„Já ani takové tužby neměl, vrcholem pro mě bylo chytat extraligu,“ vypráví brankář Jakub Štěpánek (22). Přitom právě na něm teď leží velká část odpovědnosti za osud hokejové reprezentace.

Pokud v příštích dnech neselže, může se stát podobným hrdinou, jakým byl Hnilička, Čechmánek nebo Vokoun. A přitom kdo ví, jak by tenhle příběh dopadl, kdyby se mu v patnácti nerozvedli rodiče a on neodešel ze Vsetína do Ostravy...

Opravdu jste si nikdy nepředstavoval, jak chytáte za nároďák?
„Vůbec. Když jsem byl menší, snil jsem o extralize. Ve Vsetíně bylo zrovna to zlaté období.“

Chodil jste na Dopitu, Pateru, Čechmánka...
„V dorostu jsem byl na všech zápasech, prožívali jsme to. Tamní hráči byli pro nás vzory.“ Kdo byl váš idol? „Čechmánek. A v NHL se mi líbil Patrick Roy.“

V patnácti letech jste odešel ze Vsetína do Ostravy. Proč?
„Střídali jsme se v brance s Martinem Šteflem (syn tehdejšího šéfa klubu Oldřicha – pozn. red.), ale jednou mi nevyšel zápas a trenér řekl, že už chytat nebudu. A asi po dvou týdnech přišel, že by mě chtěli do Sarezy Ostrava. S rodiči jsme to prohovořili, tou dobou zrovna nebyla doma ideální atmosféra.“

Prozraďte, kvůli čemu?
„Naši se rozváděli. Bylo to pro mě těžké období a odchodem do Ostravy jsem tomu trošku utekl.“

Vycházíte s oběma rodiči?
„Jo, perfektně. Už je to sedm let, ty nejhorší chvíle jsem překonal.“

Muselo vám být smutno.
„Jasně, nový start byl těžký. Byl jsem zvyklý na domácí zázemí. Že je navařeno, vypráno, vyžehleno. A najednou jsem se musel o sebe postarat sám.“

Co jste se všechno naučil?
„Žehlit, uvařit si. Nebavilo mě pořád chodit do restaurací na obědy a večeře.“

Odešel jste od rodičů v kritickém věku, kdy spousta nadějných hokejistů podlehne svodům dospívání, diskotékám...
„Já byl sám v Ostravě, bydlel jsem na hotelu a nikdo mě nehlídal. Žádná večerka nebyla, kdybych nepřišel, nikdo se to nedozví. Ale nebyl jsem flákač, z domova jsem měl jasné úkoly: udělat školu. To se povedlo, odmaturoval jsem na obchodní akademii.“

Vaše maminka kouří, když sleduje zápasy reprezentace. Kouřil jste někdy i vy?
„Neříkám, že jsem to nezkusil. Ale už tak pět let jsem to neměl v puse a nikdy nebudu. Vlastně jsem to jen vyzkoušel, neuměl jsem šlukovat, takže to se mnou nic nedělalo.“

Kolik vypijete piv?
„Pivo mi vůbec nechutná. Nemám rád tu hořkou chuť, dám si maximálně jedno. Rozhodně nejsem typ, co vypije šest kousků za večer.“

Říkáte, že jste se naučil vařit. Doma chystáte jídla vy, nebo přítelkyně Lenka?
„Já ne. Já se zase vrátil těch osm let zpátky, mám kompletní servis a nemusím nic dělat.“ (usmívá se)

Nepřijede se partnerka podívat do Švýcarska na čtvrtfinále?
„To by bylo složité, má zrovna zkouškové na vysoké škole.“

Takže ji vlastně taky čeká play off. Jste oba napjatí?
„Trochu ano, to je jasné. Ale když se bavíme přes internet, jde to stranou. Na skypu se u toho i vidíme, je to pro mě krásné zpestření dne.“

Spolu jste zhruba rok a půl. Neplánujete zásnuby?
„Teď ani ne, nemáme ještě svoje zázemí. Lenča bydlí v Ostravě na baráku s rodiči a její taťka nám udělal dole byt.“