Všichni jsou si rovni, někteří jsou si však rovnější. Každý má stejnou šanci, ale někdo dostane větší. Do přípravy české hokejové reprezentace na mistrovství světa v Dánsku zasáhlo dohromady kolem čtyř desítek hráčů. Architekti týmu loví posily ze zámoří. Zákonitě vznikají střety, protože jiní musí z kola ven. Odcházejí zklamaní nejen z toho, že nenaplnili svůj sen, ale taky s pocitem, že s nimi nebylo zacházeno tak férově jako s jinými, že dělali křoví.
Minulou neděli po Carlson Hockey Games v Pardubicích skončili brankář Patrik Bartošák, útočníci Jakub Orsava a Jan Ordoš. Na úterním srazu před Švédskými hokejovými hrami se dověděli, že končí obránci Tomáš Pavelka, Jakub Galvas a střední útočník David Tomášek.
Všichni působili v této sezoně v domácí soutěži a dopředu bylo hlášeno, že i hráči ze zámořských soutěží musí o místo nejprve zabojovat. Některé škrty však spíš potvrzují orwellovskou poučku uvedenou na samém začátku, že rovnost se dá chápat různě.
„Měl jsem pocit, že jsem do toho dal maximum. Přípravou jsem si mohl místo vybojovat, sám za sebe mám svědomí čisté, udělal jsem všechno. Myslím, že se rozhodovalo mezi pár jmény. Někteří z těch hráčů do Švédska ani neodletěli. Trenéři museli učinit rozhodnutí, a to je nezvratné. Bylo mi zkrátka řečeno, že na mistrovství světa nepojedu, že jsem udělal pokrok a abych na sobě pracoval dál,“ svěřil se Tomášek, který poslední dvě sezony zářil v Pardubicích a chystá se na angažmá do Jyväskylä.
Po čtyřech týdnech přípravy byl verdiktem hodně zklamaný. O svých nejniternějších dojmech nechtěl otevřeně mluvit. Není ten typ, nemá věk ani pozici na to, aby si stěžoval. Je však příkladem, jak to v reprezentaci občas chodí. Jako Patrik Bartošák. Celou sezonu coby trojka objížděl reprezentační akce, s mužstvem si zatrénoval a před odletem na turnaj se většinou zase vrátil do Vítkovic. Kromě olympiády. Po příletu Davida z Calgary se stal před šampionátem nepotřebným.
Nikdo nechce promluvit, praktikám agentů se přihlíží
V hokeji hrají velkou roli i vzájemné vazby. Není tajemstvím, že jeden agent k sobě láká hráče a přetahuje je konkurenci s příslibem, že je dostane do reprezentace. Různé tlačenky a protislužby fungují všude.
I v zámoří. Ale za takové praktiky by jinde skončil. Jeho licenci by spálili. V zatuchlém českém rybníčku se tomu přihlíží. Nikdo nechce promluvit a otevřít Pandořinu skříňku. Žádný hráč si nepřeje, aby se s ním vlekla pověst potížisty a rejpala. Jeho kariéře to může uškodit.
Snad jen Jaromír Jágr a pár jemu podobných si může dovolit říct nahlas klidně i to, že Bůh pocházel z Kladna. A nebude to vnímáno jako bezdůvodný pláč na cizím hrobě.
V juniorské reprezentaci byly časy, kdy působení za mořem znamenalo spíš přítěž. Zdá se, že u dospělých to chodí opačně. Ať jde o Bartošáka, nebo Tomáška. „Když se člověk nedostane dál, má třeba pocit, že byl lepší než někteří ostatní. Já jsem byl se svými výkony spokojený. Okolí se mě na to ptalo, člověku to pak i vrtá hlavou. Ale nebudu naříkat, trenéři se tak rozhodli,“ líčil.
První zúžení kádru reprezentace po Carlson Hockey Games se ho netýkalo. Tomášek skončil až před odletem na další turnaj. Přitom čerstvě povolaný Martin Nečas onemocněl a další střední útočník Pavel Zacha oznámil, že z New Jersey nepřijede. Přednost dostali hráči, kteří se v NHL pohybovali na hraně. Nebo dokonce v AHL. Lepší nebyli ani v reprezentaci.
„Člověk sám doufá, že půjde co nejdál. Snaží se, aby výkony k něčemu vypadaly, i když vždycky to může být lepší. Kdybych dal třeba dva góly, hattrick... Klukům přeju hodně štěstí. Pro mě to tímhle ale taky nekončí, život jde dál,“ dodal Tomášek.
