V MMA jsem špatná, ale miluju to, říká nejstarší bojovnice (48) Oktagonu
PŘÍMO Z DÜSSELDORFU | Pětatřicet let. Takový věk promotéři podle fotek přisoudili bojovnici Danielle Misteliové, když jí nabízeli zápas na sobotní akci Oktagon 66. Až po zveřejnění jejího duelu se díky pátrání jednoho z fanoušků ukázalo, že je Švýcarce čtyřicet osm let. Bez ohledu na výsledek tedy při vstupu do klece pokoří rekord nejstarší zápasnice Oktagonu, čímž zároveň předežene českého Petra Knížete (47). „Vášeň k bojovým sportům jsem objevila až velmi pozdě v životě. Trénovat jsem začala v roce 2018 a hned jsem tomu propadla,“ vypráví Misteliová v rozhovoru pro web iSport.cz.
Aktérka prvního zápasu sobotního turnaje v Düsseldorfu Danielle Misteliová začala s bojovými sporty až v jednačtyřiceti letech, profesionální premiéru v kleci si odbyla o čtyři roky později. Nyní v osmačtyřiceti startuje v největší evropské lize. Stres nepociťuje, jen šest hodin před duelem se směje a povídá bez sebemenší známky stresu.
Promotéři přiznali, že když s vámi podepsali kontrakt, mysleli si, že vám je pětatřicet. Tušila jste, že neví o vašem věku?
„Můj věk v žádném z mých předešlých zápasů nebyl tématem, nikdo to neřešil, dokud se nerozvířila ta debata na sociálních sítích.“
Profesionální kariéru jste začala ve čtyřiceti pěti. Co vás k tomu přimělo?
„Vášeň k bojovým sportům jsem objevila až velmi pozdě v životě. Trénovat jsem začala v roce 2018 a hned jsem tomu propadla. Zároveň jsem hodně soutěživá a připadá mi zbytečné tvrdě makat, když to nevede k nějaké zkoušce, turnaji nebo zápasu. Proto jsem rychle začala startovat v různých bojových disciplínách a nikdy, ani na sekundu jsem neváhala, zda je to vhodné kvůli mému věku. Nicméně ano, mnoho lidí to považuje za divné.“
Proč právě bojové sporty?
„Stále si tu chvíli pamatuji. Seděla jsem v autě na cestě domů z práce a zrovna se z rádia ozvala reklama na jednu tělocvičnu bojových sportů. Hned jsem si řekla, proč to nezkusit.“
Musela jste se seznámit s úplně novou disciplínou. To muselo být těžké, ne?
„Samozřejmě. Pořád dokážu udělat dojem sama na sebe, jak moc něco můžu milovat a zároveň v tom být špatná. (směje se) Opravdu, vůbec nejsem dobrá, což je mnohdy frustrující, právě protože to tolik miluju. S nadšením koukám na zápasy v tolika různých bojových sportech, studuji je, a přesto technicky nestíhám.“
Jak reagovala rodina?
„Nikdo se moc nedivil. Od mala jsem hodně sportovně zaměřená. Jsem Švýcarka, takže jako kdokoli jiný v mé zemi jsem dlouho lyžovala. To je zkrátka naše. (usmívá se) Moje maminka byla navíc velmi slavná lyžařka, dokonce se zúčastnila olympiády. Celá rodina má tedy sport v krvi. I kdybych hrála hokej, podporovala by mě.“
Nechci být hrubý, ale zajímá mě, jak těžké je ve vašem věku absolvovat profesionální přípravu?
„Nebojte, není to hrubé. (směje se) Trénuji každý den. Myslím, že to hodně závisí na fyzičce a kondici, takže každé ráno začínám běháním a posilováním. Hodně se starám o své tělo, aby zvládlo tu ohromnou zátěž. Musím si dávat pauzy mezi tréninky, abych se nepřetrénovala a nezranila. Dbám na dietu, udržuji si pravidelný spánek, nekouřím a nepiju, což mi regeneraci výrazně zjednodušuje.“
Na včerejší tiskové konferenci jste uvedla, že jste trénovala se svým synem, který je také zápasník. Začal s bojovými sporty před vámi?
„Začal se mnou. Chodil se mnou na kickbox, pak jsme změnili tým a více se pustili do wrestlingu a jiu jitsu. Nějakou dobu jsme tam trénovali spolu, pak se ale rozhodl závodit zápasit čistě wrestling. Bylo mu teprve patnáct, na žíněnce se přitom potýkal s dospělými chlapy. Ti ho ale měli rádi a vážili si ho. Nikdy si nestěžoval, byl zdravě urputný.“
Jak velkou roli měl v přípravě na dnešní zápas?
„Miluji společné tréninky, váhově jsme na tom naštěstí podobně. Má něco přes sedmdesát kilo. Zároveň přiznávám, že je mezi námi obrovský rozdíl v dynamice a síle. Pro mě jsou společná kola přínosná, pro něj ale tolik ne. Nechci ho tedy moc brzdit. Hodně mi záleží na tom, abych byla pro týmové kolegy dobrým sparingpartnerem, nechci, aby si proti mně jen odpočinuli, než nastoupí proti někomu lepšímu. Někdy trénuji se stokilovými chlapy… To je pak hodně frustrující. Nevíte totiž, jestli se vám něco nedaří, protože děláte technickou chybu, nebo jen narážíte na silovou a váhovou převahu.“
Chápu.
„Ale zpět k vaší otázce. Se synem netrénuji pokaždé. Poslední zápas jsem měla v Thajsku, kde jsem se i připravovala, takže tam nefiguroval nijak. Před dnešním duelem jsem s ním také netrénovala, právě totiž podstupuje povinnou vojnu, ještě mu zbývají tři týdny před koncem.“
Zhlédla jste předchozí zápasy vaší soupeřky, než jste nabídku přijala?
„Ano, podávala velice dobré výkony v KSW. Je hodně kvalitní, ohromila mě. Na druhou stranu už jsem čelila takhle velkým výzvám. V profi debutu jsem bojovala s Melissou Mullinsovou, která nyní působí v UFC. Utkala jsem se i se současnou šampionkou Oktagonu Cecilií Bolanderovou. Snadné soupeřky si nevybírám, spíše jsem za kvalitní soupeřky vděčná. Mně navíc nejde o výhry nebo prohry. Chci být hrdá na to, co v kleci předvedu, a s jakým přístupem do ní vstupuji. Chci, aby na mě i trenéři mohli být hrdí.“
