický a hodnocení bude pro pana zástupce nepříjemné. Snažili jsme se vést aktivní obhajobu. Když jsme cítili, že je soud na pochybách, přinesli jsme další důkazy. Obžalobu pana státního zástupce nepřijímám. Bylo pro nás překvapením, jak slabou závěrečnou řeč státní zástupce pronesl. Jen prázdné floskule, spoustu řečnických otázek a spekulací.“
Lukáš Bohuslav svou řeč plnou právních odborných pojmů a citací ukončil, na řadu jde se svou závěrečnou řečí Berbrův hlavní obhájce Michal Sýkora.
Záměr Berbrova zástupce je jasný – co nejvíc zpochybnit výpovědi, které během rok trvajícího hlavního líčení u soudu hrají proti jeho klientovi. Bohuslav cituje evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku: „Dohoda o vině a trestu je sjednaná s plným vědomím případu, obsah dohody o vině a trestu musí podléhat dostatečnému soudnímu přezkumu.“
