Video se připravuje ...
Nejvíc jsou v oběhu jiná jména. Jména těch, kteří se (původně) odhodlali kandidovat na šéfa českého fotbalu, což je do značné míry sebevražedná mise. Tedy pokud to myslíte poctivě (...přestaňte se, prosím, smát). Takže Karel Poborský, Petr Fousek, Vladimír Šmicer. Poborský, Fousek, Šmicer, Po... Stop! Kdo se chce ponořit do předvolební vřavy, měl by si v ní poslechnout někoho jiného. Miroslava Peltu vulgo Velkého čápa. A dozví se to podstatné.
Naposledy z rozhovoru pro deník Sport a server iSport.cz. (Celý rozhovor čtěte ZDE>>>) Nabídl opět Peltu i samotný český fotbal v kostce, jeho kvintesenci, podstatu. A taky naznačil, jak to dopadne. Ač je vždy potřeba brát zřetel na to, že své značně nestandardní hlášky jablonecký boss velkoryse rozsévá s nějakým úmyslem.
Předně: když promluví Pelta, má to váhu. Čímž není myšlena ta fyzická. Ať si o něm myslí kdo chce, co chce, je ve fotbalovém prostředí nepopiratelně klíčovým hráčem. Tak je to zkrátka dlouhodobě nastavené. A je dobré a užitečné znát jeho názory.
Ani Pelta pak není po tom všem, do čeho se dokázal coby „kluk z ulice“ zamíchat, po všech těch aférách, které líčí jako pokusy činit dobro pro fotbal (a sebe, dodávám) černobílá figura. Minusy jsou všeobecně známy, mezi plusy mu lze přičíst například dvouletku, kdy kvůli angažování Michala Listkiewicze neměl mocný boss Roman Berbr pod totální kontrolou rozhodčí. Ovšem také se mu to snažil kompenzovat jinými způsoby (mj. angažmá v soudních procesech s jeho kritiky).
Také je na místě dodat, že vztah mnoha osobností českého fotbalu k Peltovi je pančován pokrytectvím. Když byl coby šéf FAČR nebo stále je jako jablonecký boss užitečný, žádné námitky, plácání po zádech. Jakmile kolem něho vypukne humbuk daleko přesahující fotbalové hřiště, i ti, kteří těžili z jeho pomoci a kontaktů, najednou veřejně dávají ruce pryč. Ale pak se v tichosti zase jede postaru.
Pelta je totiž unikátní tím, jak si u něho podávají dveře všichni. Jak sparťanský boss Daniel Křetínský, jenž se netají pozitivním vztahem, tak slávistický šéf Jaroslav Tvrdík , který se vždy zachová podle toho, co mu přinese „body“.
Ale k volbám. Pelta opět nabízí svou zúženou optiku, jak se dívat na fotbal a na to, kdo má stát na kapitánském můstku a u kormidla. Tedy jednoduše řečeno: přes peníze. Být postavou z nějakého amerického animovaného filmu, naskakovaly by mu v očích dolary. V tomto případě české koruny. Popřípadě eura. Hlavně sehnat peníze pro fotbal.
Ne že by to nebylo potřeba, ale Pelta tomu podřizuje všechno. A podle toho také poměřuje kandidáty na předsedu. A proto také preferuje Karla Poborského před Petrem Fouskem (o Vladimíru Šmicerovi , jenž už je z té nejvyšší hry, nemluvě). „Má daleko větší sílu než Petr, aby sehnal peníze,“ pronesl Pelta. A pro jistotu ještě jednou: „Fotbal je o penězích. My potřebujeme peníze.“
Mimochodem, kdybychom přece jen přistoupili na Peltovu optiku a logiku a vzali v úvahu ještě Šmicera, v tomto směru by neměl ve srovnání s takovým Poborským žádný handicap. Dokonce bych řekl, že by měl ještě lepší předpoklady. „Když Karel přijde do české či zahraniční firmy, lidi hned vidí ten lob, co dal proti Portugalsku, a okamžitě vědí, že je to nebude stát statisíce, ale že chceme miliony,“ prohlásil Pelta ve své typické zkratce.
Nevím, proč by miliony nemohly naskákat i ve chvíli, kdy by dorazil Šmicer: byť nepředvedl nic tak spektakulárního, „jenom“ třeba vyhrál nějakou Ligu mistrů... Pro širokou veřejnost doma i v zahraničí je dle mého mnohem kontaktnější a komunikativnější než v tomhle směru vždy dost specifický Poborský.
Jenže Pelta Šmicera vykreslil jednostranně jako jakéhosi nepraktického nekňubu. Vytáhl i historku z jeho působení coby manažera reprezentace, kdy za Peltou měli přijít dva stěžejní hráči národního týmu ( Petr Čech a Tomáš Rosický ?), že nic nefunguje, a ať Šmicera vymění. Pro jistotu ho pak „sejmul“ i při nedávném osobním setkání ve smyslu, že se ho volby předsedy vlastně netýkají. To kdyby náhodou na kandidatuře trval...
Fotbal není jen o penězích. Je také o symbolech. A o morálce. O naději na změnu, i když se tomu staří rutinéři vysmějí nebo padne něco o naivním idealismu. To je étos, jenž by měl provázet nynější volby – a bylo tomu tak v mnoha případech i při těch krajských a okresních. Byť si dozajista není třeba dělat až moc přehnané iluze a mnozí reformátoři zkrátka převlékli kabát, protože na tom starém zbyl nějaký ten větší či menší flek.
Pelta a lidé jeho kalibru to ale vidí jinak. Jsou to pragmatici, zařizují se podle toho, co je užitečné. Když už takový Pelta zmíní jiné hodnoty, skloubí to zase podle svého. „Morálku si musíme koupit,“ pravil, když řešil, jak napravit rozhodčí pomocí zvýšením jejich odměn.
Poborský, nyní šéf Oddělení elitní mládeže FAČR, je považován za favorita fotbalových konzervativců a je pro to dost oprávněných důvodů. Otázkou je, zda některé souvislosti není Poborský schopen dohlédnout, nebo je s nimi naopak dobře srozuměn.
Prazvláštní okolnosti schůzky na Strahově s delegáty ČFL a divizí, kteří pro změny podle všeho příliš nebudou, jen ne zrovna přívětivý dojem z tábora jeho příznivců podpořily. A opravdu těžko bude Poborský někoho přesvědčovat, že když se v debatě na ČT tak trochu vynuceně částečně distancoval od Malíka s Peltou, nebyla to jen určitá kamufláž. Ostatně o něčem svědčí i další Peltův výrok komentující právě tuto část Poborského vystoupení: „Psalo mi pár lidí, co to mělo znamenat.“
Pelta ovšem dokáže „spojovat nespojitelné“, jak o sobě říká. A tak by na Strahově rád viděl Poborského jako předsedu a jeho rivala Fouska coby generálního sekretáře, protože z – poněkud podceňované – úřednická role se ne a ne vymanit. Pelta by v rámci jakési „všenárodní fotbalové koalice“ do party přizval ještě zástupce iniciativy Fevoluce Rudolfa Řepku, jehož má za schopného funkcionáře, a zmíněného Malíka.
„Pojďme si ty věci říkat férově. Lidi, kteří jsou k dispozici pro český fotbal na nejvyšší místa, jsou Fousek, Poborský, Řepka, Malík. Znám jejich výkonnost a pracovitost. Všechno lidi, za které já morálně ručím. Dal bych za ně ruku do ohně,“ řekl Pelta.
Tak přece jen na morálku došlo... Ovšem to, že Pelta za někoho morálně ručí, spíš – obecně – může u mnoha lidí vyvolat úsměv než napsat výbornou z chování na vysvědčení dotyčného. Pro Fouska a Řepku to navíc může být takový malý polibek smrti. Oba s ním navíc úzce spolupracovali, což může dostávat do poněkud nekonformní situace jejich podporovatele. Pro český fotbal je nicméně charakteristické, že najít „něco“ lze téměř na každého.
A ani Poborský by nebyl výjimkou, stačí si vzpomenout, že nechvalně proslulý Berbrův poskok Roman Rogoz pracoval i v Českých Budějovicích, které legenda spoluvlastnila. Pokud pak jde o Malíka, je to příkladný konformistu, který si měl na nynější politické ambice nechat zajít chuť. Měl to těžké, to jistě, ale nikdy se nepostavil za ty, kteří byli poškozeni, a problémy zlehčoval.
Teď jde hlavně o to, kdo bude i s nějakým tím škraloupem nebo nedostatky co nejvíc garantovat odstřižení od starých pořádků. Ale na druhé straně také o to, nezavázat se nadmíru svým příznivcům a nezaplést se do slibů, které jednoho přivedou na okraj propasti. V tom zase spočívá výzva pro Fouska. Pokud by pak vyhrál, je potřeba měřit i jemu stejně jako komukoli jinému.
Soudě podle Peltových slov to však zatím na vítězství moc nevypadá. Chce to prachy...
Témata:
blog, sport, Štěpán Filípek, FAČR, Liga mistrů UEFA, fotbal, Fotbalová asociace České republiky, Karel Poborský, Roman Berbr, Miroslav Pelta, Strahov, Vladimír Šmicer, volby, Petr Fousek, Sport na Heureka.cz
Související články
