Když se řekne Izrael, asi se vám jako první vybaví něco jiného než hokej. Pro Eliezera Šerbatova je ale životní láskou. Jeho příběh by vydal na knihu, život se s ním moc nemazal. Jeho rodina utekla za lepšími podmínkami z Ruska přes Izrael až do Kanady, kde začal s hokejem. „Na imigračním úřadu táta řekl, že ze mě bude nový Guy Lafleur, potom nás pustili do země,“ vypráví svůj příběh pro IIHF.com. Aktuálně 26letý útočník Slovanu Bratislava je vůbec prvním Izraelcem hrající v KHL.
Rodina Šerbatových v 80. letech utekla z Ruska a přestěhovala se do Izraele. „Tam to tehdy ale taky nebylo ideální, byla tam válka,“ podotýká Šerbatov. S dvouletým Eliezerem se pak rodina přemístila do Kanady. „Už v Izraeli chtěl táta ze mě udělat hokejistu,“ vzpomíná hbitý útočník. Dětství neměl lehké. Jeho rodina nepatřila mezi bohaté. „Spal jsem ve velké krabici od cigaret Marlboro,“ přiblížil Šerbatov bídu židovské rodiny.
Bruslit začal v pěti letech, začátky však byly krušné. „Bylo to strašné. Začal jsem bruslit s celým týmem, ale byl jsem ze všech nejhorší. Když mě táta viděl, nemohl uvěřit, že za mě utratil tolik peněz a řekl mamce, aby mě naučila bruslit,“ zmínil Šerbatov.
To byl dobrý nápad, protože jeho maminka Anna bývala krasobruslařkou. „A během jednoho roku jsem bruslil nejlépe,“ dodává s úsměvem její syn. Aby následně pomohla s rodinným rozpočtem, začala dělat bruslařské kurzy. Dnes její škola „power skatingu“ v Montrealu patří k vyhlášeným. „Řada hráčů z NHL se tam v létě chodí zdokonalovat,“ zmiňuje hrdě Šerbatov.
Rodák z Rehovotu měří na hokejistu podprůměrných 174 centimetrů. S výškou měl problém celou kariéru. „Byl jsem nejmenší hráč. Vždy jsem musel dokázat, že jsem nejlepší. Proto jsem byl každý den s bratrem, který je MMA zápasník, v posilovně a s mámou na ledě, abych se snažil být ve všem lepší. Nebyl čas chodit ven na párty jako ostatní kluci.“
Jak začít v KHL? Slovan je nejlepší
Další životní překážku postavilo před houževnatého Izraelce těžké zranění. „Měl jsem poškozený a stlačený nerv v levé noze,“ vzpomíná na těžké období v roce 2005. Hokej nehrál celé tři roky, řešilo se, jestli bude moct vůbec chodit.
„Bylo to pro mě frustrující. Doktor mi řekl, že už nikdy nebudu hrát hokej. Nerv byl úplně poškozený. Teď nemám žádný cit od kolena dolů, říká se tomu mrtvá noha. Legrační je, že mě lidé považují za nejrychlejšího bruslaře,“ usmívá se Šerbatov.
Po uzdravení strávil dvě sezony v kanadské juniorce, následně hrál ve Francii a poslední čtyři roky strávil v kazašské nejvyšší soutěži. V létě 2017 zamířil na zkušenou do Slovanu Bratislava. A hned se chytil.
„Pro start kariéry v KHL není lepší místo než Slovan. Lidé mě přivítali s otevřenou náručí, fanoušci jsou úžasní. Adaptace byla rychlá, ale je to pro mě velký skok oproti Kazachstánu a ještě větší oproti Izraeli,“ říká o angažmá v hlavním městě Slovenska. V 31 zápasech nasbíral čtyři body (1+3).
Za to, že se jako první izraelský hokejista prosadil v KHL, vděčí především otci. „Otec byl v Moskvě inženýr, ale v Kanadě začal pracovat v pizzerii, takže jsme měli každý den jídlo. Je to velmi chytrý muž a skvělý obchodník. Vděčím mu za to, co pro rodinu udělal a jak nás vychoval,“ prohlásil hrdě Šerbatov.
