Celý cyklistický svět teď po hororovém pádu ve středečním hromadném dojezdu v závodu Kolem Polska myslí na Fabia Jakobsena. Ten podstoupil v noci na čtvrtek náročnou operaci obličeje a podle lékařů už je mimo ohrožení života. Střet to byl opravdu nehezký, ale podle někdejšího vynikajícího českého sprintera Jána Svorady za něj nikdo nemůže Dylena Groenewegena, se kterým Jakobsen soupeřil o vítězství, kamenovat. „Setkali se dva velmi silní soupeři a holt nikdo nehodlal uhnout,“ řekl pro iSport.cz.
Sám byl účastníkem stovek hromadných spurtů, takže včerejší střet, který skončil velmi vážným zraněním kolegy Zdeňka Štybara z týmu Deceuninck-Quick Step Fabia Jakobsena, umí posoudit i z jiné strany. Ján Svorada byl dokonce jednou v podobné situaci. Tehdy se rozhodl přibrzdit a závod prohrál. Což teď nebyl případ Nizozemského cyklisty.
Co jako někdejší sprinter říkáte na podobné souboje v hromadném dojezdu?
„Podobné souboje jsou úplně běžné a nemyslím, že by tenhle nějakým způsobem vybočoval. Jen že se setkali dva velmi silní soupeři, aktuálně jedni z nejrychlejších mužů v pelotonu, v ještě relativně mladém věku. Takže holt nikdo nehodlal uhnout, až se to dostalo do té krajní situace, kdy došlo k pádu.“
Uvědomuje si cyklista v takový moment, v zápalu boje, co dělá, jaké to může mít následky, nebo je v takovém tunelu, že mu to nedochází?
„Asi jim to nedocházelo. Nevím… Z mého pohledu si Groenewegen, který jel na přední pozici, počínal tak, jak by si počínal jakýkoliv jiný sprinter. Zkrátka jednu stranu si hlídal. A vy tomu soupeři naznačujete, že ho tam nepustíte. Navíc on nehodil náhlou vlnu, náhlou změnu směru. Celých těch dvě stě nebo dvě stě padesát metrů, které jel na špici, věděl, že Jakobsen je za ním po pravé straně, a celou dobu se skulinku, která tam byla, snažil zavřít a naznačit mu, že tudy cesta nevede a že ho tam nepustí. Tohle je zcela jasná taktika. To, že to není úplně podle pravidel, tak zkrátka je, ale od toho jsou rozhodčí, aby to posoudili.“
Mohl Jakobsen střetu zabránit?
„On se snažil využít toho, že Groenewegen nastoupil první, tudíž měl Jakobsen větší rychlost v háku. Objektivně pokud by jel Groenewegen rovnou linii, tak by ho Jakobsen předjel. Zkrátka se cítil tak silný, že tohle nebezpečí, které mu celou dobu Groenewegen naznačoval, nebral v potaz a rozhodl se jít až do krajnosti a tu cestu si tam udělat. Bohužel narazil na soupeře, který byl tak tvrdý, že mu tam cestu nenechal a spadli. Ale myslím si, že mohl v kteroukoliv chvíli přestat šlapat, souboj vzdát, podat protest a následně měla jury rozhodnout, jestli Groenewegen svou linii opustil a zavřel ho k bariéře, nebo ne. Mohlo to skončit diskvalifikací Greonewegena, vítězstvím Jakobsena a oba by pokračovali dál v závodě. Takže si myslím, že na pádu mají vinu oba.“
Z předního záběru bylo vidět, že tak Groenewegen strčil Jakobsenovi loket…
„Ano, prostě se rozhodl, že ho tam těch deset metrů, které chyběly do cíle, nepustí. To tak je. Neříkám, že to bylo správné počínání. Otázka je, jestli loket vystrčil v momentu, kdy byl Jakobsen vedle něj a tím ho svým způsobem shodil, nebo jenom proto, aby to místo zavřel a tím, že měl Jakobsen rychlost zezadu, narazil do jeho lokte a ten ho shodil.“
Tento souboj hodně připomínal ten mezi Peterem Saganem a Markem Cavendishem na Tour de France 2017, po kterém byl Sagan diskvalifikován. Je to tak?
„Přesně tak. V podstatě velmi podobnou situaci jsme viděli mezi těmito dvěma. Tam došlo ke Cavendishově pádu, nějakým zlomeninám, jeho odstoupení ze závodu. Ale i v tomhle případu si myslím, že velkou vinu na pádu nesl právě Cavendish, protože chtěl jet někde, kde místo nebylo a narazil na tak silného soupeře, který mu to místo nenechal.“
Šéf Jakobsenovy stáje Patrick Lefevere bývá v takovýchto situacích hodně impulzivní a i ve čtvrtek napsal na Twitteru, že šlo o kriminální čin. Vy to tedy takto nevidíte?
„Samozřejmě Jakobsen je jeho závodník, takže ani nemůže říct něco jiného. Nikdo nevidí rád tyhle krajní momenty, kdy dojde k pádu a navíc někdo riskuje závažnější zranění nebo i něco horšího, nechci nic předjímat. Nicméně si opravdu myslím, že Jakobsen měl možnost souboj vzdát, když už viděl, že jde do tuhého. A všichni by si měli uvědomovat, že nejde jen o to, jestli jste v právu nebo ne, ale jak to všechno může dopadnout.“
Groenewegenovo jednání řeší i komise UCI. Jaký podle vás může dostat trest?
„Jestli ještě nějaký jiný než to, že ho vyloučili ze závodu a dostal peněžitý trest, to nevím. Museli by dokázat, že bylo jednoznačně jeho úmyslem poslat Jakobsena k zemi. Ale to myslím, že ani nechtěl. Jen mu chtěl zabránit, aby ho předjel. To, že to bylo mimo pravidla, nepopírám a k diskvalifikaci by došlo tak jako tak. Protož sprint začal ve středu silnice a postupně se dostal až ke kraji a jednoznačně nedržel rovnou linii. Ale jestli ještě další trest za to, že bohužel pád dopadl, jak dopadl… Nevím. Možná z horního záběru by bylo vidět více. Ale z mého pohledu to byl bohužel incident v závodu a svou vinu na něm mají oba závodníci.“
Když zavzpomínáte na svou kariéru, vybaví se vám váš nejhorší hromadný dojezd?
„Dojezdů, které byly nepříjemné, byla spousta. Můj nejhorší psychický zážitek byl ze závodu Kolem Katalánska, kdy jsem se připletl zhruba kilometr před cílem do pádu, který jeden z mých soupeřů, který taky skončil na zemi, nepřežil. To jsou věci, které se vám v hlavě zakoření a velmi těžce se s tím člověk srovnává. A velmi jasně si vybavuju i sprint, který sice neskončil pádem, ale byla to velmi podobná situace jako teď. V jedné z etap Tour de France, v dojezdu mírně do kopce, si to chtěli rozdat dva soupeři, ke kterým jsem se blížil zezadu, měl jsem rychlost a měl jsem na to, abych je kolem bariéry z pravé strany, podobně jako Jakobsen, předjel a etapu vyhrál.“
Jak to dopadlo?
„Vyhodnotil jsem to tak, že závodník, který byl blíž do středu silnice, se bude snažit zavřít soupeře a na mě tam nezbude místo. Takže jsem se rozhodl neriskovat, v jednom místě jsem si přibrzdil a snažil se je předjet zleva, ale už jsem ztratil rychlost, a byť jsem byl silnější, už jsem je nepředjel. Dodnes si to vyčítám, protože to nebylo tak tragické, jak jsem si myslel, a místo u bariéry bylo. Ale zkrátka jsem neriskoval a závod prohrál. Takže dokážu pochopit i Jakobsena, že se cítil na vítězné vlně, cítil sílu, rychlost. Ale bohužel v jeho případě se riskovat nevyplatilo.“
Jak je pro sprintera po takovém zážitku, pokud vše dobře dopadne a bude pokračovat v kariéře, znovu se pustit do hromadného sprintu?
„Na každého to působí jinak. Ale myslím, že zrovna oba aktéři jsou natolik silní fyziky i psychicky, že se dokáží z takové situace velmi brzy oklepat. Samozřejmě pokud to dovolí zdraví a fyzická kondice Jakobsena. Pokud by totiž dostatečně silný nebyl, tak už v tom dojezdu by si zabrzdil a nešel by do krajností.“
Témata:
cyklistika, pád, nehoda, sport, karambol, Fabio Jakobsen, Tour de France, Zdeněk Štybar, Polsko, sprint, Ján Svorada, Peter Sagan, Mark Cavendish, Sport na Heureka.cz
Související články
