Ani bývalý hokejový bitkař Marek Ivan (40) neskrývá překvapení z toho, jak se třinecký útočník Jiří Polanský pouští do ostrých pěstních soubojů. Naposledy v pátém semifinále Generali play off Tipsport extraligy s Petrem Strakou. „Jiřík na stará kolena překvapil,“ komentuje boxerské kousky o tři roky mladšího Polanského. V Třinci s ním hrával a pamatuje si ho jako vytříbeného technika. „Čuměl jsem, jak má svižné a rychlé ruce. Klobouček. Postavil se za mančaft, za spoluhráče. Kolikrát taková šarvátka může tým nakopnout.“ Oceláři v sérii vedou 3:2 na zápasy (1:4, 2:3, 3:2, 4:3, 3:2), dnes se hraje v Plzni (15).
Sedmatřicetiletý útočník Jiří Polanský (179 cm/ 87 kg) se v sezoně bez rukavic popral už třikrát. Jak si v bitkách s mladšími a vyššími rivaly vedl? Marek Ivan, který sám ostré rány rozdával několik let v zámoří, pěstní souboje pro iSport.cz okomentoval.
Jiří Polanský vs. Matěj Beran (Sparta Praha, 25 let, 190 cm/ 84 kg)
„Beran je o hodně vyšší, takže Jirka šel správně k němu nablízko, na tělo. Protihráč má delší ruce, to by byl Jirka bit. Rozhodl se zvolit správnou taktiku. Má dobré uchopení za dres, zatočení pod rameno, aby tě protihráč nemohl udeřit. Jediná chybička, že ho na chvíli pustil, sparťan měl chvíli navrch, ale Jirka se vrátil zpět, znovu ho uchopil a podržel. Pozitivní je, že Jirka ve rvačce umí levou i pravou rukou. To umí málokterý hráč. Buď je levák nebo klasický pravák, to mě trošku překvapilo, že umí obouruč. To se dá poznat i podle úchopu.“
Jiří Polanský vs. Peter Trška (Vítkovice, 26 let, 183 cm/ 88 kg)
„Zase do toho šel správně, chtěl si Tršku přitáhnout. Ten šel do klinče, nechtěl se prát, ale Jirka neudělal vyloženě žádnou chybu. Spíš to bylo o tom, že se vítkovický protihráč rvát nechtěl. Opět správné držení těla a hlavně nohy zeširoka. Jak dáš u bitky nohy moc k sobě, přetáhne tě protihráč přes sebe. Stabilita na roztažených nohách je lepší. Klobouk dolů před férovým koncem, tak by to mělo být. Emoce jsou, vyplavou na povrch, ale na konci si podali ruce, to před oběma klobouk dolů. Tak by to mělo vypadat. Jirka mě navrch, i když se Trška v klinči moc prát nechtěl.“
Jiří Polanský vs. Petr Straka (Plzeň, 26 let, 184 cm/ 84 kg)
„Jiřík mě na stará kolena překvapil, když jsme spolu hráli v Třinci, takhle si ho vůbec nepamatuju. Zase se postavil za mančaft, za spoluhráče. V pátém semifinále už jsou emoce velké, navíc když se série táhne. Hráči na sebe mají pifku, nechtějí si nechat metr ledu. Jirka mě tady famózně překvapil, jak měl svižné a rychlé ruce. Plzeňský hráč taky kontroval, dal pár ran zpátky, ale Jirka dobře uhýbal hlavou, šel od těla, potom zase blíž. Tím, že je menší postavy, musí jít blíž. Ale tolik svižných ran za deset vteřin? To jsem čuměl. Ať si to někdo zkusí po minutovém střídání. Klobouček. Jirka není rváč, ale postarat se o sebe, a o tým, umí.“
Monokly i zlomená zápěstí
Šrámy si Polanský odnesl z každého souboje. Co při rvačkách nejvíc hrozí? „Nejvíc trpí kůstky, prsty, zažil jsem i obrácený nehet,“ popisuje Ivan. „Když trefíte helmu, můžete si prst zlomit, někdy i zápěstí. Stejně tak ohrožená je i druhá ruka, kterou držíte dres. Když si jej stočíte, máte v něm ruku zamotanou, abyste s ní mohl pracovat, tak stačí cuknutí soupeře protisměrem a může vám zápěstí úplně vypadnout.“
Největší riziko je podle Ivana v koncích soubojů. „Hrozí přepadnutí přes soupeře, zavalení, někdy spadnete obráceně a brusle může letí vzduchem,“ popisuje. „A když se člověk dobře trefí, je to klasické K.O. Vypnete, svalíte se k zemi, pár vteřin o sobě nevíte, takže hrozí rozbití hlavy a otřes mozku. Jinak klasické oděrky odřeniny, monokly... To se zaleduje a jedete dál. Hokej je pro tvrdé chlapy, bolí. A kdo se bojí, nemůže ho hrát.“
Co by Marek Ivan změnil, jsou tresty za rvačky. I když jsou teď pravidla benevolentnější, než za jeho éry. „Za mě se šlo v extralize po bitce automaticky do kabin, pět plus do konce,“ popisuje. „Za mořem to bylo tak, že byly povolené dvě bitky a když jsi šel do třetí, poslali tě do sprch. U nás je teď za bitku 14 minut - dvě plus dvě plus deset. Pořád je to hodně. Nechal bych pět minut. To je dost dlouhá doba, aby člověk zchladil emoce, otřepal se mohl znovu naskočit do hry.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
