Stresové situace při závodech Grand Tour nezažívají jen samotní cyklisté, ale také jejich sportovní ředitelé. A ne zrovna kvůli umístění svých závodníků. Dokonale to zná René Andrle, sportovní ředitel týmu Israel Star-Up Nation, který je prožívá za volantem doprovodného auta. I to totiž představuje pro jezdce velké nebezpečí. Přesvědčil se o tom v 6. Etapě Pieter Serry z týmu Deceuninck-Quick Step, kterého srazilo auto konkurenčního BikeExchange.
Serry se naštěstí oklepal a v závodu pokračuje. Na rozdíl od sportovního ředitele, který auto řídil. Prokličkovat pelotonem, když jede za svým závodníkem, který měl třeba defekt, je dost náročné.
Můžete říci, co stálo za kolizí Pietra Serryho s doprovodným autem?
„Auto BikeExchange si přebíralo pláštěnku z vedlejšího auta. Řidič se soustředil na to, jestli jeho kolega pláštěnku převzal. Bylo to těžké, ale byla to chyba řidiče, o to se měl starat spolujezdec. On se měl věnovat řízení.“
Vy jako sportovní ředitel také často auto při závodu řídíte. Navíc jste sám bývalý závodník, takže víte, jak to v pelotonu chodí. Jak je složité dělat šoféra?
„V autě to jsou nervy. My to samozřejmě známe, takže víme, jak projet. Ale není to lehké. Je tam 200 závodníků, dnes se všemi těmi nařízeními, když se stane podobná nehoda, jste okamžitě vyhození ze závodu. Je to přísné, jsou tam ohromné pokuty, může tam být i doživotní zákaz řízení a vůbec toho sportu. Takže samozřejmě tlak je tam ohromný, aby se tito lidé na to soustředili, aby dávali pozor a nikoho nezabili. To je samozřejmě normální.“
V čem konkrétně spočívají stresové situace, které jste naznačil?
„Představte si, že jedete a před vámi je 20 aut a najednou vám zavolají, že váš závodník má defekt. Musíte jet co nejrychleji, abyste mu dali kolo. Teď je sjezd, město, tam jsou lidi, zvířata, cokoliv, do toho ostrůvky. Takže tam letíte třeba 120 km/h. To není úplně sranda, auto je hodně naložené koly a dalším vybavením. Navíc před vámi třeba taky někdo píchne, taky auto pospíchá, chce tam být dřív než vy. Takže je to docela o nervy. Jedete na metr na dva za autem před vámi, takže je to nebezpečné. Pak už je na každém, jak to zvládne, jak s tím naloží. Samozřejmě nemůžete jet jako blázen, jenom proto, že je to pro závod zavřené. Je to o tom se soustředit a dávat pozor.“
Auta jsou jedna věc, ale hlavně musíte projet bezpečně mezi závodníky, že?
„Ano, v pelotonu je 200 lidí. Oni se tlačí, bojují o místo a vás zavolají, že máte dojet do skupiny před nimi. Musíte projet pelotonem, závodníci vám škrtají zadkem o zrcátka, co máte dělat? Zpomalíte? To v životě ale pelotonem neprojedete. Z boku vám tam do trati skáčou diváci, takže koukáte doleva, doprava, dozadu, do zrcátek, to je kolikrát o nervy. Mnohdy je to v autě horší, než z pohledu cyklistů. Když pak vezu nějakého hosta, ten se bojí dvakrát tolik, protože si myslí, že někoho zabiju. Lehké to není, je potřeba maximální soustředění. Všechno je dneska o bezpečnosti.“
Změnil se i počet aut v pelotonu od dob, kdy jste závodil vy?
„Já si myslím, že to průběžně furt narůstá, i když pořadatelé řeknou, že ne. Je to trošku problém, je tam toho už hodně.“
V autě jedou dva sportovní ředitelé. Jaké mají úkoly?
„Ten co řídí, mluví se závodníky osobně, když přijedou k autu, dává jim flašky a předává veškeré věci, jako pláštěnky a podobně. Ten, co sedí vedle něj, čte mapu, to je takový navigátor a mluví do vysílačky. Říká závodníkům veškeré nebezpečí, co přijde, a taktiku. Ale o taktice se vždycky baví celý tým, všichni sportovní ředitelé. On jim to pak říká během závodu a kolikrát je na něm rozhodnout, když je to v rozporu se předem stanovenou taktikou. Je třeba zareagovat na to, na co se ho ptají. Pak je tam ještě mechanik. V dalším autě jede zase sportovní ředitel číslo dvě. My se tady střídáme, jednou jsem v prvním autě, jednou v druhém. Ono je to lepší i kvůli koncentraci. Takže je to takové zajímavé.“
Kolik aut má každý tým v pelotonu?
„Za pelotonem můžou jet dvě auta a my máme jedno před pelotonem, takzvaný recon car, který předem zkoumá trať a posílá nám informace, říká, odkud bude foukat vítr, všechna ta nebezpečí, křižovatky, ostrůvky. A pak máme další tři auta, která se starají o bufet, stojí podél trati. Plus další auta, takže vozový park je neskutečný.“
Přímo v pelotonu máte tedy dvě auta?
„Ano, jedno jede za únikem, když v něm máme závodníka, a druhé za pelotonem.“
Témata:
cyklistika, auto, giro, sport, sportovní ředitel, řidič, René Andrle, Israel Star-Up Nation, Pieter Serry, Cyklistika na Heureka.cz
Související články
