PŘÍMO Z KODANĚ | Jeden je šikovný rozehrávač, který ostatní hráče kolem dělá lepšími. Druhý hlavně střelec. Rozdíloví hráči, kteří chtějí vyhrávat, výrazná vzpruha pro mladý soubor. Kanada má na šampionátu v Dánsku McDavida, český tým nachystal svoje vlastní, dvojité Big Mac menu. Dva Davidy, Krejčího a Pastrňáka. Hvězdy Bostonu přiletěly ve čtvrtek ráno před devátou hodinou přes Amsterdam do Kodaně. Vyztužit a pozvednout mužstvo na mistrovství světa.
Měli nejvyšší ambice. Po základní části byli Bruins druhým nejlepším týmem Východní konference NHL, ve druhém kole však narazili na lídra z Tampy. Vypadli po pěti zápasech. „Bylo to těžší rozhodování než v předchozích letech,“ připustil David Pastrňák, který je na mistrovství světa potřetí za sebou. V sezoně sehrál včetně přípravy a play off už 98 zápasů a patřil ke klíčovým postavám Bostonu. Nebylo snadné sebrat síly a najít novou chuť, zvlášť po takovém zklamání. Přesvědčil ho však i parťák David Krejčí, který na šampionát letět chtěl, a fakt, že toho spolu v jednom útoku za Bruins moc nenahráli.
Přemýšlel jste hodně, jestli přiletět?
„Zvažoval jsem to víc, než v předchozích dvou letech. Přece jen jsme měli jako tým a klub vyšší cíle a těch jsme nedosáhli. Najednou to skončilo. Bylo to těžké, já jsem navíc odehrál celou sezonu, spoustu zápasů, což taky bylo náročné. Nakonec Krejča (David Krejčí) přišel s tím, že chce na šampionát jet, takže má velkou zásluhu na tom, že jsem tady i já.“
Dal jste tedy na něj jako staršího a zkušenějšího?
„Určitě. Taky jsme toho spolu v sezoně přece jen tolik nenahráli a nám se spolu daří. Tahle šance byla pro nás super.“
Jak jste byli domluveni s generálním manažerem Jiřím Fischerem, kdy vás poprvé oslovil a jak vaši účast dotáhl po vyřazení s Tampou?
„Jirka nám zavolal před play off a sám předem říkal, že si uvědomuje, že máme jiné cíle. Nás ani nenapadlo, že bychom mohli v play off vypadnout, myšlenky ohledně mistrovství světa jsem si nepřipouštěl, neřešil to. Jirka to chápal, všechno bylo v pohodě. Jakmile jsme vypadli, ozval se. Času moc nebylo, museli jsme se rozhodnout rychle. Ale naštěstí nám vyhověli a trošku času nám dopřáli.“
Co jste musel všechno zařídit?
„Tohle bylo naopak lehčí, než předchozí roky, v Bostonu má svůj byt, kde jsem mohl nechat věci, nemusel balit všechno. Tím to bylo jednodušší. Horší bylo, jak všechno probíhalo narychlo. Musíte najednou zařídit spoustu jiných věcí. Není jednoduché se ze dne na den jen tak sbalit a odjet. Ovšem jak říkám, jsem rád, že jsem tady.“
Říkal jste, že rozhodování bylo tentokrát těžší. Bylo to z hlediska únavy, chuti do hokeje? Na druhou stranu v českém týmu je dost vašich vrstevníků, které znáte třeba z dvacítek...
„Chuť mám pořádnou. Jenom jsem v téhle sezoně odehrál skoro stovku zápasů. Naštěstí to proběhlo bez zdravotních potíží, i když nějaká minizranění se tam objevila. Ale nic, co by mě omezovalo. Sezona byla náročná, hlavně play off. Hrál jsem docela hodně. Ale jak říkám, rozhodl jsem se takhle, mám pořád spoustu sil. Doufejme, že pomůžu týmu.“
Může to být náplast na to zklamání? Prodloužit si sezonu a případně něčeho ještě dosáhnout?
„Jistě. Bojujete s týmem devět měsíců, abyste něčeho dosáhli, a potom to ze dne na den nevyjde. Chtěl jsem však přijet. A chci získat medaili.“
Měl jste vůbec možnost sledovat mistrovství světa?
„Popravdě, moc ne. Viděl jsem jenom jeden zápas proti Slovákům. Jinak jsem toho víc nestihl.“
Co jste tomu říkal?
„Kluci hráli výborně, bojovali. Všichni víme, že proti Slovensku to není nikdy jednoduché, a i když my jsme favorit, na derby se oba týmy pokaždé nahecují. Navíc oni pod novým trenérem předváděli taky výborný hokej.“
Letošní tým je výrazně mladší než v předchozích letech. Jak odhadujete jeho naděje?
„Je to super pro náš hokej a vývoj hráčů. Když na to mají, tak je paráda, že tady můžou být.“
