Tygři škrábou, ale netrhají. K převratu není důvod, šelma se vzchopí
Kdo by to byl řekl? Liberec vstoupil do sezony slušně, jenže potom se zaseknul. V Plzni šestou prohrou v řadě vyrovnal rekord ročníku, který držel Litvínov. Jeden bod z posledních šesti zápasů je žalostně málo, Bílí Tygři zatím nedali v utkání víc než tři góly. Jiné týmy takové série nezdarů potkávají pravidelně. V jejich případě jde o nevídanou věc.
Přitom na západní frontě to zprvu vypadalo, že mají situaci v rukou. V první třetině ničili Indiány nasazením, bojovností, všude byli dřív. Dotěrní dopředu, pozorní dozadu. Tlačili a zároveň drželi vlastní ložnici v bezpečí. Sebejistí, nebezpeční. Než domácí přidali a něco se zvrtlo.
„Je to v nás. Dostaneme se z toho jen tvrdou prací,“ přiznal kapitán Petr Jelínek, který sám už zažil leccos. Největší problém je, že Tygři škrábou, ale nekoušou.
Nejproduktivnější Tomáš Filippi ční v týmu se třemi trefami a sedmi body nade všemi jak televizní věž na Ještědu. Ostatní se krčí hluboko dole.
Koncovka nejhorší v extralize, přesilovka stejně tak špatná. Přitom hráče na tyhle věci v Liberci mají. Jenže když to nejde, i tak silné a zkušené celky znejistí. Možná tím víc, že je série nezdarů nepotkávají tak často jako jiné.
Tygři zkoušejí různé varianty, jak to zlomit. Vědí, co jsou schopni předvádět. K něčemu převratnějšímu není v jejich případě důvod. Je spíš otázkou času, kdy se to zase začne klikat.
Stačí málo, šelma se vzchopí a začne znovu trhat. Zatím se k tomu nemá.
