Po stopách evropských trenérů v NHL: První byl Dán Iverson, lovil tygry i slony

Toto video je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Koupit

Už mám předplatné.

Přihlásit se

Pavel Bárta

NHL13. července 202514:00

Začít diskusi (0)

NHL vypadá jak jedna rodina. Trenérská společnost je uzavřená, točí se víceméně stejná jména. Ovšem Davida Pastrňáka povede v Bostonu nově německý kouč Marco Sturm. V celé 108 let dlouhé historii ligy se stane šestým Evropanem na pozici hlavního kouče a čtvrtým v poválečné éře. Po Finu Suhonenovi, Čechu Hlinkovi a Švédu Sörensenovi. Ale na úplném počátku byl Dán. Jmenoval Emil Iverson a ve 30. letech minulého století působil v Chicagu.

Kolem výčtu Evropanů na střídačkách NHL panují určité nejasnosti. Takže si to shrneme: Alpo Suhonen působil v Chicagu v ročníku 2000/01. Ivan Hlinka ve stejné době vedl o něco déle Pittsburgh. V roce 2001 s Penguins postoupil do finále konference, po čtyřech utkáních další sezony skončil. Zůstává však nejúspěšnějším evropským trenérem NHL.

Ralph Krueger stál na střídačce Edmontonu (2012/13) a Buffala (2019/20). Měl švýcarské občanství a německé předky. Ale narodil se v kanadském Winnipegu. Když Chicago v minulé sezoně propustilo Luka Richardsona, povýšil na jeho místo dočasně Anders Sörensen.

Velmi pestrý život

Je zajímavé, že čtyři ze šesti trenérů s evropskými kořeny působili v Chicagu. Johnny Gottselig koučoval Blackhawks ve 40. letech téměř čtyři sezony. Do zámoří emigroval s německými rodiči z Oděsy v tehdejším Rusku. Jako útočník později patřil k největším hvězdám Chicago Blackhawks. I v sezoně 1932/33, kdy mužstvo vedl Emil Iverson.

Narodil se v roce 1892 v Kodani a měl velmi pestrý život. Jako armádní důstojník to dotáhl k hodnosti kapitána, byl dobrodruh, profesionální cestovatel a amatérský antropolog. Asi jako jediný trenér v historii NHL lovil v Africe slony, v Indii tygry a v Jižní Americe opice. Sloužil v Siamu, kde měli Dánové rozsáhlé zájmy.

Do dnešního Thajska byl Iverson vyslán po vojenské škole, aby pomáhal při tělovýchovné práci. Odtud se dostal do Minneapolisu, kde měl na univerzitě na starost běžecký tým a taky hokejový celek Gophers. Během sedmi sezon s ním čtyřikrát vybojoval titul vysokoškolských šampionů amerického Středozápadu. Naposledy v roce 1929 proti Wisconsinu, který trénoval jeho mladší bratr Kay Iverson. Oba se tehdy stali fenomény vysokoškolského sportu. „Jejich metody jsou velmi oceňovány těmi, kdo znají hokej,“ psali o nich.

Tým Chicago Blackhawks vnikl v roce 1926. Jeho raná éra byla bouřlivá. Vrtkavý zakladatel a majitel týmu major Frederic McLaughlin průběžně přivedl několik moudrých hokejových mužů jako Pete Muldoon, Dick Irvin nebo Tommy Gorman. A zase se jich zbavoval.

Západní hokej

Není jasné, jak přesně se Iverson dostal k práci v NHL. Nicméně do Chicaga přišel v roce 1930, kdy byl hlavním koučem Irvin, někdejší hvězda a kapitán týmu, jehož hráčskou kariéru ukončilo zranění hlavy. Iverson byl veden jako zástupce manažera, což tehdy znamenalo spíš něco jako asistent trenéra. Věnoval se kondiční přípravě mužstva.

V sezoně 1930/31 se Chicagu dařilo. Postoupilo do finále Stanley Cupu, kde Jestřábi prohráli s Montreal Canadiens. Irvin nechal své svěřence hrát stylem, který média nazvala „západní“ hokej – otevřený a rychlý. Iverson vnesl trochu staromódní armádní disciplíny a staral se o kondici. Vedl každodenní trénink v tělocvičně, byl i něco jako dietolog.

Jeho tréninkové programy předběhly dobu, některé se používají dodnes. „Kondice je základem úspěchu ve všech sportovních odvětvích. Kondice a rychlost. Se zkušenostmi přichází dovednost, která trvá jen chvíli, a pak musíte ujít zbytek cesty na kondici,“ tvrdil.

„Zvládl jsem tisíce mužů jak v armádě, tak na školách ve čtyřech zemích. Pokud s nimi jednáte jako kolega, a nikoli šéf, nepletete se do osobních záležitostí s výjimkou případů, kdy skutečně ovlivňují jejich práci, dosáhnete dobrých výsledků u jakékoli skupiny. Nechovám se k hráčům panovačně, ani nejsem příliš shovívavý. Všichni slyší na rozumný přístup,“ zněla další jeho zásada.

Služebního postupu se Iverson v Chicagu dočkal před sezonou 1932/33. „Tichý typ manažera, co vypadá a mluví jako učitel, ze kterého jsou hráči nadšení,“ popisovali jej tehdy. Iverson o svém jmenování hlavním koučem řekl: „Nejsem překvapen. Přišlo to o něco dříve, než jsem čekal, ale nešel bych do klubu, kdybych si nemyslel, že jsem pro tuhle práci ten pravý. Nemám strach. Jen bych si přál mít za sebou čtyři nebo pět let zkušeností z NHL. Ale i bez nich mě snad nebudou považovat za hlupáka.“ prohlásil.

Zejména v Kanadě se našli tací, kteří Iversonem pohrdali a ignorovali jeho schopnosti. Poukazovali, že jeho koučink se omezuje na bouchání do mantinelu před střídačkou nebo že než se zatoulal do NHL, sledoval jen školní dívky, jak si hrají na trávě, a neviděl jediný hokejový zápas. Hawks tehdy měli v brance Charlieho Gardinera, vpředu borce jako Johnny Gottselig, Taffy Abel, Tom Cook, Paul Thompson. Tým měl předpoklady k vítězství. Jenže nevyhrál, dokud Iverson neodešel.

Lepší než Rangers

Mužstvo na začátku sezony trápila zranění. „Máme lepší tým než Rangers,“ tvrdil optimistický a usměvavý Dán. Chicago se však propadlo na poslední místo čtyřčlenné Americké divize. V pátek 13. ledna se Iverson dozvěděl o svém propuštění. Z 21 utkání vyhráli Hawks osm, v šesti remizovali.

Jeho nástupcem se stal neznámý Godfrey Matheson, bývalý brankář, s nímž se major McLaughlin dal náhodou do řeči na cestě vlakem a který mu imponoval svými hokejovými znalostmi. Napadlo ho, že tenhle nahodilý spolucestující by se hodil jako trenér do jeho týmu NHL. Dopadlo to tak, jak asi všichni čekali. Mathesona vyhodil po dvou zápasech.

Až poté nastoupil starý kanadský mazák Tommy Gorman, který byl generálním manažerem a spolumajitelem Ottawa Senators, když na počátku 20. let během čtyř let získali třikrát Stanley Cup. Ve druhé polovině dekády převzal New York Americans a pak se věnoval dostihům.

V letech 1929 až 1932 nastoupil jako manažer dostihového závodiště u mexické Tijuany. Údajně byl na cestě právě tam, když zavolal majiteli Blackhawks. Šlo o běžným přátelský hovor. Než skončil, měl novou práci.

Hokejoví znalci se shodovali, že Iverson nebyl na práci trenéra dost zkušený, přetrvávaly pochybnosti o jeho důrazu na kondici. Jak napsaly jedny noviny, v době jeho působení ve funkci byli Hawks „po fyzické stránce vyšlechtěni k smrti“.

„Emil není v trenérských kruzích hodnocen tak špatně, navzdory posměškům, kterým byl vystaven,“ napsal deník Minneapolis Star.

Slepý vedle slepého

Tisk citoval i vysmátého majitele McLaughlina: „Pokud jde o mě, přesunu se do sektoru roztleskávaček. Jsem přesvědčen, že v hokeji jsem amatér. Co se týče mého vlivu na tým, byl to případ, kdy slepý vede slepého, a já odstupuju, abych předal panu Gormanovi kompletní vedení klubu. Jsem přesvědčen, že z Chicaga a udělá opravdový tým a soupeřům přinese jen samé smutné zprávy. Dnes jsme na dně divize, ale brzy se vrátíme a budeme bojovat,“ prohlásil.

V načatém ročníku skončili Blackhawks v divizi poslední o deset bodů, v následujícím vybojovali zdatní a rychlí Jestřábi poprvé Stanley Cup. Iversonovi se nedostalo žádného uznání. Kádr měli v podstatě stejný jako za něj, ale do obrany přibyl jako důležitá posila Lionel Conacher. Týden po triumfu dostal Gorman padáka taky.

Iverson nadobro skončil po sezoně. V Chicagu rozjel amatérskou ligu a byl jejím prezidentem. Ještě v roce 1937 se vrátil do Blackhawks a podpořil McLaughlinův plán, jak z nich vytvořit celoamerický tým. Ujal se role šéfa „továrny“ na americké talenty, která měla mužstvo zásobovat. Později dánský trenér zmizel z hokejového popředí a dostal se do poznámek pod čarou. Věnoval se studiu původních obyvatel z kmene Odžibvejů v oblastech kolem Velkých jezer a na hranici Minnesoty a Ontaria. Zemřel v roce 1960 ve věku 67 let.