Že se oba kluby nachází v odlišné formě se vědělo. Stejně jako to, že se liší jejich klubová filozofie a herní styl. A že správným směrem nyní kráčí klub z Anfieldu. Ovšem asi málokdo čekal v nedělním šlágru Premier League Liverpool - Manchester United (3:1) tak brutální vyjádření onoho rozdílu, který se změnil z příkopu v propast.
Které číslo to nejlépe vyjadřuje? Výsledek ani tolik ne, protože výhra Liverpoolu mohla být ještě vyšší. Je to ten tolik propíraný poměr počtu střel 36:6, přičemž každý z dvanácti hráčů LFC v poli, kteří se objevili na hřišti, si připsal alespoň jeden pokus?
Je to obří rozdíl v úspěšnosti přihrávek v nedělním duelu? Jednaosmdesát procent ku pětašedesáti.
Jak charakteristická je pro současný Liverpool statistka, podle níž Fabinhovi napočítali 28 přihrávek směrem nahoru, zatímco jen dvě dozadu?
Jsou tu i jiná čísla přesahující duel na Anfield Road. Z pohledu „Reds“ rekordní devatenáctibodový náskok po 17. kole na rivala z Manchesteru.
A nakonec počet inkasovaných gólů. Sedm v podaní atraktivně hrající party Jürgena Kloppa a devětadvacet do sítě týmu, do týmu Josého Mourinha (!), jehož hra nudí i vlastní fanoušky. Mimochodem jen Cardiff, Southampton, Burnley a Fulham obdržely víc branek.
To nejzásadnější, co vykopalo základ pro aktuální prohlubeň, je ovšem způsob řízení klubu, což se nejviditelněji týká přestupové politiky. V Liverpoolu jsou jasně nastavená pravidla. To první je, že do klubu nepřestoupí žádný hráč, kterého by si Klopp nepřál. Druhé pravidlo, majitelé z Fenway Sports Group mají právo přestup stopnout. Například, pokud se jim bude zdát neekonomické zaplatit 40 milionů liber za devětadvacetiletého hráče.
Úzká spolupráce sportovního ředitele Michaela Edwardse s německým koučem, který byl na podobný model zvyklý z Dortmundu, šlape. Jestliže už v průběhu minulé sezony bylo jasné, že Liverpool potřebuje výrazně posílit střed obrany a pozici gólmana, postupně to vyřešili příchodem Virgila van Dijka a brankáře Alissona Beckera. I když je pravdou, že oba posty posílili s (půl)ročním zpožděním.
Oba hráči přišli za obrovské sumy, což se předhazovalo Jürgenu Kloppovi kvůli jeho předchozí kritice obřích přestupových částek. Ovšem Liverpool sice od léta 2016 investoval 390 milionů liber, ovšem 265 milionů utržil z prodeje svých opor, což činí minus v hodnotě 125 milionů.
United jsou za stejné období na čísle 300 milionů. Je jasné, že nijak neskrblili, ovšem v řadě případů investovali špatně, což se týkalo především posílení defenzivy, které se Mourinhovi nepovedlo. A když chtěl v létě další nové tváře, nedostal na ně peníze. Ještě před startem sezony proto upozorňoval na to, že „Red Devils“ nebudou konkurenceschopní, opakovaně vysílal jízlivé poznámky směrem k vedení.
Do toho vstupuje jeho negativní herní styl, už několik let přežitý. Pasivní hra bez balonu, čekání na chybu soupeře. V předchozích letech mu tato strategie na Anfieldu vycházela, jenže Liverpool, jak už bylo opakovaně řečeno, vyspěl a dokázal si s tím sebevědomě poradit, k němuž Portugalec přispěl chybným rozestavením 3-4-3.
Aby toho negativismu nebylo málo, pouštěl se Mourinho do vlastních hráčů, jejich přístupu, změkčilosti či nedostatku vítězného charakteru… Někdy to až vypadá, že chce za jakoukoli cenu vedení ukázat: ,Podívejte se, co jste dopustili.‘
Ať už je jeho motivace jakákoliv, jisté je, že kádr je špatně poskládaný. Hráči nejsou schopní unést tlak ani zodpovědnost. Jsou to velmi dobří fotbalisté, ale až na pár výjimek nepatří ke světové extratřídě. Jednoduše nemají kvalitu na to, aby vrátili klub tam, kam United patří.
Muž, kterému se říkávalo „Special One“, před utkáním v Liverpoolu hovořil o tom, že klub se má tvořit jako stavba nového domu. Do něj si taky nekupujete ze všeho nejdříve drahý nábytek, dokud nemá pevné základy, nefungují v něm energie a tak dále. Teprve poté může přijít investice do interiéru. Zjevně tím narážel na Eda Woodwarda, výkonného místopředsedu Manchesteru United, pod jehož vedením ďáblové uvadají.
Legenda klubu Gary Neville a vynikající expert stanice Sky Sports ve svém velmi emotivním hodnocení po utkání označil vedení United za naivní. Uznávaný novinář The Times Oliver Kay s ním však lehce polemizoval. Podle něj Woodward a spol. nejsou naivní, ale jasně plní strategii nastavenou majiteli – rodinou Glazerových. Jejich zájem je v první řadě komerční, nikoliv výsledkový. Oni vnímají United jako obchodní značku, a ne jako fotbalový klub. Víc než tabulka je zajímá pohled na růst akcií na burze.
Dokud se tohle nezmění, je velmi pravděpodobné, že se United do reálného boje o titul nevrátí ani v následujících sezonách.
Související články
