Považujete cyklistiku především za letní sport? Tak to vás Michal Maroši a jemu podobní milovníci extrémů vyvedou z omylu. Tento chlapík z české nížiny se na bicyklu zúčastnil světově známých zimních X-Games v Americe, sjížděl Alpy ze zasněžených vrcholků až po blátivé úpatí nebo závodil v ledovém korytu, kde si to jindy ve vysokých rychlostech sviští bobisté. Že byste se i vy někdy rádi projeli ve sněhu? Pak vám na následujících řádcích poradí, jak na to.
Když před ním pronesete větu, že s koncem slunečných dnů se na kole už příliš jezdit nedá, opáčí, že to rozhodně není pravda. „U nás v Česku, pokud člověk nebydlí někde na horách, je to celosezonní záležitost, to se nedá popřít. Protože zimy jsou mírnější a mírnější. Tady dole ve městě je to zcela přirozená záležitost. Navíc kdo netrénuje v zimě, v létě nešlape, jak se říká,“ ví Michal Maroši. Odvážný muž, který si na kole vyzkoušel řadu disciplín.
Během své kariéry se věnoval především sjezdu, ve kterém se mnohokrát umístil při Světovém poháru na předních příčkách. O sjezdařích se mnohdy říká, že jsou to blázni, že je tato disciplína už dost extrémní. Muže žijícího v Polabí to však táhlo k ještě větším extrémům. Třeba takové olympijské cross country nikdy nebylo nic pro něj. Moc velká pohodička…
„Byl jsem spíš extrémnějšího rázu. Downhill je ve své čisté podobě královská disciplína, tam jsem dvacet let jezdil Světové poháry a mistrovství světa. A mezitím jsem vyzkoušel všechny ostatní disciplíny jako fourcross, slopestyle, což je freestyle na horských kolech, kde se provádějí různé triky. Jinak jsem se zúčastnil čtyřikrát nejextrémnějšího závodu na světě Red Bull Rumpage v Utahu,“ říká Maroši.
U poslední zmiňované akce vypovídá o její náročnosti i fakt, že ze čtyř účastí do cíle dojel pouze dvakrát. Chcete si udělat obrázek? Budete mít možnost… „Natáčíme dokument, který má jít do kin jako reálná výpověď o zrodu extrémnější cyklistiky v Česku, s přesahem i do zahraničí,“ dodává ke svým aktivitám.
Pojďme k dalším. Zatím jsme se bavili jen o těch klasických, v příznivějších podmínkách, i když hodně extrémních. Ale to není pořád ono. Třiačtyřicetiletý biker zkusil celou řadu závodů na sněhu a ledu. Absolvoval několik zimních extrémních sjezdů, které patřily k nejtěžším na světě.
Poznal i transport vrtulníkem
„Jel jsem zimní X-Games, jež jsou takovou extrémní olympiádou. A na kole se tam jelo pouze jednou. Byl to bikercross, tedy po šesti lidech najednou. Něco ve stylu ski nebo snowboardcrossu. Venku bylo minus 20, takže dráha byla skoro betonová a měli jsme na kole navrtané hřebíky. Jede se to formou vyřazovacích jízd, takže jde o kontaktní souboj,“ popisuje Maroši zábavu pro otrlé. A také pro vyvolené. Na X-Games totiž musí dostat závodníci pozvánku.
Zdá se vám to nebezpečné? Máte naprostou pravdu. I když který extrémní závod nebezpečný není, že? Právě při jedné z účastí si přivodil nejvážnější zranění svého sportovního života.
„Stal se mi takový incident, kdy mě zradila technika, a já jsem spadl z velké výšky na rovinu, musel mě transportovat vrtulník. Měl jsem zlámaná žebra, prasklou slezinu a oboustranný pneumotorax. Tam jsem si poležel v nemocnici. To bylo při X-Games 2001,“ vybavuje si nepříjemnou zkušenost.
Nešlo však o jedinou extrémní záležitost, které se český cyklista účastnil. „Jeli jsme třeba i po závodech v lyžování, po super-G. Tam jsme absolvovali obdobnou trať jako lyžaři. Asi si to spousta lidí umí představit, že to je ledová sjezdovka odshora až dolů, kdy nás startovalo 15 vybraných lidí ze Světového poháru ve sjezdu, a jeli jsme hromadný závod,“ vzpomíná Maroši.
Další ze zkušeností, kterou si na své konto připsal, je závod s názvem Megavalanche. O co jde v tomto případě? „Tři sta až pět set lidí vystartuje na vrcholu hory ve 3500 metrech. Na začátku se jede hromadně ve sněhu, přechází to plynule přes takové ty požární stezky, až po sjezdy v lese. Je to závod na 20 kilometrů a je to docela masakr. Protože když jste někde ve středu startovního pole, berete všechny drážky, které vyjedou ti první, a kolo je absolutně neovladatelné,“ popisuje český dobrodruh podnik, který se jezdí ve Francii. Místo je známé i pro fanoušky Tour de France – Alpe d´Huez.
Ovšem ve svém repertoáru má Maroši jeden opravdový bonbonek. „To byl závod v ledovém korytu v Cortině d´Ampezzo. Jela se standardní trať pro boby na kole. Tam se lidi zabíjí už na bobech. Na tento závod vybrali deset až patnáct lidí z celého světa. Jelo se to po jednom na čas.“ Drsné, že? Led a kolo. Přijde vám to jako něco šíleného? Vždyť zde se snad nemůže dát kolo ani ovládat!
„To je pravda, řídí se dost blbě. Samozřejmě jsme měli v pláštích nastřelené hřebíky, ale člověk musel vymyslet, jaký typ kol na to zvolit. To byl jeden jediný závod a tím to haslo,“ komentuje Maroši.
Když už jsme u extrémů, nyní už bývalý závodník se stal pořadatelem jednoho zimního cyklistického závodu přímo doma v Česku. Když si do vyhledavače zadáte Chinese Downhill Špindlerův Mlýn (případně Red Bull Homerun na lyžích a snowboardu), budete se moci podívat na zajímavá videa ze zdolávání sjezdovky na Svatém Petru.
Do všeho šel po hlavě
„Odjelo se šest ročníků, tuto zimu by se měl jet sedmý, pokud nám to dovolí situace. Je to hromadný sjezd pro dvě stě lidí na červené sjezdovce. A pozor, jezdí ho i holky. Ve startovním poli bývá tak deset žen, které jedou současně s muži,“ podotýká.
Když se podíváte na předchozí výčet závodů, které Maroši absolvoval, napadne vás, kde na to asi trénoval. Vždyť žije v Benátkách nad Jizerou, kde sněhu a ledu bývá spíš méně.
„Popravdě, v podstatě jsem se nepřipravoval. Do všeho jsem šel po hlavě a nějak to dopadlo. A ve finále, kromě zranění, ze kterého jsem se vylízal, myslím, že to nedopadlo vůbec špatně. Bylo to samozřejmě hodně o štěstí. A pokud už jsem se připravoval, tak to bylo na snowboardu. Pocit z toho je podobný. Je to tak, že extrémní sporty se nějakým způsobem prolínají, ať už fyzicky, nebo psychicky. Nastavení je tam hodně podobné,“ popisuje.
Ovšem technickou výbavu rozhodně nezanedbával. Hřebíky v pláštích na ledových sjezdovkách byly nezbytností. A co na sněhu? „Spousta lidí to neřeší a jezdí na kole, které funguje i v letní sezoně, čili žádnou úpravu nedělají. Vzorky jsou dnes už vysoké a široké a na sníh je to dostačující. Ale pokud chci dosáhnout nějakého výsledku, nejen se zúčastnit, tak bych doporučoval speciální obutí, kdy vzorky na plášti jsou určené pro jízdu do bahna. Vyloženě na sníh nic není. Někdo si třeba vybere fat bike, ale není to výhra. Takže jediné, co se z techniky řeší, je obutí,“ nechá nahlédnout do tajů extrémních prožitků.
Je ale potřeba dbát také na bezpečnost. Přilba na hlapříběh vě je povinnou výbavou v závodech profesionálů, stejně jako při tom ve Špindlerově Mlýně. S chrániči už pak záleží na každém jednotlivci. Zejména v hromadných závodech často lidé jezdí bez nich.
„Ale je to hrozné maso. Ve středu pole není prakticky nic vidět, jen tam lítá sníh. Takže dochází k hromadným pádům, kdy jezdce třeba někdo přejede. Tam jsou zakázané hřebíky. Nicméně chrániče bych určitě doporučil,“ upozorňuje zkušený zimní cyklista.
Při extrémech, které má Michal Maroši za sebou, by mnohé napadlo, že počasí mu rozhodně problém nedělá a i v zimě a mrazech se doma prohání na kole. Úplně tomu tak není. „Musím přiznat, že nejsem fanoušek ježdění v mrazu. Radši chodím běhat, když je nevlídné počasí. Ale i tak se cyklistika provozovat dá,“ dodává.
Také on v poslední době zaznamenal zvýšený počet cyklistů na českých silnicích, cyklostezkách i v lese. Třeba na singletracích, které sám navrhuje. „S příchodem covidu je teď i relativně těžké odcestovat někam do teplých krajin. Takže myslím, že cyklisté jsou čím dál častěji během zimy na kole. Já bydlím v nížině a mám to na očích, jak tady cyklistika vypadá, a setkávám se s tím častěji a častěji.“
Důvodem, proč mohou nyní lidé vyrazit i v chladnějším počasí, je především výrazné zlepšení vybavení. „Nejde jen o techniku, ale i outfit, to znamená různé materiály. V dnešní době není problém koupit si pořádné funkční tričko a další oblečení. Takže pohybu nic nebrání. A i lidi podle mě vnímají, že pohyb je čím dál potřebnější k tomu, aby byli zdraví. Doba je tak rychlá a všechno se děje tak strašně zrychleně, že si najednou člověk uvědomí, že uběhlo deset let, a kde jsou ty roky strávené v práci?“
Dejte si pozor na vhodné oblečení
Pokud se rozhodnete vyrazit na kolo v těchto podmínkách, je třeba opravdu dbát na pořádné oblečení. Maroši rozhodně na kolo nedoporučuje zimní věci. „Šel bych formou odlehčenějších materiálů, ať je to goretexová bunda, kvalitní merino, což znamená funkční prádlo, zateplené rukavice a nějaká pokrývka hlavy pod helmu. A teplejší boty. Návleky mi přijdou až moc silničářská záležitost, takže bych sáhl spíš po náhradních botách, které budou teplejší, pohodlnější, volnější.“
Zlákalo vás povídání o ježdění na sněhu a chtěli byste si ho sami vyzkoušet, až na louku za vaším domem napadne sníh? Problém v tom není, ale abyste si to užili, doporučuje český znalec spíš elektrokolo s širokými plášti.
„V tu chvíli to může být i zábava. Elektrokolo dopomáhá člověku, aby držel nějakou standardní rychlost, která je k tomu potřeba. Protože když si vezmete, že přijedete někam na louku, která je měkká, ještě je na ní sníh, tak se zastavíte a nikam nejedete. Není to moc zábava. A doporučoval bych k tomu spíš volné pedály než nášlapné a teplé rukavice,“ zní Marošiho rady. Tak hurá do toho!
Michal Maroši
|
Témata:
isportlife, Michal Maroši, Česko, Olympijské hry, Amerika, cyklistika, Alpy, hřebík, zima, Cyklistika na Heureka.cz
Související články
