Po pátém místu z Hlinka Gretzky Cupu v Kanadě vybojoval český tým do 18 let na špičkově obsazeném Turnaji pěti v Kravařích solidní třetí místo. „Mladí mají chuť,“ těší trenéra Aloise Hadamczika. „Spíš se my musíme zamyslet nad tím, jak to udělat, abychom pro ně do budoucna udělali daleko těžší soutěž, než jakou pro ně máme. Oni se budou rozvíjet jedině tehdy, když budou hrát těžké zápasy. Nejsou leniví, pracují tak, jak to my po nich požadujeme.“
Česká osmnáctka v Kravařích porazila Švédsko (4:2) a Švýcarsko (5:1), sehrála vyrovnanou partii s Finskem (3:4) a poznala sílu amerických individualit. Jack Hughes, předpokládaná jednička draftu 2019, se pod americkou výhru 5:2 podepsal pěti body (3+2).
„Aby byl dneska hráč světovou třídou, musí být komplexní a to on je,“ říká o generačním talentu Hadamczik. „Takových nadstandardních hráčů ale mají Američané pět, šest nebo sedm. A to se fakt těžko brání. Všichni mají vynikající pohyb i techniku hole. My jsme tady chtěli alespoň jednou vyhrát s těžkým soupeřem a Švédové těžký soupeř jsou. Kluci se každým dnem, ať v zápasech nebo trénincích, zlepšovali. Mám z nich radost.“
Jak hodnotíte vystoupení na turnaji?
„Mužstvo, které jsme tady měli, odvedlo maximální výkon. Prohráli jsme 2:5 s Amerikou, ale jeden gól byl prázdné, kdy jsme zkoušeli power play. S Finy jsme prohráli o gól. Myslím, že tahle utkání klukům strašně moc dají. Samozřejmě bychom chtěli víc, chceme vyhrávat, ale jsou tu někteří kluci úplně poprvé a není vůbec jednoduché hned naskočit do tak těžkých utkání. Bohužel se naše země potýká s tím, že máme hodně hráčů venku. Další dva (Haš a Teplý) byli na dvacítce, do týmu patří i kluci ze sedmnáctky (Myšák, Malík, Novák), byla i zranění (Najman, Křemen). Tým, který tady byl, odvedl maximum.“
Kdo z nováčků vás potěšil?
„Solidně hrál Volráb v obraně, nezklamal. Velmi dobře se ukázali Pšenička nebo Bernovský z Vítkovic. Ten měl předešlá utkání ještě lepší, proti Švédům mu chyběla větší agresivita. Ono se ale hrálo čtyřikrát v pěti dnech, odehrál dost minut, hokejově nás nezklamal, vypadal dobře. Standardní výkon odvedli Mužík nebo Pytlík. Trošku jsem od první lajny čekal více gólů. Další hráli velmi dobrý výkon.“
Před turnajem jste říkal, že vítáte takto těžké zápasy, splnily tedy vaše očekávání?
„Ano, hodně. Měli jsme osm beků, na konci sedm, protože se jeden zranil. Vidíme hráče v těžkých situacích, z toho poznáte hodně. Když se hraje se soupeřům, kteří mají kvalitu, uděláme si lepší obrázek a úsudek o hráčích. Co od nich můžeme očekávat. Ještě budeme mít těžký turnaj v Rusku, pak ve Švýcarsku, kde také budou Finové. Z toho si musíme udělat názor, kdo jak opakovaně předvádí výkony a z toho pak vybrat tým pro mistrovství světa. Myslím, že jsme schopni vybrat dobrý tým pro mistrovství.“
Zmínil jste, že hodně hráčů je venku, řekli si o šanci i hráči z domácích soutěží? Vnímáte u nich chuť a energii o mistrovství bojovat?
„Můžeme přemýšlet o takových dvou, dvou a půl pětkách z tohoto výběru, že pojedou. Pravda je, že musíme pořád pracovat. Nejen v reprezentaci, kde na to máme dva dny tréninků, na tom se musí pracovat v klubu. Měli jsme s hráči, hlavně s obránci, pohovor, jaká cvičení by měli dělat, co by měli dělat po každém tréninku. V klubech by měli na reprezentanty více dbát, věnovat jim individuální a delší trénink jednotlivých činností. Kluci o nich ví. Každý si odnáší činnost, kterou by měl dělat. Zápasy vám ukážou hodně, ale aby se zdokonalili a přišli na další akci lepší, připravenější, musí opakovat činnosti. Hodně jsme s nimi mluvili, kreslili, ukazovali. Kluci mají i natočený trénink v mobilech, mohou se na to dívat, dělat ty věci v tréninku.“
Jsou k tomu hráči vstřícní? Cítíte u mladých, že mají chuť na sobě pracovat a posunout se?
„To by bylo smutné, kdyby neměli. Mají chuť. Spíš se my musíme zamyslet nad tím, jak to udělat, abychom pro ně do budoucna udělali daleko těžší soutěž, než jakou pro ně momentálně máme. Oni se budou rozvíjet jedině tehdy, když budou hrát těžké zápasy.“
Trenér Říha při první nominaci áčka mluvil o tom, že mladí u nás nepracují. Souhlasíte s ním?
„Doplnil bych to. Mladí pracují tak, jak to my po nich požadujeme. A jestliže jim uděláme soutěž pro 24 týmů a když vyhrajete, tak se ani nemůžete radovat, protože čekáte na prodloužení? Máte to rozbité. Když jsou hráči rozprostření do 24 týmů a ještě o jeden rok menší kategorii, tak se musíme ptát, jestli my je k tomu nevedeme, že nemusí pracovat, protože jim to stačí. Oni jsou tak mladí, že si to ani neuvědomí, že by to mělo být jinak.“
Jak by to tedy podle vás mělo být?
„Když jim nastavíme těžký režim, že extraliga bude opravdu extraligou a ne tím, že kdo má ruce a nohy, tak hraje, budou muset pracovat víc. Když tam bude méně týmů, třeba čtrnáct a bude o jeden ročník větší. Takhle jim doběhne věk a odejdou. Když nemají Dukly, musí. Vždycky jsem byl zastáncem a netajím se tím, že chci mladé hráče zabudovat. Ne přes první národní ligu nebo druhou národní. A teď si vezměte, že tady jsou dva beci, kteří hrají druhou národní ligu (Poizl a Klodner ve Žďáru nad Sázavou). Do druhé národní chodí hráči po práci, jaký to může být hokej a jak potom zvládat mezinárodní těžké zápasy proti Americe a Rusku? Je třeba se spojit s lidma, kteří delší dobu pracují na trenérských postech, dokázali mladé zabudovat. K nim se můžu sebevědomě hlásit, mladé jsem zabudoval jak do ligy, tak do národního mužstva. Vždycky to bylo přes juniorskou soutěž. Mladí se mají koukat a závidět těm, co mohou jít po červeném koberci do kabiny áčka. Když jdou přes národní ligu, to nevidím jako dobrou věc. Tomu prostě nevěřím, takový je můj názor.“
Jak se vám mladí hráči vlastně koučují?
„Jsou pokorní, chtějí a hltají každou radu, kterou jim dáte. Potřebovali bychom více takových, jak to říct slušně? Drzých a sebevědomých hráčů. Sebevědomí v nich budujeme, potřebujeme víc drzých hráčů. Jinak se s mladýma pracuje velmi dobře. A nemůžu říct, že jsou leniví. Mladý hráč potřebuje těžkou soutěž. Pak můžu říct - dobře, nepracuješ, tak jsi venku z extraligy juniorů. Když je to tak, že kdo má ruce a nohy, tak hraje, tak to není dobře.“
