Nic jiného by jim příznivci ani neodpustili...

Megasport Arena jako by už dopředu byla předurčená k domácímu triumfu.

„Fanoušci, kteří přišli, chtějí vidět v akci světové šampiony. Chtějí vidět, jak vyhrajeme. Takže z toho důvodu uděláme všechno pro to, abychom uspěli.“

To je prohlášení ruského svazového šéfa Vladislava Treťjaka ještě před turnajem. A obsahuje všechno podstatné. Je to podobné, jako když Číňané od vlády před olympiádou dostali nakázáno: Ať se děje cokoliv, musíte získat nejvíce zlatých medailí!

Rusové pořádají tradiční turnaj už od roku 1967. V minulosti dlouho nesl název Izvěstija, potom Baltika a Rosno Cup. Teď Channel One Cup podle televizní stanice.

„Nemůžeme se za nic schovávat. Tenhle turnaj prostě musíme vyhrát,“ hřímal už před startem Treťjak, někdejší legendární brankář. V Rusku je stále neuvěřitelně uctívanou osobou.

Pokaždé, když se v Megasport Areně objevil jeho obličej na obří obrazovce, lidé začali nadšeně aplaudovat. A jejich obdivný potlesk nepolevoval, ani když ho spatřili podruhé, potřetí, počtvrté... Pokaždé reagovali stejně spontánně.

Když Rusové porazili v sobotní nádherné bitvě Čechy, Treťjak už chvíli před sirénou stál ve své lóži a tleskal jako o život. V hledišti vlály ruské vlajky, z ochozů se ozývalo bouřlivé: „Maladci, maladci.“ Ano, Rusové to dokázali. Vyhráli!

Už chvíli po utkání si rozesmátý Treťjak klestil útrobami cestu do kabiny. Aby hráčům, v sestavě s dvanácti mistry světa z posledního turnaje v Quebeku, pogratuloval.

Skalp českého rivala, ten se obzvlášť cení. „Pro Rusy je to velmi prestižní. Vždycky nám v kabině říkají, ať se nám daří. Ale zároveň nezapomenou dodat, ať jim gól v žádném případě nedáme,“ připouští útočník Josef Vašíček, který v KHL hraje v Jaroslavli.

A když v sobotu odpoledne Finové se Švédy po základní hrací době remizovali, konečný triumf v rámci Channel One Cupu byl na světě. Tak, jak všichni Rusové čekali. A předpokládali. A udělali pro to všechno. Čeští fanoušci si jistě vybaví i některé sporné verdikty ze vzájemného utkání s Rusy, především ruských čárových rozhodčích...

Ale ne ne, to už jsou příliš silná prohlášení. Ovšem i taková v kuloárech moskevského turnaje zaznívala. „Nebrečme na rozhodčí. Měli jsme dát góly a bylo by to všechno vyřešené,“ v klidu reagoval český kouč Vladimír Růžička. Nic naplat - Rusové jsou prostě v současnosti nejlepší.

Vedení federace snížilo na tento ročník ceny vstupenek. „Aby si turnaj mohlo vychutnat co nejvíce fanoušků. Aby viděli náš triumf,“ říkal Treťjak. Takže ještě před zápasy se daly sehnat vstupenky za 690 rublů, přibližně asi 460 korun.

Rusové zápasy prožívali. Mávali vlajkami, obličeje měli pomalované. Mají obrovské národnostní cítění. Houfně zpívají hymnu, těžký život si zpestřují právě sportovním šílenstvím.

Hokejisté to moc dobře vědí. Vždyť i opěvovaný kanonýr Alexander Ovečkin těsně po zisku titulu v Kanadě ještě s medailí na krku řval do kamery, že vyhrál pro celé Rusko. Pro fanoušky.

V očích měl slzy. Nebyla to jen póza. Rusové jsou svými hrdiny posedlí. Cítí sounáležitost, nejde jen o hokej. „Už během léta, když běžela v televizi olympiáda a závodil nějaký Rus, všichni to v kabině neuvěřitelně prožívali, měnily se kvůli tomu i tréninky,“ připouští Vašíček.

„Už by potřebovali trošku sesadit, jsou dost nahoře,“ říkal i útočník Jan Marek. Jenže zatím se nezdá, že by se to někomu ze soupeřů v rámci Euro Hockey Tour podařilo. „Víme, že jsou velmi silní. Ale při dalších turnajích je budeme určitě chtít porazit,“ říká kouč Vladimír Růžička.

Vzápětí ale rychle dodává: „Ale stejně ten nejdůležitější zápas přijde až na světovém šampionátu.“