Odvolaný trenér Rulík: Litvínovu uškodil také titul. Teď vypnu

Tušil, že má pod sebou rozviklané křeslo. Pozice Vervy na předposlední figuře extraligové tabulky vyslala Radima Rulíka do akutního ohrožení. V úterý odpoledne přiletělo razítko na koučův odchod a nástup Jiřího Šlégra, šéfa představenstva.

Mnozí vám kondolují, já mám pro vás spíš gratulaci. V Litvínově v rámci české extraligy tak dlouho nikdo nevydržel, nehledě na zisk zlaté medaile.
„To ani nevím, tyhle statistiky nesleduju, nicméně sám osobně to považuju za úctyhodnou dobu.“

Co se vám po vyhazovu v hlavě odehrává?
„Mrzí mě, že jsme neměli lepší výsledky. Že jsem hráčům k nim více nepomohl. Na druhou stranu, snažil jsem dělat maximum, aby se mužstvu dařilo. Dal jsem do toho všechno. Nechci se vymlouvat na zdravotní stav kluků, ale ztratili jsme Vandase, Černého, Jánského, Jurčíka… Navíc tu ukončil angažmá Brian Ihnačák. Ztráta těchto útočníků měla na náš herní projev dopad. Kdybychom byli komplet a podařilo se nám najít za Briana náhradu, měli jsme kvalitu na to sbírat potřebné body.“

Poslední čtyři zápasy jste prohráli, sebrali v nich jeden bod, o vašem odchodu se začalo spekulovat. Vás samotného zarazil, anebo jste s ním trochu počítal?
„Chápu to rozhodnutí. Není to příjemný akceptovat, ale beru to.“

Šéf klubu a váš nástupce na střídačce Jiří Šlégr okomentoval situaci tak, že by se hráči měli podívat do zrcadla. Měl jste potíže s přístupem některých svěřenců?
„Já v žádném případě nebudu o hráčích mluvit špatně. V Litvínově jsem zažil nejlepší okamžiky mé klubové kariéry. Po titulu bylo jasné, že kádr neudržíme, odešly největší opory Francouz, Ručinský, Petružálek. Měl jsem vizi zapracování mladých hráčů, něco se povedlo, něco ne. Hráčům bych však chtěl hlavně poděkovat za spolupráci, do Litvínova jsem jezdil rád a rád s mužstvem pracoval.“

A že to bylo kilometrů…
„Za tu dobu skoro dvě stě tisíc kiláků.“

V kolika vozech?
„Ve dvou. Jedno by to neuneslo. Takže jsem jedno dojížděním odpravil…“ (usmívá se)

Mistrovský titul byl zázrak, přesto, nečekal jste, že klub vytěží z premiérové korunovace víc?
„Vyhrát extraligu zrovna tady byla krásná věc, ale můj názor je, že titul Litvínovu zároveň uškodil. Vzhledem k budoucnosti. Víte, do Litvínova je velmi těžké získat hráče kalibru Petružálka, Francouze a jim podobných. Postupem času to na výsledcích bylo víc a víc znát.“

Zaspal podle vás klub, anebo je na vině region, kam se skutečně špičkoví hráči nehrnou?
„To právě neumím posoudit. Já ekonomiku klubu nikdy neřešil, neznám rozpočet, u žádných jednání jsem nebyl, nebyla to moje kompetence. Nicméně, realita byla taková, že při snahách získat hráče, o němž jsme byli zcela přesvědčeni, že nám pomůže, skončil jinde, třeba v Pardubicích.“

Pokud má hráč podobnou nabídku odjinud, spíš půjde do „vnitrozemí“ než na sever Čech.
„Dá se to tak říci. Zkušenost je taková. Další věc, měli jsme dlouhé roky neskutečnou první lajnu s Lukešem a Hüblem, ovšem tihle borci to donekonečna táhnout nemohou. Na místě je uklonit se jim, z hlediska jejich významu a odvedené práce mnoho podobných příkladů v celé historii klubu nenajdeme. Byli špičkoví, ale roky přibývají, v nabité ligové konkurenci je to pro ně těžší a těžší. I z toho důvodu jsem pracoval na tom, aby energii, chemii a ctižádost týmu postupně převzali další.“

Nemáte strach, až Hübl s Lukešem odejdou, že bude kabina osobnostmi téměř vybydlená?
„No, to nevím… Ta situace jednou přijde, není to otázka vyloženě pro mě, myslím si však, že to v klubu mají vymyšlené.“

Co máte dál v plánu? Odpočinek, vyčištění hlavy, anebo nemáte problém rovnou se vydat na další štaci, pokud bude hned zájem?
„Dosud nemám ukončenou smlouvu, tudíž je bezpředmětné mluvit o okamžitém odchodu jinam. Každopádně mi asi trochu pomůže, pokud si hlavu vyčistím a po těch letech vypnu, utřídím si myšlenky. To mi prospěje.“

Jak vypadá v kostce váš restart?
„Zrovna jsem na procházce s manželkou a se psem, což je to, co mi pomáhá. Být doma.“

Rulík v Litvínově

Sezona	Výhry/prohry v ZČ	Konečné umístění
2017/18	14/24	13. *
2016/17	33/19	7.
2015/16	20/32	13.
2014/15	36/16	1.
2013/14	20/18	11. **

* odvolán po 38. kole
** přišel od 15. kola

Předbíhám, ale lákalo by vás znovu navázat spolupráci s Miloslavem Hořavou, parťákem z řady předchozích štací?
„Vždycky jsem to měl v hlavě a pořád mám. Byl bych strašně rád, kdyby se taková možnost znovu naskytla. Tak to je.“

Cizina vás neláká?
„O tom se takhle z fleku těžko mluví. Řeknu to jinak. Pokud budu moci zůstat u hokeje, budu rád. Vůbec by mi nevadilo oprášit trénování mládeže, pracoval jsem i v druhé lize a byl tam spokojený. Netvrdím, že tam zase chci, ale v mém případě není úplně rozhodující adresa. Hokej je jen jeden.“

Byl jste u toho, když dvacítka před osmnácti roky vyhrála titul světového šampiona. Co jste vyčetl z letošního čtvrtého místa? Pohledy na něj se dost různí.
„Nebylo to špatné, zaznamenali jsme posun. Projevila se přítomnost hráčů, o které je zájem v NHL. Nečas, Chytil, Zadina… Už základní skupina byla dobrá, porazilo se Rusko, po dlouhé době jsme skončili druzí. Ve čtvrtfinále jsme měli kliku, Finové byli od druhé třetiny jednoznačně lepší, dvojnásobně nás přestříleli. Ale zároveň neměli svůj den, v útoku to tahali individuálně, kdyby šli víc do spolupráce, do kombinace, měli bychom to těžší. Nicméně i díky výbornému výkonu brankáře jsme čtvrtfinále zvládli, český hokej si to za svoje zlepšení v poslední době i zasloužil.“

Pak ovšem přišel tvrdý pád na zem a výprasky s Kanadou a USA.
„Poslední dva zápasy nám daly najevo, že absolutní světová špička je ještě o kus jinde. O stupeň výš. Důležité je přiznat si to a usilovně pracovat na tom, aby se naše manko neprohlubovalo, nýbrž postupně zmenšovalo. Sledovat totiž, jak si to v této věkové kategorii rozdávají Švédové s Kanadou, to je obrovská radost, maximální potěšení z hokeje. Nádherné představení. S ohledem na to, co už ti kluci měli v nohách, bylo neuvěřitelné, s jakou energií finále hráli.“

V českém hokeji se naříká nad absenci rozdílových hráčů, ryzích kanonýrů, vůdců. Ale má je tady kdo vychovat? Není problém v nedostatku schopných trenérů?
„Je to jedno s druhým. Nemůžeme tvrdit, že máme talenty, ale nemáme trenéry, a že nemáme talenty, přitom trenéři jsou. Pravda je od každého trochu. Mně se líbí směr, který nastavili Švédové, v Evropě vládnou. Švédský model přebírají Finové, na jejich progresu je to rovněž znát. To samé Švýcaři, částečně možná i Němci. Každopádně, Švédové udávají trend, dali do kupy nejlepší model výchovy. V projektu nejde jen o samotné hráče, ale i o kouče, kondiční trenéry, fyzioterapeuty, o veškerý servis pro kluky od 15 let do dvaceti. Našli nejlepší cestu pro progres talentu do nejvyšší herní úrovně. O švédské hráče se ve velkém zajímá NHL, mívají pevné místo v tamní elitní soutěži. Není to náhoda. Co je klíčové, nespí ani teď, kdy mají za sebou prokazatelné výsledky a svůj vycizelovaný model výchovy dál vybrušují.“

A váš dojem z české výchovy?
„My to takhle neumíme. Jde částečně o náturu, o povahu, ale také o to, že to dost stojí. Ve Švédsku se kluci stravují na internátu, mají přísun potravy ve správný čas a ve správném složení. Vše je perfektně nastavené. V Rusku jsem tohle zažil u juniorů, a jak jsem koukal. Švédové tohle aplikují ve svých střediscích u dorosteneckých kategorií. Toho hned tak nedosáhneme.“