První krůčky na bruslích dělal v Třinci. Ve stejném městě se teď Filip Zadina připravuje pod dohledem svého táty Marka i na frontální útok na NHL. Jako číslo šest si ho na draftu vybrali Detroit Red Wings. „NHL je můj klukovský sen a chci pro něj udělat všechno,“ říká odhodlaně. Věříte mu to. Chce se teď co nejlépe nachystat na přechod do dospělého hokeje.
Dodělat autoškolu. Dokončit třetí ročník dálkového studia. Připravit se na NHL. Filip Zadina zažívá vskutku perné léto. Z pomyslného seznamu postupně odškrtává jednu položku za druhou. Jde za svým snem. Krok za krokem. „Tak mě to táta naučil,“ usmívá se v rozhovoru pro Sport. „Nikdy nepřestaň bruslit, nikdy nepřestávej hýbat nohama. Jen tak se dostaneš dopředu.“
Je to vaše zatím nejnáročnější léto?
„Myslím, že jo. Když se blížily combine (fyzické) testy a draft, všechno se dělo rychle. Nic moc jsem nestíhal, ani trénovat. Jsem rád, že se to po testech trochu ustálilo a mohl jsem se připravovat na sezonu. Pak přišel draft a po něm jsem se do toho obul. Jsem v plné přípravě, v plné fázi. Chci se připravit, abych na tom byl co nejlépe fyzicky a silově.“
Je teď pro vás náročnější se na sezonu vybavit fyzicky, nebo psychicky?
„I psychicky to bude náročné, ale mně to nevadí. Je to součást hokeje, je to NHL. Na něco takového jsem čekal. A jsem rád, že řeším tohle. Lepší, než aby o vás nikdo neměl zájem. Hokej miluju, trénování taky, baví mě. Obul jsem se do toho a chci být připravený.“
Ale neřešíte jenom hokej. Jak vám to jde v autoškole?
(pousměje se) „Naštěstí jezdíme v Těšíně, kde nic moc nejezdí a je to takové klidnější. Soustředím se i na autoškolu, abych ji zvládl, měl řidičák a mohl v Americe jezdit na zimák. Dělat autoškolu až v Detroitu, to by asi pro mě jako začátečníka bylo hodně těžký.“
Co vám dělá v autě největší problémy?
„Nejhorší jsou přechody pro chodce. Abych nezazmatkoval, aby mi tam někdo neskočil, abych prudce nezabrzdil a tak.“
A jak bojujete se školou?
„Snažím se ji dělat dálkově, je to těžké. Během sezony není moc síla. Čas by možná i byl, ale psychická síla ne. Zápasy, tréninky... Ale snažím se a doufám, že si uzavřu třetí ročník, aby mě pustili dál. Pak to bude to samé. Po sezoně v Americe to zase budu honit.“
Co děláte za školu?
„Sportovní management na Kladně. Dálkově. Oni chápou, že hraju v zahraničí, a vychází mi vstříc.“
Není to stejná škola, na které Jágr maturoval ve třiceti?
„Nevím přesně. Ale kdybych měl mít v zámoří stejnou kariéru jako Jágr a škola se mi kvůli tomu protáhla, tak bych se vůbec nezlobil. (usměje se) To bych si klidně maturitu taky udělal třeba až ve čtyřiceti, to by mi nevadilo.“
I před rokem jste šel v létě na led v Třinci. Jaký máte vztah k tomuto městu?
„Narodil jsem se v Pardubicích, ale vyrůstal jsem tady. Taťka v Třinci dlouho hrál, chodil jsem tady do školky. Ještě na staré hale jsem dělal své první krůčky. Učil jsem se bruslit, vstřebával základy. Až po návratu do Pardubic jsem tam začal hrát hokej. Ale první krůčky na bruslích jsem dělal v Třinci.“
Na draftu si vás vybral Detroit. Kolikrát už jste od té doby slyšel, jak to mají mladí hráči v Detroitu těžké? Že to tam je na dlouhé lokty, než mladého pustí do prvního týmu?
„Párkrát ano, abych pravdu řekl. Vždycky je to o samotném hráči. Když třeba není tak dobrý, tak ho pošlou na farmu. Aby se tam vyhrál. Musí makat, aby se do NHL dostal. Myslím, že když jste draftovaní takhle vysoko, chce vám tým pomoct. Není to tak, že vás pošle dolů jen tak pro nic za nic. Věřím, že mi tým bude chtít pomoct. Je to jenom na mně. Že nemají důvod mě posílat dolů, když budu hrát dobře. Když na to člověk má, hraje. Když ne, jde dolů. Ať na sobě maká víc a může hrát NHL.“
Pravda je, že Detroit neměl 28 let taky vysoko draftovaného hráče. Může i to být pro klub novinka?
„Může být. Vždycky měli výborný tým, ale poslední dva roky nebyli v play off. To je pro mě právě dobře, abych ukázal, že na to mám a můžu týmu pomoct.“
Cítíte, že by se klub také mohl vydat cestou mládí, dravosti a rychlosti?
„Myslím, že ano. Budou chtít takto hrát a tým v tomto duchu stavět. Říkali, že dávali málo gólů, že prohrávali o gól, o dva. Mě sledovali, říkali, že gól dát umím, že jsem hrál dobře minulou sezonu. Proto si mě vybrali, že umím vystřelit, trefit se, nahrát. Budou čekat tyhle věci a já doufám, že nezklamu.“
Když jste tam byl nedávno na kempu, byli nadšení. Sledoval jste ohlasy?
„Jo, byl jsem připravený a letěl jsem tam natrénovaný. Testy byly v pořádku, neztrácel jsem a kemp mi taky sedl. Měl jsem dobré spoluhráče, mladí kluci jsou tam dobří, přejí si. Ano, rivalita tam bezpochyby je, ale není to tak, že by si podráželi nohy. Když poznají, že jste lepší, chtějí se vám vyrovnat. Nepomlouvají. V Evropě, tím spíš v Česku, se tohle děje. Tam je mentalita jiná. Každý chce bojovat o místo nahoře.“
Sedl jste si tam už s někým?
„Hrál jsem s Michaelem Rasmussenem, byl draftovaný minulý rok, myslím devátý. Hráč před brankoviště, vysoký, silný centr, hladový. Vůbec by mi nevadilo hrát do budoucna třeba s ním. Ale vůbec nevím, jak to budou vidět trenéři.“
Vy máte hlavu nastavenou na NHL?
„Ano. Jdu tam s tím, že se o místo budu rvát celou sezonu. Kdyby to nevyšlo, pošlou mě dolů. Budu na sobě pracovat.“
Případný návrat do Evropy na rozehrání v seniorské soutěži, jako Nečas před rokem, by nebyl ve hře?
„Já už hrál minulou sezonu v Americe a nechtěl bych zase přecházet z malého hřiště na velké. A z velkého pak na malé. Chci zůstat na malém hřišti. Taky se mi na něm hraje lépe. Můj sen je NHL. Evropu bych mohl hrát později, kdybych na NHL neměl. Ale NHL je můj klukovský sen a chci pro něj udělat všechno.“
V Detroitu dělali anketu o sportovní budoucnosti města. První byl Larkin, druhý vy. Až potom baseballisté nebo američtí fotbalisté. Jak se vám to poslouchá?
(usměje se) „Taky jsem na to koukal, ani jsem nevěděl, že taková anketa existuje. Bylo to pěkné. Teď hlavně nechci zklamat lidi, kteří se na anketě podíleli. Aby si neřekli, že měli jen velká očekávání a nic. Že byl jen druhý v anketě.“
Dlouhodobě pracujete pod dozorem svého táty. I teď na vás na ledě dohlíží. Je to tak pro vás lepší?
„Určitě, vždycky mi záleželo na tom, jak on se na to dívá. Je super, když tady můžu trénovat. Jsem za to vděčný. Podmínky v Třinci jsou vynikající, myslím, že nejlepší v republice. Tým je hrozně silný, to mě může posunout dál. Trénuje se ve vysokém tempu, všichni se bijí o místo, to je pro mě plus.“
Za trenérem Varaďou už jste si o nějakou radu ohledně NHL zašel?
„Určitě za ním zajdu, abych se naučil něco nového. On byl výborný, vynikající hokejista, tak mi doufám poradí.“
Nebude táta během sezony rozervaný? Jistě by vás rád viděl při premiéře v NHL, ale těžko říct, jestli na ni bude mít čas.
„To uvidíme, jestli se vůbec do NHL probiju. Kdyby ano, uvidíme, jestli ho pustí. Má své povinnosti, má tady práci, asi by nebylo fér vůči klukům, aby odjel. Já bych ho tam moc chtěl, bylo by to super, ale chápu, že má tady práci. Uvidíme, jestli nějaká premiéra vůbec bude.“
Kdo by ho zastoupil? Mamka, prarodiče?
„Rád bych tam měl všechny, kteří mi pomáhali. Taťku hlavně, tak uvidíme. Snad by ho pustili.“
Chválil jste halu v Třinci. Detroit má také novou halu, jak na vás zapůsobila?
„Fakt krásná, neskutečné zázemí. Ani mi nepřijde, že jsem v kabině, vypadá to jako v hotelu.“
Nebloudil jste?
(usměje se) „Abych pravdu řekl, tak poprvé jsem zabloudil. Je to fakt velké. Naštěstí mě pak provázel kustod. Jen to ukazuje, že cesta do NHL je prostě složitá a klikatá. Někdy fakt bludiště.“
