Takže teď už z vás je MMA důchodce?
(směje se) „Dá se to tak říct. Zatím to bohužel jinak necítím. Ale nikdy neříkej nikdy, toho se držím. Samozřejmě, že už teďka mi chybí tréninky, což je zvláštní, protože po zápasech mi nikdy nechyběly. Chybí mi kluci z Prahy a z RPG gymu (Renegade Prague Gym), což byl můj domov.“

Jak dlouho jste nad koncem přemýšlel?
„Už delší dobu. Nedávalo mi to tu radost, není to o tom, že bych si řekl: Tak teď jsem prohrál a… Já to řeknu narovinu, že mám úplně v p**i, jestli někoho zajímá, nebo nezajímá, že končím. Prostě když to necítí srdíčko, hlava musí poslouchat. Nemám chuť, nevím… Nevadí mi, že to bolí, v nějaký moment to ale odešlo.“

A co kdybyste Oleho Magnora na Štvanici porazil?
„Mé rozhodnutí by bylo stejné. Teď mě přemlouvají snad všichni na světě, píše mi hrozně moc lidí, přišlo snad tisíc zpráv. Že není možné, abych končil, protože jsem součástí Oktagonu, ten showman, který lidi baví. Samozřejmě, že to zahřeje na srdíčku. Už jsem zároveň dostal nabídku od Clash of the Stars i od RedFace. Zatím nic nepřijímám.“

Sponzoři se po vašem konci neozvali?
„To jsem ani nechtěl rozebírat. Okradli mě dva sponzoři v průběhu sedmi dnů, kdy jsem přišel o skoro nějakých sto tisíc. To je u mě devastační, s jedním se dokonce soudím, neměl jsem na výběr.“

Váš poslední zápas byl hodně divoký. Proč?
„Trefil mě tou první, to mi neudělalo absolutně nic. Říkám: Tak ty mi neublížíš, chlapče. Pak jsem nějak přepadl, dostal jsem jeho zadní po čelisti a úplně se mi zakroutily nohy. A když mi vlezl do zad, chvilku to trvá, než se tělo dostane do bodu, kdy je v pohodě. Já už jsem neměl sílu, umřely mi ruce a vůbec všechno. Nemohl jsem dělat absolutně nic, fakt jsem nevěděl, jak z toho ven. Nebudu se vymlouvat, nemám na víc a prohrál jsem fér. Soupeř dobře udělal, co měl.“

Ovlivnilo váš závěrečný boj i psychické rozpoložení?
„Určitě, chtěl jsem být rychle venku. Nerozmýšlel jsem se, udělal jsem strašné chyby na začátku, já to vím. Údery jsem házel úplně zbytečně, mohl jsem dávno trefit. Po bitvě je každý generál a já nechci být ten typ, co bude brečet, že mohl to nebo tamto. Bohužel, prohrál jsem zaslouženě a nemám k tomu co říct.“

Už jste zmínil, že jste byl známý i jako bavič. Nebude vám právě show kolem zápasů chybět?
„Asi jo, to mi chybět bude. Říkám to upřímně, že jsem se pro ty p**oviny prostě narodil. Uvidíme.“

Na vážení jste soupeřům přinášel nejrůznější dárečky. Jak to vznikalo?
„Vždycky tak tři minuty před vážením, abych sehnal rychle nějaké jídlo nebo koupil zmrzku. Všechno bylo spontánní.“

Kde vás vlastně Oktagon původně objevil?
„Ty jo, tak já vám řeknu, jak jsem přišel na svět. (směje se) Měl jsem nějaké křížky s Raškou, říkal jsem, že s ním chci zápasit. Mluvil, jak mluvil, říkal, co říkal, a já jsem doufal, že proti mně půjde, že si to vydupu. Bylo před Vánoci, byl jsem v Trenčíně na nějakém gala, když mi volal David Vyvážil (trenér), že máme zápas s Raškou, protože se to Ondrovi Novotnému líbí. A že půjdu do Oktagonu. Takhle to začalo.“

Dokážete vypíchnout nejlepší kariérní moment?
„Právě když jsem porazil Rašku. To bude můj highlight celý život. Strašně si vážím i boje s Robertsenem, kdy jsem udělal skvělý zápas a vyhrál jsem i jedno kolo na bodových lístcích, což mě potěšilo. Netěší mě, že jsem se v tom zápase zranil, ale dokázal jsem se držet s frajerem, který měl zkušenosti. Ale celá kariéra v Oktagonu byl highlight, užíval jsem si každou minutu.“

Včetně zápasu s Karlosem Vémolou?
„Pěkná vzpomínka, ale to zrovna highlight určitě není. Víc mi to vzalo, než dalo. Už po tom zápase jsem cítil, že něco není v pořádku. Že mě to tak nebaví, že si to tak neužívám. Všechno bylo těžké a vleklo se to delší dobu. Je možné, že tam to začalo být nezábavné a bylo toho moc. Furt něco řešit, poslouchat, ztratil jsem lásku k MMA. Je jasné, že bych do takového zápasu znovu nešel.“

Říkal jste si někdy, co by s vaší kariérou bylo, kdybyste tehdy Terminátora porazil?
„Neumíte si představit, co by ze mě dneska bylo za č**áka. (směje se) Byl bych strašně namyšlený. Ale ne, fakt si neumím představit, co by se dělo.“

Mluvili jsme o nejlepších momentech, ale co vás naopak nejvíce užíralo?
„Že mě každý soudí a absolutně mě nezná. S*alo mě to, řešil jsem to v sobě hodně. Nebylo mi jedno, co si o mně kdo myslí. Ale bohužel.“

Při vší úctě, nepředpokládám, že byste si zápasnickou kariérou dokázal vydělat na důchod. Jak to hodláte řešit?
„To uvidíme, jestli budu šlapat nebo točit porno. Ale ne, uvidím. Určitě nechci dělat MMA kvůli penězům. Musím chvilku počkat, odpočinu si, promluvím si s Ondrou (Novotným). Myslím, že jsem dostával zaplaceno víc než dobře. Znám tolik kluků, co to dělají jen kvůli penězům, jsou nešťastní a to já nechci. Pro mě to byl smysl mého života. Mrzí mě, že pozornost, co dostávám a mám, že ji nedostává talentovanější kluk. To mě třeba osobně se*e. Nechápu, co ode mě ti lidi čekají. Stojím pevně nohama na zemi, to, co si myslím, řeknu.“

Je takový přístup v MMA běžný?
„Hodně frajerů za zády řeknou, že jsi močka a pak ti podávají ruku. Tak ať mi ji nepodávají, já s tím nemám problém. Dan Škvor mě zmínil (v proslovu na Štvanici po zápase) s tím, že mě nemá moc rád. Proč mě nemáš moc rád? Že jsem s tebou nevzal zápas, nebo že jsem řekl, že máš jít do osm čtyřky? On mě poplival, kde mohl, což jsem nechápal. O Škvorovi jsem v rozhovorech vždycky mluvil slušně, fandil jsem mu – výhra, nebo prohra, vždycky jsem mu podal ruku. Frajer všude musel něco vytrousit. Po Ostravě (Oktagon 32) už jsem mu musel zavolat, ptal jsem se, jestli mu není hanba. Tohle neuznávám. Pokud nechceš, nepodávej mi ruku, netvař se jako sportovec, nejsi. A nemyslím to jen na něj.“

Takže vás naštvalo, že o vás promluvil na Štvanici a káral fanoušky za nenávistné reakce?
„To ne. To mě spíš nakoplo tím dobrým směrem. Já mu to nemám za zlé, že se mě zastal, ale udivuje mě to z toho pohledu, jak o mně dříve mluvil. Z tohoto pohledu mi to přišlo trošičku hrané, ale můžu se plést, všichni se pleteme. Chybovat je lidské. Vůči tomu člověku nemám vůbec nic zlého.“

Věřím, že se do vašeho rozhodnutí ukončit kariéru promítlo i to, že jste nedávno musel opustit Prahu. Je to tak?
„No nedávno… Už koncem ledna. Dnes už to můžu říct. My jsme s přítelkyní přišli o miminko, to byla první rána. Odstěhovat se z Prahy, druhá rána. Byly nějaké další problémy, už jsem si připadal jako totální kripl. Nedařilo se a nebylo to příjemné. Ani výhra nad Viszlayem mě nějak netěšila, neužíval jsem si ji. To je ale lidské, bohužel. Život nejsou jenom radosti, není to jedna diskotéka. Život je občas i smutné místo a beru to tak, že všude, kde je tma a kde si myslíte, že už není cesta, vždycky najdete kousek světla. Ve vlastní rodině, v přátelích, u přítelkyně, vždycky najdete něco, co vás nutí jít dál.“

Oktagon

29. července 2023 • 06:52

Kontroverze, nový šampion i Kinclův vyzyvatel. Oktagon nalákal na Vémolu

Oktagon

29. července 2023 • 23:22

Vémola po výhře: Chápu bučení. Trenér potvrdil, že Terminátor nekončí